❦
Sobota, 11. ledna 1879
Samedi, 11 janvier 1879
na okraji · note de Marie sur la page de titre du Livre 84
1879 Začala jsem kreslit 4. října Rosalie? začala jsem malovat v pondělí 30. září 1878 dostala jsem medaili v úterý 14. ledna 1879 Úterý, čtvrtek 27. června 1878 Neděle 27. ledna 1878 těch pět žen. Kniha 77, strana 177, pasáž o milencích, která mi dělá čest. klidné ujednání, kniha 83, s. 140 černý klobouk jako ten ze Sodenu.
1879 Commencé dessiner 4 octobre Rosalie ? commencé peinture lundi 30 septembre 1878 reçu médaille mardi 14 janvier 1879 Mardi, Jeudi 27 juin 1878 Dimanche 27 janvier 1878 les cinq femmes. Livre 77, page 177 passage sur les amants qui me fait honneur. arrangement tranquille livre 83, p. 140 un chapeau noir comme celui de Soden.
A dokonce i malířství! Breslau zná umělce, chodí k velkým malířům, vídá jejich ateliéry; kdežto já! V ateliéru se domnívají, že se pohybuji ve společnosti a že tam mám všechny myslitelné styky, a to spolu s mým jměním mě odděluje od ostatních a nedovoluje mi požádat je o cokoli, jako to dělají mezi sebou ony, aby se dostaly k nějakému malíři nebo navštívily ateliér… Posuďte sami, jak hluboká je má bída.
Et même la peinture ! Breslau connaît des artistes, va chez les grands peintres, voit leurs ateliers; tandis que moi ! A l’atelier on croit que je vais dans le monde et que j’y ai toutes les relations imaginables, ceci joint à ma fortune me sépare des autres et ne me permet pas de leur demander quoi que ce soit comme elles le font entre elles pour aller chez un peintre ou visiter un atelier... Jugez de la profondeur de ma misère.
Amélie mě srdečně nenávidí, ďas ví proč, ale je zdvořilá, ba dokonce milá. S ostatními vycházím dobře. Ráda bych se usmířila s Breslau, která by mi byla velmi prospěšná, a přitom se mi nechce, je prolhaná a někdy falešná, ačkoli má pověst přímosti a hrubé upřímnosti, a právě to se mi nelíbí nejvíc. Je to zmrzačená povaha a vedle dobrých vlastností v ní najdeme zlobu, nízkost, ba i zbabělost.
Amélie me déteste cordialement, le diable sait pourquoi mais elle est polie et même aimable. Avec les autres je suis bien. Je voudrais me remettre avec Breslau qui me serait précieuse et je n’en ai pas envie, elle est menteuse et parfois fausse tout en ayant une réputation de droiture et de brutalité, c’est ce qui me déplaît le plus. C’est une nature estropiée et à côté de choses bonnes on y trouve de la méchanceté, de la bassesse et même de la lâcheté.
Říká o Amélii to nejhorší, co se dá, a pak jí jde s upřímným výrazem povědět, a to nahlas, že o ní mluvím zle; hloupost, jistě, ale proto to není o nic méně odporné. Ona sama nic proti tomu nemá, a naskytne-li se příležitost, k usmíření dojde.
Elle dit pis que pendre d’Amélie et puis avec un air loyal va lui dire et tout haut que j’en dis du mal, une bêtise sans doute mais ce n’en est pas moins dégoûtant, elle n’a rien contre, et si l’occasion se présente la réconciliation se fera.
Pravda je, že když náhodou překroutí má slova, pronesu hned přede všemi, a aniž se na ni obrátím, proslov1, který ji rozdrtí, a ona na něj za deset minut odpoví nějakým šlehem, kterému nikdo nerozumí, protože většina je zabraná do kreslení a jsou to cizinky, a se kterým je sama spokojená, ale který povětšinou nikdo neslyšel. A když ho někdo uslyší a je to něco rozumného, odpovím na něj tak, že se obrátím k celému shromáždění, a poslední slovo zůstane mně. Odtud ten hněv2.
Il est vrai que quand il lui arrive de travestir mes paroles, je fais immédiatement devant tous et sans m’adresser à elle un speech qui l’aplatit et auquel elle répond dix minutes après par un trait que personne ne comprend, la majorité étant occupée à dessiner et étrangère, et dont elle se trouve satisfaite mais que pour la plupart personne n’a entendu. Et si on l’entend et si c’est quelque chose de sensé, j’y réponds en m’adressant à l’assemblée et le dernier mot me reste. Inde ira.
Celý týden jsem poctivě pracovala, až do deseti hodin v sobotu večer. Pak jsem se vrátila domů a dala se do pláče. Až dosud jsem se vždycky obracela k Bohu, ale protože mě vůbec neslyší, už v něho nevěřím… skoro. Jen ti, kdo ten pocit zažili, chápou celou jeho hrůzu. Nejde o to, že bych chtěla ze ctnosti kázat náboženství, ale Bůh je velmi pohodlná věc. Když se člověk nemá na koho obrátit, když je se svými prostředky u konce, má Boha. K ničemu to nezavazuje, nikoho to neznepokojuje a člověk má nejvyšší útěchu.
J’ai honnêtement travaillé toute la semaine jusqu’à dix heures du soir du samedi. Puis je suis rentrée et me suis mise à pleurer. Jusqu’à présent je me suis toujours adressée à Dieu mais comme il ne m’entend pas du tout je n’y crois... presque plus. Ceux-là seuls qui ont éprouvé ce sentiment en comprennent toute l’horreur. Ce n’est pas que je veuille prêcher la religion par vertu, mais Dieu est une chose bien commode. Quand on n’a à qui s’adresser, quand on est à bout de moyens on a Dieu. Cela n’engage à rien et n’inquiète personne et l’on a une suprême consolation.
Ať existuje, nebo ne, je třeba v něho bezpodmínečně věřit, anebo být velmi šťastný, to se pak bez něho člověk obejde. Ale v zármutku, v neštěstí, zkrátka ve všech nepříjemnostech je lépe umřít než v něho nevěřit. Bůh je vynález, který nás zachraňuje před konečným zoufalstvím.
Qu’il existe ou non, il faut y croire absolument ou bien être très heureux, alors on s’en passe. Mais dans le chagrin, dans le malheur, dans toutes les choses désagréables enfin, il vaut mieux mourir que ne n’y pas croire. Dieu est une invention qui nous sauve d’un désespoir définitif.
Pomyslete jen, co to je, když ho vzýváte jako své poslední či jediné útočiště, a přitom v něho nevěříte.
Songez donc ce que c’est quand on l’invoque comme sa dernière ou unique ressource et qu’on n’y croit pas.
Poznámky
Pozn. překl.: V originále anglicky: „speech“. ↩
Pozn. překl.: V originále latinsky: „Inde ira“. ↩