Pátek, 8. listopadu 1878

Včera tedy jedeme do Versailles s lístky od toho cherubínka Gambetty.
– Mnoho talentu a mnoho energie! řekl mu kdosi. – To je nejlichotivější pocta, jaké se mi kdy dostalo, odpověděl manžel slečny Julie Acardové.
Můj ubohý Cassagnacu! Je obyčejná! Je zvadlá, možná ani ne, ale tak snědá, tak černá, že její pleť kolem nozder, brady a úst se zdá povadlá…
Je tu jeden muž, který je velmi silný, ač poměrně neznámý, a to Clémenceau.
Teprve na nádraží Saint-Lazare potkáváme tatíka Rouhera, který byl ke mně okouzlující a jemuž jsem vyprávěla, jak jsem v Nice pobonapartizovala hokyně a prodavačky jablek.

Poznámky

Georges Clémenceau (1841–1929), v této době nově zvolený radikálně republikánský poslanec; později předseda vlády a „Tygr" první světové války.