Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Čtvrtek 29. května 1879

Tak tedy hle, šla jsem k Lessepsovým s Laconovými.
Paní de Lesseps byla tím nejlaskavějším člověkem na světě a hned nás vede podívat se na své děti, na svých sedm dětí, všechny snědé, všechny krásné a všechny spící. Děti pana de Lessepse jsou velkou pozoruhodností, stejně jako jeho mladá a hezká žena, která si z nich dělá „pózu". Je to prý nejpozoruhodnější salon Paříže, všechny význačné osobnosti, všechny slovutnosti, všechna velvyslanectví, všechny krásky. Když jsme procházely kuřáckým salonkem (cestou k dětem), kde byla dvacítka mužů, a kníže Soutzo mě zdravil, slyším za sebou:
— Slečno, jaké to setkání!
Otáčím se a vidím… Záhadného, ale hloupého Emila d'Audiffret.
— Co to, pane, to jste vy, myslela jsem, že jste v Číně!
— Vrátil jsem se odtamtud před třemi dny — jak se to člověk zase shledá.
— Poznali jsme se velmi mladí.
— Vyrostla jste, slečno!
— Ale vy také, pane!
Nejzábavnější je, že když jsem se na ten večírek česala, napadl mě, vůbec nevím proč, Audiffret, a řekla jsem si, že po návratu z nějaké odlehlé země by se docela dobře mohl objevit u de Lessepse.
Pak si přišel sednout vedle mě a hovořili jsme, ale chtělo se mi spát. Nebyla jsem ve své kůži.
Jen si představte, nebyl tam nikdo, koho bych znala, kromě dvou tří pravicových poslanců a Gaviniho, který mě odvezl domů, a hned vám povím proč. Florence se nudila a chtěla odejít, přirozeně jsem odcházela s ní, ale paní de Lesseps mě s takovým půvabem a naléhavostí zdržovala, řkouc, že se ustanovuje mou gardedámou, že mě svěří jedné dámě, která má dceru, že… zkrátka musela jsem zůstat, ale jen do půlnoci, protože Gavini odjížděl o půlnoci; říkám jen do půlnoci, protože paní de Lesseps si mě nechávala, abych tančila, a tančit se ještě nezačalo.
Nebavila jsem se, ale doufám, že nám to ten salon otevře, a to už bude aspoň něco hotového.

Poznámky

Pozn. překl.: V originále anglicky: „chaperon" — starší dáma doprovázející mladou dívku ve společnosti. ↩