Středa, 13. listopadu 1878

Robert-Fleury přišel večer. Bylo by ošidné opakovat vám povzbuzení, jichž se mi dostalo po dlouhé lekci; je-li pravda, co tihle lidé říkají, víte (v hodině, kdy toto čtete), co si o mně myslet.
Jsem z toho užaslá a zářící jako netvor, který by věděl, že ho miluje nejkrásnější z žen.
Dnes večer se ke mně choval trochu jako k žačce, která odehrála stupnice a které se dává zahrát skladbu; poodhrnul cíp opony a ukázal mi širší obzor…