Novinový výstřižek · Le Figaro, 28 juin 1878, mariage de Paul de Cassagnac
Včera byl v kapli Passionistů na avenue Reine-Hortense uzavřen sňatek pana Paula de Cassagnaca se slečnou Julií Acardovou.1 Svědky pana Paula de Cassagnaca byli pan de Beaupin, bývalý prefekt, a pan de Loquessie, poslanec za Tarn-et-Garonne. Svědky slečny Acardové byli pan Couvelet, bývalý důstojník, a pan Clément Laurier, poslanec za Indre. Pan Paul de Cassagnac si nevzal Italku, jak se nepřesně uvádělo, nýbrž mladou a půvabnou Alsasanku, dceru hraběte Stéphana Acarda a hraběnky Acardové, ženu vynikajícího ducha, která k přednosti krásy připojuje neméně ceněnou přednost jmění. Z důvodu nedávného hlubokého smutku byly přizvány pouze obě rodiny a sňatek proběhl za nejjednodušších podmínek.
Hier a été célébré, à la chapelle des Frères-Passionnistes de l’avenue de la Reine-Hortense, le mariage de M. Paul de Cassagnac ave Mlle Julia Acard. Les témoins de M. Paul de Cassagnac étaient M. de Beaupin, ancien préfet, et Monsieur de Loquessie, député de Tarn-et-Garonne. Les témoins de Mlle Acard étaient M. Couvelet, ancien officier , et M. Clément Laurier, député de l’Indre. Monsieur Paul de Cassagnac n’a pas épousé une Italienne comme on l’a dit inexactement, mais une jeune et charmante Alsacienne, fille du comte et de la comtesse Stéphano Acard , et femme d’un esprit supérieur, réunissant au mérite de la beauté le mérite non moins appréciable de la fortune. Par des raisons tirées d’un grand deuil récent, les deux familles ont été seules conviées, et le mariage a eu lieu dans les conditions les plus simples.
Le Figaro, 28. června 1878, s. 1 — sňatek Paula de Cassagnaca se slečnou Julií Acardovou gallica.bnf.fr / BnF
Novomanželům udělil svatební požehnání pan abbé Lamarche, farář Sainte-Marie des Batignolles, za přítomnosti pana faráře Saint-Philippe du Roule, do jehož jurisdikce mladá nevěsta náležela; tento chtěl být přítomen sňatku, aby panu Paulu de Cassagnacovi adresoval vznešená a dojatá blahopřejná a povzbudivá slova. Vzpomínky na vojenské bratrství pojily pana abbé Lamarche s panem Paulem de Cassagnacem. Poté, co se zúčastnil krymského tažení jako vojenský kaplan, byl farář Sainte-Marie des Batignolles vyznamenán na bojišti u Gravelotte, kde dobrovolně ošetřoval francouzské vojáky. Vzdal se do zajetí, aby se od nich neodloučil, doprovázel je do pevností, kde byli internováni, a obdivuhodnou péčí a nevyčerpatelnou oddaností zachránil a utěšil stovky z nich v temných a nezdravých kasematech severního Německa. Pan Paul de Cassagnac byl jedním z vězňů, které vytrhl z bídného a morálně zdrcujícího zajetí, a důstojný kněz byl zajisté včera při požehnání sňatku svého přítele dojatější než pod deštěm granátů v bitvách svedených u Met.
C’est M. l’abbé Lamarche, curé de Sainte-Marie des Batignolles, qui a donné la bénédiction nuptiale aux époux, en présence de M. le curé de Saint-Philippe du Roule, à la juridiction duquel appartenait la jeune mariée, et qui a tenu à assister au mariage, pour adresser à M. Paul de Cassagnac les paroles élevées et émues de félicitation et d’encouragement. Des souvenirs de confraternité militaires unissaient M. l’abbé Lamarche à M. Paul de Cassagnac. Après avoir fait la campagne de Crimée comme aumônier militaire, M. le curé de Sainte-Marie des Batignolles fut décoré sur le champ de bataille de Gravelotte, où il assista volontairement les soldats français. Se constituant prisonnier pour ne pas se séparer d’eux, il les accompagna dans le villes fortes où ils furent internés, et, par des soins admirables et un dévouement inépuisable, il en préserva et en consola des centaines dans les casemates sombres et malsaines de l’Allemagne du Nord. Monsieur Paul de Cassagnac fut l’un des prisonniers qu’il arracha aux misères et aux souffrances morales de la captivité, et le digne prêtre était certainement plus ému hier en bénissant le mariage de son ami, qu’il ne l’avait été sous la pluie d’obus des batailles livrées autour de Metz.
