❦
Pondělí, 18. listopadu 1878
Robert-Fleury byl v ateliéru; potom jsem se zastavila u Mouzayové, abych jí dala přečíst ten článek a popovídala si s její dcerou, což mi vždycky dělá radost.
Robert-Fleury a été à l'atelier, après quoi j'ai passé chez Mouzay pour lui faire lire l'article et pour causer avec sa fille, ce qui me fait toujours plaisir.
Stará paní mi řekla pár tvrdých pravd; sama vím, že dělám hlouposti, že to je dobré jen jednou nebo dvakrát, že nikdy nebudu mít salon, budu-li takto pokračovat, a že s tímtéž Cassagnacem jsem nedělala nic než kompromitující bláznovství, sobě škodlivé a hloupé, a že mě pustil, když ho to přestalo bavit.
La vieille m'a dit quelques dures vérités, je sais moi-même que je fais la folle, que cela n'est bon qu'une ou deux fois, que jamais je n'aurai de salon si je continue et qu'enfin avec ce même Cassagnac je n'ai fait que des folies compromettantes pour moi, nuisibles, stupides et qu'il m'a lâchée, quand il en a eu assez.
Jakže! Bylo tu všechno a teď už není nic. Nic mě nezajímá, nic nestojí za to, aby se u toho člověk zastavil. Ten muž byl vším, bez něj není nic.
Comment ! il y avait tout et à présent il n'y a plus rien. Rien ne m'intéresse, rien ne vaut la peine qu'on s'y arrête. Cet homme était tout, sans lui il n'y a rien.
Nelze říkat jeho žena nebo slečna Acardová… budeme říkat prostě Acardová. Prázdnota a pustina.
On ne peut pas dire sa femme, ou Mlle Acard... on dira Acard tout court. Le vide et la désolation.