Pátek 16. května 1879

Gavini se vrátil ze své cesty na Korsiku, scházíme se v Salonu, kde je celá smetánka; kněžna Matylda byla ke Gaviniovým velmi laskavá a mně bylo tak nešťastně, že vážně nevím, odkud se to ve mně bralo; a když na mě paní de Rothschildová promluvila, zrudla jsem až po uši. Teď si představuji, že mě Gaviniovi pokládají za otravnou přílepku, protože jsem se procházela zavěšena do otce Gaviniho. Zkrátka… jsem tak smutná, jak jsem byla před dvěma dny veselá. Bez příčiny.

Salon je špatná věc, protože když člověk vidí ty ohavnosti, skutečné ohavnosti, které tam visí, začne si o sobě myslet, že je něco, ačkoli ještě není nic.

Collignonové dnes ráno zemřel otec, napíšu jí.

Ach! jděte, můj život za moc nestojí.