Nu tedy! Je to jako smrt ubohého Walitského – smrt ubohého Cassagnaca si jen těžko uvědomím. Předně Acardovi nejsou hrabata, ale baroni. Stalo se. Je konec. Docela konec.
Eh bien voilà ! C’est comme la mort de ce pauvre Walitsky, je réaliserai difficilement la mort de ce pauvre Cassagnac. D’abord les Acard ne sont pas comte mais baron. C’est fait. C’est fini. Tout à fait fini.
To mi připadá naprosto nesmyslné. Ubohý Cassagnac. A pouhých čtyři sta tisíc věna! Dvojnásobek po smrti rodičů. Říká se, že je to hodně. Julian říká, že je to nezbytné minimum, je to klid; co přijde navíc, je zisk, zatímco bez těch dvaceti tisíc ročního příjmu byl vystaven všem náhodám s dluhy po krk. A konec konců, v tísni se nejcennější kusy nábytku prodávaly za babku. Ano – stolek z palisandru prodaný jako mahagonový noční stolek.
Cela me semble tout à fait insensé. Ce pauvre Cassagnac. Et rien que 400.000 de dot ! le Double après la mort des parents. On dit que c’est beaucoup. Julian dit que c’est le nécessaire, c’est le repos et que ce qui vient en plus est bénéfice tandis que sans ces 20.000 de rente on était exposé à tous les hasards avec des dettes jusqu’au cou. Et après tout, dans un moment de gêne les meubles les plus précieux se vendaient bon marché. Oui, un guéridon en bois de rose vendu comme une table de nuit d’acajou.
Říkejte si, co chcete – věřím, že Cassagnac stojí víc než dvacet tisíc, ba čtyřicet tisíc ročního příjmu.
Vous direz ce que vous voudrez, je crois que Cassagnac vaut plus de 20.000 et puis 40.000 francs de rente.
Dojímá mě těch pár slov z „Figara“. Nikdy mě taková slova nedojala, ty kněžské řeči… a pak ten obřad vypadal tak prostě, tak důstojně, tak jinak než hlučné ovace u Saint-Augustin. Je to tah vysoké politiky – takto oddělit své dva životy. Cassagnac má tak dobré srdce – jistě se do svatosti obřadu dokonale vžil. Bude zbožňovat svou ženu, i když nemiloval svou snoubenku. Konec konců ho musí bavit mít co do činění s pannou, jak se patří.
Je suis émue par ces quelques mots du « Figaro ». Jamais je n’ai été touchée de ces paroles, de ces choses de prêtres... et puis cette cérémonie a l’air d’avoir été si simple, si digne, si différente des bruyantes ovations de Saint-Augustin. C’est un acte de haute politique que d’avoir ainsi séparé ses deux existences. Il a si bon cœur Cassagnac, il a dû si bien se pénétrer de la sainteté de la cérémonie. Il adorera sa femme, s’il n’aimait pas sa fiancée. Après tout cela doit l’amuser d’avoir affaire à une vierge comme il faut.
Všechny ty zcela přirozené ostýchavosti shledá roztomilými a řekne jí: „Jste anděl!“ – s těmi intonacemi nekonečné a půvabné něhy, jež ovládá tak obdivuhodně. Jsem trochu žárlivá. Obávám se také jeho úspěchů. „Zajisté,“ říká de Daillens, „když jde člověk po boku toho muže, vypadá to, jako by šel s ohňostrojem nebo s benátskými lampiony.“
Toutes les pudeurs bien naturelles il les trouvera adorables et lui dira : « vous êtes un ange » ! avec ces intonations de tendresse infinie et charmante qu’il possède si admirablement. Je suis un peu jalouse. J’ai aussi peur de ses succès. Certes, dit de Daillens, en marchant à côté de cet homme on a l’air de marcher avec un feu d’artifice ou des lanternes vénitiennes.
