Neděle, 15. prosince 1878

Ta mrcha, jak jen musela mžourat víčky, když si myslela, že tu řeč, kterou jste právě přečetli, pronášejí o ní. Takováhle slova, a pro tu husu.
Když už mluvím o snech, Robert Mitchell byl velmi nemocný.
Je velká zima, sníh padá už tři dny; celá Paříž je bílá, je mi velká zima, jsem ospalá, smutná a bouřím se proti hlouposti osudu. Jediná bytost, která byla stvořená pro mě, byla dána nějaké nule, nějaké slečně Acardové, zkrátka jiné!
Kněžna Karageorgevičová a její syn, pak Berthe a její manžel; Goldsmid a jeho žena, velmi hezká.