❦
Čtvrtek, 27. března 1879
Jeudi, 27 mars 1879
Hrabě Valéry, senátor a ředitel nevím jaké lodní společnosti, náhle zemřel ve Florencii. Gavini, který je jeho příbuzný, tam včera odjel. Dozvídám se to, když vcházím k Madame Gaviniové, která má červené oči a přijímá kondolence několika přítelkyň. „Zítra už bude po všem,“ říká mi, líbajíc mě a vyprovázejíc až do předsíně, „vyjdu si… a konečně to bude po všem.“ Cokoli jiného by mě překvapilo.
Le comte Valéry, sénateur et directeur de je ne sais quelle compagnie de bateaux est mort subitement à Florence. Gavini qui lui est parent y est allé hier. Je l’apprends en entrant chez Mme Gavini qui a les yeux rouges et reçoit les condoléances de plusieurs amies. « Demain tout ça sera fini me dit-elle en m’embrassant et en me reconduisant jusqu’à l’antichambre, je sortirai... et enfin ce sera fini ». Autre chose m’eut étonnée.
Do Versailles jedeme až o půl třetí, a to osobním vlakem, kterému to tam trvá hodinu. Bez Gaviniho už to není ono, a pak je zasedání hodně vlažné; má rodina mi ztěžuje život. Teta mladého Arnauda neustále špehuje. Předpokládám, že všechny rodiny jsou takové, ale stejně, ta ubohá žena už si stačila spíchnout román, a možná právě to všechno zhatí; jsem pověrčivá.
Nous allons à Versailles à deux heures et demie seulement avec un train omnibus qui met une heure pour y aller. Sans Gavini ce n’est plus si bien et puis la séance est fort tiède; Ma famille me rend la vie dure. Ma tante ne cesse d’épier le jeune Arnaud. Je suppose que toutes les familles sont ainsi mais c’est égal, la pauvre femme a déjà confectionné un roman et c’est ce qui le va peut-être empêcher; je suis superstitieuse.
Na zpáteční cestě máme jen malého Sarlanda, ostatní přátelé ve Sněmovně vůbec nebyli.
Au retour nous n’avons que le petit Sarlande, les autres amis n’ont pas du tout été à la Chambre.
Po ateliéru mě slečna Oelsnitzová doprovodila až do divadla, kde byla teta s Basilewskými.
Après l’atelier, Mlle Oelsnitz m’a reconduite jusqu’au théâtre où était ma tante avec les Basilewsky.