Neděle, 13. dubna 1879 – Velikonoce

Dosedávala jsem v jedenáct dopoledne. Portrét je ošklivý a nepodobný. Pak obědváme u Karagjorgjevičových. Je tam slečna Mavrocordatová s bratrem, kníže Soutzo a pan Koechlin, švagr Andrieuxe, policejního prefekta. Mluvilo se o Gambettovi a já prohlásila, že jsem na straně moci, protože to je pohodlnější, bohužel. Nejsem na ničí straně!
Kněžna nás odvezla, a protože jsou Velikonoce, sedáme ke stolu. Stůl má podle ruského zvyku zůstat prostřený tři dny, my se spokojíme s jedním. Madame Gaviniová přijela s manželem, Filippinim a Multedem, který už byl včera. Znovu sedáme ke stolu, rozkošná Adeline chtěla přivést vikomtesu Pernety a Randouinovou, ale ty se neodvážily: Řeknete jim v úterý, Marie, na jezdeckých závodech, že byste je byla velmi ráda viděla, viďte, vyhubujete jim?
— Ale jistěže, zvlášť vikomtesu Pernety, ráda ji u nás uvidím.
Ale co toho Multedo snědl!
Je to prostě neuvěřitelné, myslím, že to dělal schválně.
Multedo se mi ještě dvoří a o těch dopisech ani slovo.