Co je na tom strhující: všechny ženy jsou z něj pominuté. Ráda bych rozeslala následující parte:
Ce qui est empoignant c’est que toutes les femmes en sont folles. Je voudrais bien distribuer les lettres de faire-part suivantes :
„Dobročinné duše vám oznamují smutný a nečekaný konec pana Paula de Cassagnaca, zachváceného zlou suchou a černou horečkou, jež mu skočila na krk, v jejímž důsledku upadl do společného hrobu vyřazených, odkud ho nelze vytáhnout; proto nebudou ani žádné pohřební obřady.“
« Les âmes charitables vous font part de la fin navrante et inattendue de M. Paul de Cassagnac saisi par une fièvre maligne noire et sèche qui lui a sauté au cou et à la suite de laquelle il est tombé dans la fosse commune des dégommés d’où il est impossible de le retirer, c’est pourquoi il n’y aura même pas de funérailles. »
Modlete se za něj! Tolik to potřebuje. Tady je má hloupost, mám chuť mu napsat svým vlastním jménem, přirozeně – myslím, že to udělá dobrý dojem.
Priez pour lui ! il en a tant besoin. Voici ma bêtise que j’ai envie de lui écrire en mon propre nom naturellement, je crois que cela fera bien.
Bůh ví, co člověka někdy napadne… Nyní si chci vybudovat postavení v Paříži, všude – podnícena touhou po… nevím přesně po čem, ale týká se to Cassagnaca.
Dieu sait les idées qui vous viennent quelquefois... à présent je veux me faire une position à Paris, partout, poussée par le désir de... je ne sais au juste quoi, mais qui regarde Cassagnac.
Mouzay s dcerou večeří a já jim vypravuji, jak se slečna Acardová stala paní Paulou de Cassagnac, ale pan Paul de Cassagnac se stal panem Julií Acardovou; a že po svém prvním šestinedělí bude velmi bledý a hubený a ženy ho budou zbožňovat víc než kdy dřív.
Mouzay et sa fille dînent et je leur raconte que Mlle Acard est bien devenue Mme Paul de Cassagnac mais que M. Paul de Cassagnac est devenu Monsieur Julia Acard, et qu’après ses premières couches il sera très pâle et maigre et que les femmes l’adoreront plus que jamais.
Po tomto sňatku… manželka bude držet stráž, jen aby teď, chudák, neumřel. Mám v úmyslu – a co hůře, přesvědčení – setkat se s ním znovu. Musí mě docenit, musí mi vzdát spravedlnost, musí mě poznat takovou, jaká jsem v těch dvou dopisech, jakou jsem ve skutečnosti.
Après tout ce mariage... sa femme montera la garde pourvu qu’il ne meure pas maintenant le pauvre homme. J’ai l’intention et ce qui est pis la conviction de le retrouver. Il faut qu’il m’apprécie, qu’il me rende justice, qu’il me connaisse telle que je suis dans les deux lettres, telle que je suis en réalité.
Paní Gaviniová mě zve do Opery. Multedo byl zde včera i dnes – tu krásnou růži v kalhotách jsem neviděla.
Madame Gavini m’invite à l’Opéra. Multedo a été ici hier et aujourd’hui, je n’ai pas vu cette belle rose en culottes.
Myslím vážně všechno dobré, co o nebožtíku Cassagnacovi říkám, a zdá se mi, že je nemožné najít jiného podobného – a že mé sympatie, můj vkus, má inteligence se vážou na tohoto muže. Zdá se mi, že jsem k němu připoutána a že to bude narůstat; nerada bych nic říkala – tolika svými minulými žertíky jsem se pošpinila, že se bojím, aby si lidé nemysleli, že je to zase nějaká milostná hloupost… a stydím se, že [ne]říkám nic. Nechci nic tvrdit, abych se znovu nemusela omlouvat. Uvidíme to časem – ale musím říct, co je nyní. Zdá se mi, že jen on je schopen mě pochopit.
Je pense tout le bien que je dis de feu Cassagnac et il me semble qu’il est impossible d’en trouver un autre pareil et que mes sympathies, mes goûts, mon intelligence se lient à cet homme. Il me semble que j’y suis attachée et que cela ira croissant; je ne voudrais rien dire, je me suis tellement souillée par mes plaisanteries passées, que je crains qu’on pense que c’est encore quelque bêtise d’amour... et je suis honteuse de [ne] rien dire. Je ne veux rien affirmer pour ne pas avoir de nouveau à m’excuser. Nous verrons cela dans la suite mais je dois dire ce qui en est maintenant. Il me semble que pour moi il n’y a que lui capable de me comprendre.
