❦
Pondělí, 3. března 1879
Lundi 3 mars 1879
Odjela jsem včera v poledne. Bylo nádherné počasí a div jsem neuronila opravdové slzy, když jsem opouštěla tu rozkošnou a nesrovnatelnou zem. Z okna jsem viděla zahradu, promenádu des Anglais, pařížskou eleganci. Z chodby jsem viděla rue de France s jejími starými italskými chatrčemi a uličkami s tak malebnými světly a stíny.
Je suis partie hier à midi. Il faisait un temps superbe et j’ai failli verser de vraies larmes en quittant ce délicieux et incomparable pays. De ma fenêtre je voyais le jardin, la promenade des Anglais, l’élégance parisienne. Du corridor je voyais la rue de France avec ses vieilles masures italiennes et ses ruelles avec des clairs et obscurs si pittoresques.
A všichni ti lidé, kteří mě znají: „To je slečna Marie,“ říkají, když jdu kolem. Sousedka odnaproti mi přivedla mou kmotřenku Alexandrine, té malé je osmnáct měsíců. To datum vysvětluje jméno? Ten ničema Alexandre mi nezanechal ani za dva groše poezie. Nakolik mi lidé z Nice působili utrpení, natolik zbožňuji jeho domy a ulice. Je to koneckonců můj domov. Ale jsem odsouzena odcházet odevšad. Teď bych chtěla opustit Paříž, mysl mám pomatenou a cítím se ztracená. Už nic nečekám; už v nic nedoufám. Jsem smířená zoufalkyně. Přemýšlím, přemýšlím, hledám, a když nic nenacházím, vydechnu jeden z těch povzdechů, po nichž je mi ještě tísnivěji než předtím… No tak, co byste na mém místě dělali vy?
Et tous ces gens qui me connaissent: c’est Mlle Marie disent-ils quand je passe. La voisine d’en face m’a amené ma filleule Alexandrine, la petite a dix huit mois. La date explique le nom ? Ce gueux d’Alexandre ne m’a pas laissé pour deux sous de poésie. Autant les gens de Nice m’ont fait souffrir autant j’adore ses maisons et ses rues. C’est mon pays après tout. Mais je suis condamnée à m’en aller de partout. Je voudrais à présent quitter Paris, j’ai l’esprit égaré et me sens perdue. Je n’attends plus rien; je n’espère plus rien. Je suis une désespérée résignée. Je pense, je pense, je cherche et ne trouvant rien je pousse un de ces soupirs qui me font plus oppressée qu’avant... Voyons qu’auriez-vous fait à ma place ?
Ani nejmenší záblesk! A pak… je to ošklivé a nepříjemné říct, ale mládí, během něhož dívka tančí a baví se, pro mě minulo. Je mi dvacet. Od osmnácti do dvaceti, dva roky. A hrozné je, že se každý večer vracím k téhle knize a každý večer se nic nezměnilo, jen to, že přibyl další den. A tak, abych potlačila slzy, dýchám jako herečky, které předstírají velké pohnutí, a pak je to absurdní a srdcervoucí.
Pas la moindre lueur ! Et puis... c’est laid et désagréable à dire mais la jeunesse pendant laquelle la jeune fille danse et s’amuse est passée pour moi. J’ai vingt ans. De dix-huit à vingt ans, deux années. Et ce qu’il y a d’horrible c’est que chaque soir je reviens à ce livre et que chaque soir il n’y a rien de changé sauf qu’il y a un jour de plus. Et alors pour refouler les larmes je respire comme les actrices qui simulent une grande émotion et puis c’est absurde et navrant.
Teď, když jsem v té nelítostné Paříži, mám pocit, že jsem se na moře nedívala dost, chtěla bych je znovu vidět.
Maintenant que je suis dans cet impitoyable Paris il me semble que je n’ai pas assez regardé la mer, je voudrais la revoir.
Víte, tu ubohou Bagatelle, přejetou ve Spa a tak zázračně uzdravenou, jsem si přivezla s sebou. Bylo by nelítostné nechat ji tam samotnou.
Vous savez, cette pauvre Bagatelle écrasée à Spa et guérie si miraculeusement, je l’ai ramenée avec moi. C’est être sans pitié que de la laisser là toute seule.
Nikdy si nepředstavíte dobrotu, věrnost a oddanost toho zvířete. Neopouští mě a stále se uvelebuje pod mou židlí a schovává se s tak pokorným a tak prosebným výrazem, když teta přijde chránit koberce.
Vous ne vous imaginerez jamais la bonté, la fidélité et l’attachement de cette bête. Elle ne me quitte pas et se met toujours sous ma chaise et se cache avec une figure si humble et si suppliante quand ma tante vient pour protéger les tapis.
Jak je nenávidím, ty, kdo mi tenhle život připravili!!
Comme je les déteste ceux qui m’ont fait cette existence là !!