Čtvrtek, 23. ledna 1879

Zašla jsem k Mouzayovi, stále kvůli té sobotě. Musela jsem snášet to obtěžování, poslouchat tu starou husu, jak řeční o vychování, o způsobech a tak dále, a radí mi, abych si dávala pozor na písmo, abych nedělala inkoustové kaňky, a pak mluví o tom, jak se má vést salon, kým se má člověk obklopovat, a nakonec kritizuje naše známé.
Sama jsi pitomá a domýšlivá ženská, stará potvoro!
Konečně jsme u sebe doma, avenue Montaigne 34. Sotva je tu na co si sednout. Budu v ustavičném podráždění, dokud to nebude úplně zařízené… Je taková zima a tolik sněhu, že jsem zůstala doma.
Paul se vrátil z Nice. V Nice spousta lidí, Marcuard a Larderei, který se neoženil, je s kokotami a jedna z nich, převlečená za chlapce, ho doprovázela do Florencie, kam jel za svou snoubenkou.
To je hotová prohnilost. Odpusťte mi ten výraz, ale je to právě ten, který se na tento bývalý ideál hodí.