Ale on je mrtev. A nyní je zajisté se svou ženou. Paul de Cassagnac je ženat. To mi nebrání soustředit na něj všechny své něžné myšlenky, to ho bude provázet po celou jeho existenci, s dalším zájmem navíc a přiznat si to, co jsem si z pověry neodvažovala přiznat, dokud byl naživu.
Mais il est mort. Et à présent il est sans doute avec sa femme. Paul de Cassagnac est marié. Cela ne m’empêche pas de concentrer sur lui toutes mes pensées tendres, cela le suivra dans toute son existence, avec en plus un inérêt et de m’avouer ce que je n’osais m’avouer par superstition, tant qu’il était vivant.
To jest, že jsem k němu proti své vůli trochu přilnula a že jsem se k němu morálně přitulila a opírám se o jeho širokou hruď – jako při poslední návštěvě na rue de Boulogne. Lituji, že jsem to napsala – mohu si změnit názor, mýlit se, což by bylo znesvěcením.
C’est-à-dire que je m’y suis peu attachée malgré [moi] et que moralement je me suis blottie auprès de lui et je m’appuie sur sa large poitrine comme pendant la dernière visite à la rue de Boulogne. Je regrette d’avoir écrit cela, je puis changer d’avis, me tromper, ce qui serait une profanation.
Ale opakuji: není to vrtoch – spíš Idea, přes níž přešly a snad ještě přejdou mnohé věci, zatímco ona bude stále růst.
Mais je le répète, ce n’est pas une toquade, c’est plutôt une Idée par dessus laquelle ont passé et passeront peut-être encore bien des choses pendant qu’elle grandira toujours.
napříč stránkou
Stokrát jsem se zdržela, abych vám tyto hlouposti neříkala – lituji jich hned, jakmile je napíšu. Jsou to, opakuji vám, fantazie, jež pero zatěžkává a zohavuje.
en travers Je me suis cent fois retenue de vous dire ces bêtises, je les regrette aussitôt après les avoir écrites. Ce sont je vous le répète des fantaisies que la plume alourdit et défigure.
Nejsem příliš rozzuřena – čekala jsem to již tři měsíce a zvykla jsem si; neuronila jsem ani jedinou slzu, ani hněvem. Lituji, že jsem vyprávěla tyto hlouposti; myslím konec konců, že jsem potřebovala složit na něčí hlavu onen objem náklonnosti, jenž mi byl svěřen nebem. Vklad je uložen, již nemám starost. Jakou hloupost říkám!
Je ne suis pas trop furieuse, je m’y attendais depuis trois mois déjà, je m’y suis habituée; je n’ai pas versé une seule larme pas même de colère. Je regrette d’avoir raconté ces bêtises, je crois après tout que j’avais besoin de déposer sur la tête de quelqu’un le volume d’affection qui m’a été accordé par le ciel. Le placement est fait, je ne suis plus inquiète. Quelle absurdité je dis !
Ne, vážně – nikdy se nedozvíte, jakého zbožňování bych byla schopna. Chtěla bych být zdvojená, aby se mé druhé já klanělo tomu prvnímu, protože to první má čest klečet před ním. Staří se mýlí, zobrazujíce Lásku tak, jak ji zobrazili – Láska je žena, která miluje. Lidé s nízkými city.
Non sérieusement vous ne saurez jamais de quelles adorations je serais capable. Je voudrais être double pour que ma seconde moi se prosternât devant la première parce que la première à l’honneur d’être à genoux devant lui. Les anciens ont tort de représenter l’Amour comme ils l’ont fait, ('Amour c’est la femme qui aime. Les gens aux sentiments vulgaires.
