❦
Čtvrtek, 4. července 1878
Jeudi, 4 juillet 1878
Pan Tholozan, lékař šáha už 25 let a přítel pana Anitchkoffa, přišel se s námi seznámit, obdržev dopis od Anitchkoffa. Pan Anet, okulista, jenž operoval dědečka – nebo lépe, jenž pomáhal Ivanoffovi při operaci – také přišel. Oznámili jsme mu vdovství paní Kondareffové; chudák dědeček se tomu dobře zasmál.
Monsieur Tholozan, le docteur du Shah depuis 25 ans et ami de M. Anitchkoff, est venu faire notre connaissance ayant reçu une lettre d’Anitchkoff. M. Anet, l’oculiste qui a opéré grand-papa, ou plutôt qui a aidé Ivanoff à l’opérer, est aussi venu. Nous lui avons annoncé le veuvage de Mme Kondareff, grand-papa, le pauvre , en a bien ri.
Jak bylo domluveno, jdu k Gaviniovým a jdeme na Výstavu. Nikdo nemůže být půvabnější než paní Gaviniová; když mě představuje dámám, jež potkávám u ní – dnes to byla paní Pereirová –, vyjmenovává mé přednosti: eleganci, duchaplnost a „především,“ říká, „je to hodná dívka a máme ji moc rádi“.
Comme c’était convenu je vais chez les Gavini et nous allons à l’Exposition. On n’est pas plus charmante que Mme Gavini, quand elle me présente aux dames que je rencontre chez elle, aujourd’hui c’était Mme Pereira, elle énumère mes qualités, élégance, esprit et « surtout, dit-elle, c’est une bonne fille et nous l’aimons beaucoup. »
Procházeli jsme se v Bois – já a oba Gaviniové. V Paříži je zbožňují; ostatně jsou velice milí a zbožňují společnost. Pověděla jsem jim, co se říká o Acardových – dodávajíc, že je to hrozné a že nechci, aby se to vyprávělo.
Nous nous sommes promenés au Bois, moi et les deux Gavini. On les adore à Paris, d’ailleurs ils sont bien aimables et adorent le monde. Je leur ai raconté ce qu’on dit des Acard, tout en disant que c’était affreux et que je ne voulais pas que cela fût raconté.
„Říkala jsem vám, drahá, jací jsou Cassagnacovi z hlediska společenské vážnosti…“ říká paní Gaviniová.
- Je vous ai bien dit ma chère ce que sont les Cassagnac sous le rapport de la considération... dit Mme Gavini.
„Myslíte, madam,“ ptám se, „že budou paní de Cassagnacovou přijímat ve společnosti?“
- Croyez-vous Mme, demandai-je qu’on recevra Mme de Cassagnac dans le monde ?
„Nikde.“
- Nulle part.
„Ó, opravdu!“
- Oh ! vraiment !
„Ale ostatně budou se držet tiše; Cassagnacovi nikdy nechodili do světa – jen Paul [de Cassagnac]; a možná ji představí… ale nemyslím.“
- Mais d’ailleurs ils se tiendront tranquilles; les Cassagnac n’allaient jamais dans le monde, il n’y avait que Paul et peut-être s’il présente sa femme... mais je ne crois pas.
To by bylo dobré; ale obávám se, že Nebožtík je všechny přelstí. Bude se držet tiše, bude přijímat muže ze své strany – a zbytek se zařídí sám: největší dámy přijdou navštívit kardinálovu dceru, až bude mít politický salon.
Ce serait bien, mais je crains que le Défunt ne les roule tous. Il se tiendra coi, recevra les hommes de son parti et le reste se fera tout seul, les plus grandes dames iront voir la fille du cardinal quand elle aura un salon politique.
Dcera poběhlice… a pomyslet, že jsem mohla zachránit ubohého muže před takovým neštěstím. Pomyslet, že mou vinou se muž, jenž mohl zaujmout skvělé postavení, stal kdovíjakým spekulantem…
La fille d’une coquine... et dire que j’aurais pû préserver le pauvre homme d’un pareil malheur. Dire que par ma faute l’homme qui aurait pû occuper un rang brillant dès à présent, est devenu on ne sait quel homme spéculateur...
Nikdy by mu nedali dívku z dobré francouzské rodiny; já bych bývala dokonalá – ale viděla jsem ho příliš krásného a spáchala jsem nejen hloupost, ale chybu, hřích.
On ne lui aurait jamais donné une fille de bonne maison française; j’aurais été parfaite, mais je l’ai vu trop beau et j’ai commis non seulement une bêtise mais une faute, un péché.