Pátek, 25. dubna 1879

Přinesou mi šaty od Laferrièrové, které jsou bohatě zdobené, nové a ošklivé. Během několika hodin si u Savarra zařídím jiné, ani ne šaty, prostě obláček tylu, ani květinu, ani stužku, kromě pásu.
Včera bylo pětadvacáté výročí svatby Gaviniových, dala jsem jim nádherný pohárek z pozlaceného stříbra. Dnes večer, než půjdeme na ples, jdeme do Opery, pátek je elegantní den, je nás myslím devět v lóži Casa-Riera mezi sloupy. Madame Gaviniová ve žlutém a bílých krajkách, perly a diamanty, Madame Randouin skromně skrytá v černém, velmi krásná; vikomtesa Pernety (rozená Haussmannová) ve fialovém damašku a bílé krajce, mnoho diamantů, kytice šeříku, Dina v bílém saténu, tylu a bílých mácích, já, pánové Gaviniovi, Multedo, jeden neznámý, Casa-Riera a jeho společník-kavalír, všichni lorňují tu lóži, šik.
Pokud jde o ples, nebyl příliš promíchaný a byla tam nejlepší společnost. Potkala jsem známé, Madame D'Araujovou, ženu tajemníka brazilského velvyslanectví, velmi neposednou drobnou osůbku, kterou potkávám u Gaviniových, Basilevitchovou, Madame d'Ermontovou, kterou jsem poznala u Boydových a vídám ji u Juliana.
Mužů je mnoho, všichni, které znám, markýz de Saporta (jak se to píše?!), ten z jezdeckých závodů se mi dvoří, až se začnou s Multedem navzájem očuchávat… oba dva by se chtěli oženit. Madame de Lesseps velmi vyniká svými žlutými šaty s rakouským erbem; ty nejelegantnější a nejkrásnější mluvily s Gaviniovou; všechny jsem si velmi dobře prohlédla.
Ale procházela jsem se s Blancem (Antoinem)! Když jsem ho viděla blížit se, cítila jsem se celá bledá a srdce mi bušilo! Beru ho pod paží a říkám mu hlouposti… a když jsem mu vyčítala jeho dlouhou nepřítomnost: dejte si pozor, jestli budete pokračovat…
— Napíšete mi hrozné věci!
— Které?
— „Blanci! cos udělal s tou Maďarkou?"
— Neostýchal jsem se vám to říct, myslím…
Nevím jak, ale řeč přijde na historky:
— Ó! znám pěkné kousky! zvolal.
— Ale jděte, vyprávějte mi to, o kom?
— A vy, o kom?
— Řekněte první.
— O Paulovi.
— O šéfovi?
— Ano, víte, co se mu přihodilo?
— Ale ne.
— Víte, koho si vzal?
— Jako každý.
— Dceru… nepoznal jste ji v Římě? Matka byla kardinálova…
— Jak chcete, abych to věděla, Blanci?
— Inu, vzal si tu dceru a ta dcera před svatbou leccos… zažila.
— Ale, ale, ale, s vámi?
— Ne, s jinými a s Paulem také, takže ten ubohý chlapec, jednou v tom… si ji pak musel vzít.
— To je jako z románu, a je aspoň bohatá?
— 200 000 franků věna, 20 000 franků svatebního koše a mluví se také o 10 000 francích renty, ale chtěla bych je [pokračování v sešitě 85]

Poznámky

Pozn. překl.: V originále anglicky: bed (Marie píše „bed" místo „bal" — módní anglicismus pro ples).