Úterý 27. května 1879
Coubéovi jsou tady, obědvali u nás. A já jsem večeřela s Laconovými a šli jsme se podívat na „La dame de Monsoreau", která mě pobavila myslím ještě víc než poprvé. A pak — to víte, Bussy d'Amboise, Granier de Cassagnac, to všechno zbožňuji. Příliš mě obtěžuje pouštět se do toho, co u Cassagnaka snad není… skvostné, raději ho zbožňuji… Už jen ten hlas je rozkoš, a pak ho přirovnám k Mirabeauovi. Ach! ha! co tomu říkáte. Byl snad Mirabeau čistý a ctnostný? Ano, ale Paul nemá… ano, přesto má cosi do sebe, a kdyby nebyl v opozici, byl by tím nejzbožňovanějším, nejoblíbenějším a nejposlouchanějším mužem Francie. Co se týče pevných předností, à la Thiers, à la de Broglie, à la všichni ti maloměšťáčtí státníci, co se týče rozumných talentů — ty zajisté nemáme, a proto ještě nejsme vážný muž. Ale dnes večer nemám čas. Dobrou noc.