Středa, 23. října 1878

Po celé ty poslední dny výstavy budu dvě odpoledne v týdnu vynechávat ateliér, abych si prohlédla krásné věci. Dnes jsem tam byla s panem a paní Gaviniovými (Denisem). Denis mi políbil ruku, jak se na pravého bonapartistu sluší. Bavím je – jen aby to vydrželo; chovají ke mně náklonnost – jen aby to vydrželo a aby mi to bylo k užitku. Ach, víte, viděla jsem porcelán, žluté vázy – k zbláznění!
Padlo pár slov o Cassagnacovi; zdá se, že se lid v Gers hlasitě dožadoval, aby mohl spatřit Madame Paul, a že hrdina slíbil, že jim ji příště přiveze.
Kvůli tomu všemu a ještě všemu ostatnímu nejsem tak docela ve své kůži.
„Le Pays“ otiskuje fejeton, který čtu, protože je od Zesnulého. Není podepsaný, ale poznám ho i bez toho. Sněmovny se otevírají v pondělí.
Mezi jinými krásnými věcmi jsme potkali Araba, který se podobá Cassagnacovi, ale je mladší, štíhlejší, krásnější; přidejte k tomu bílý burnus a pochopíte, že jsem se do něj zamilovala.

Poznámky

„Zesnulý“ (le Défunt): Mariino jméno pro Cassagnaca po jeho sňatku (27. června 1878). ↩