❦
Úterý, 22. dubna 1879
Mardi, 22 avril 1879
Vracím se z divadla Vaudeville. (Mé večery jsou velmi volné, večerní kurzy přestaly.) Salonní hra, zábavná, aktuální.
Je reviens du Vaudeville. (Mes soirées sont très libres, les cours du soir ont cessé). Une pièce mondaine, amusante, actuelle.
Jsem příliš nešťastná, musím se z toho dostat. Nevím, co dělat. Nebylo by lepší?… Ach! ne, ne, ne; ve dvaceti je to příliš brzy, takhle se budu moci vdát ve třiadvaceti. Pokud jde o opravdu skvělý sňatek, jestli se naskytne, rozumí se, že ho přijmu.
Je suis trop misérable, il faut en sortir. Je ne sais que faire. Ne vaudrait-il pas mieux?... Oh ! non, non, non; à vingt ans c’est trop tôt, je pourrai me marier ainsi à vingt-trois. Quand à un vrai beau mariage s’il se présente il est bien entendu que je le prends.
A zatím… pracujme… nemohu chodit do společnosti, co bych dělala bez práce.
Et en attendant... travaillons... je ne puis aller dans le monde, que ferais-je sans travail.
Ano, malba jako nouzové řešení. Hodně jsem totiž na malbu sázela… a od chvíle, kdy na ni už nesázím, nezbývá nic a čas plyne a řádky se přidávají k řádkům, ulevuje to, ale nazítří je to pořád totéž. Ach! když se pustím do všech těch domněnek, do všech těch plánů, nadějí, výpočtů, alternativ… je to k zbláznění.
Oui, la peinture comme pis-aller. C’est que je comptais beaucoup sur la peinture... et du moment où je n’y compte plus il ne reste plus rien et le temps passe et les lignes s’ajoutent aux lignes, cela soulage mais le lendemain c’est toujours la même chose. Oh ! quand je m’y mets dans toutes ces suppositions, tous ces projets, espoirs, calculs, alternatives... c’est affolant.