A přece jsem si zakázala lehkovážně nakládat s vážnými věcmi Lásky. Toto slovo by se mělo psát jen v krajních případech, v definitivních okolnostech – a znovu si z něj tropím žerty, abych mluvila o věcech, jež mohou být konec konců vážné, navzdory tomu, jak by to bylo bizarní. Četla jsem mravoličné romány z Paříže, kde se nalézají věci dost mimořádné – u Balzaca samého… a tehdy člověku vytanou nápady rozehrát intriku…
Je m’étais pourtant défendu de traiter légèrement les choses sérieuses de l’Amour. On ne devrait écrire ce mot qu’en des cas extrêmes, en des circonstances définitives et j’en plaisante de nouveau pour parler de choses qui après tout peuvent être sérieuses malgré ce que ça aurait de bizarre. J’ai lu des romans de mœurs parisiennes où on trouve des choses bien extraordinaires, dans Balzac même... et alors, il vous vient des idées de mener une intrigue...
Pane Bože – jen ať si nemyslíte, že jsem zcela vulgárně zamilována do nebožtíka Cassagnaca. Nemyslíte si to. Bylo by to hloupé a dokonce nechutné.
Mon Dieu, pourvu que vous ne pensiez que je suis tout vulgairement amoureuse de feu - Cassagnac. Vous ne le pensez pas. Ce serait bête et même sale.
Mám k němu velkou náklonnost; obávám se a doufám, že to bude narůstat a že ho jednoho dne budu milovat… Neboť, abych vám řekla upřímně – nerada bych milovala jiného, on by to nezasluhoval… kdo ví… hledejme mezi slavnými, nalezněme velkého muže… nikdy to nebude ono… Zde je rytíř, chvastoun, Don Juan s dobrým srdcem – a vše je zpoetizováno, zkrášleno, povýšeno, zvelebeno tím slovem: politik.
J’ai beaucoup d’affection pour lui, je crains et j’espère que cela va marcher en augmentant et qu’un jour je l’aimerai... Car, à vous dire franchement je n’aimerais pas aimer un autre, il ne le mériterait pas... qui sait... cherchons parmi les célébrités, découvrons un grand homme... ce ne sera jamais ça... Ici il y a le chevalier, le matamore le Don Juan avec un bon cœur, et le tout est poétisé, embelli, élevé, grandi par ce mot : homme politique.
A vše to spadlo do škopku manželství! Což by člověk omluvil jen ve svůj vlastní prospěch.
Et le tout est tombé dans le baquet du mariage ! Que l’on n’excuserait qu’en sa propre faveur.
Ale on patří jiné ženě… bah! Podaří-li se mi ho milovat, oddělím ho od ní – vezmu si ho pro sebe.
Mais il est à une autre femme... bah ! si j’arrive à l’aimer je l’en séparerai, je le prendrai pour moi.
Ale pro tuto chvíli jde o něco jiného – zvláště chci-li opravdu dojít k těm cílům dost šíleným a špatným. Musím být slavná, aby toho litoval; je třeba se vdát atd. atd. Ostatně to nic nemění na mých plánech – ať miluji, nebo nemiluji nikoho, budu jednat stejně.
Mais pour le moment il s’agit d’autre chose surtout si je veux vraiment arriver à ces fins assez folles et mauvaises. Il faut être célèbre pour lui donner des regrets, il faut me marier etc. etc. Au fait, cela ne change rien à mes projets, que j’aime ou que je n’aime personne j’agirai de même.
Konečně, tato starost již neexistuje. Je ženatý, je konec. Jeho úspěchy mě budou pohánět tak, jako mě pohánějí kresby Breslau.
Enfin, cette préoccupation n’existe plus. Il est marié c’est fini. Ses succès me pouseront comme me poussent les dessins de Breslau.
Není třeba nic tvrdit – vyprávějme, co se děje; to není román, kde se zdůrazňují jisté věci, protože se ví, jak to dopadne.
Il ne faut rien affirmer, racontons ce qui se passe; ce n’est pas un roman où on appuie sur certaines choses parce qu’on sait comment cela finira.
Fuj! Ten chlapec se neměl ženit. Buď miluje, nebo se nechal omotat, nebo není tím, za koho jsem ho pokládala. Byl by tisíckrát zajímavější sám.
Fi ! ce garçon n’aurait pas dû se marier. Ou bien il aime ou il a été entortillé ou il n’est pas ce que je pensais. Il serait, mille fois plus intéressant seul.
Poznámky
Le Figaro, č. 179, pátek 28. června 1878, s. 1 — číst číslo na Gallice (BnF). Nepodepsaná zpráva o sňatku Paula de Cassagnaca s Julií Acardovou 27. června 1878.↩
