Úterý, 11. února 1879

Dnes večer mě Madame Gaviniová vede do Opéra Comique poslechnout si slečnu Bilbaut-Vauchelet, která je v tuto chvíli hvězdou.
V lóži jsou jen Gaviniovi a pan a paní Sarlandeovi. Sarlande, ten poslanec, který se před rokem oženil se slečnou Levertovou.
Mluvím o Neapoli a Madame Gaviniová mi nabízí doporučení ke svému bratranci, generálnímu konzulovi Francie. A pak mi Gavini vnukne myšlenku požádat Gambettu o stálou vstupenku do Sněmovny. Ožívám a jsem nadšená, že po představení půjdeme na zmrzlinu k Tortonimu. A jakmile se vrátím domů, celá rozkvétám a myslím na tisíc krásných věcí, zatímco skládám dopis panu předsedovi.
Pokaždé, když jsem zdrcená a na pokraji sil volala k Bohu, znovu mě k životu připoutal nějakou velkou či malou útěchou.
Ti dobří Korsičané z onoho večera nemluví o ničem než o těch dvou vyparáděných dámách a Paul jim vykládá nesmyslné výmysly.