Pondělí 29. dubna 1878

Od osmi hodin ráno do šesti hodin večer — od nichž je třeba odečíst hodinu a půl na oběd. Nic není tak dobré jako pravidelná práce.
Ale jaké roztomilé malé peklo je náš domov.
Na čem závisejí dojmy, názory, city (?)…?
Ještě před několika dny byl Paul de Cassagnac bohem — a po jeho návštěvě je sotva člověkem.
Abych mluvila o něčem jiném — řeknu vám, že myslím, že nikdy nebudu vážně zamilovaná. Vždycky, vždycky u muže objevím něco komického — a pak je vše ztraceno. Není-li to směšné, je to nemotorné nebo hloupé nebo nudné — zkrátka vždycky je tu nějaká stránka, kde vykouknou růžky.
„Bylo by třeba někoho inteligentnějšího, než jste vy,“ říká Blanc…
„Ale ano.“
„Ano — a to je nemožné.“
„Ach! Blanc!“
„Zajisté — jsou muži, kteří mají vážnější stránku více rozvinutou, jež jsou silnější v jistých věcech — ale být vcelku duchaplnější, inteligentnější, chytřejší — já vám zaručuji, že takový neexistuje — žert stranou. A dokud neucítíte intelektuální nadvládu nad sebou atd. atd.“
To je pravda — dokud nenajdu svého pána, nenechám se chytit žádným kouzlem; tato mánie odhalovat v lidech nedostatky mi zabrání zamilovat se do všech Adonisů světa…
Jak jsou lidé, kteří chodí do Bois, hloupí — a jak jen nemohu pochopit jejich prázdnou a tupou existenci.

Poznámky

Pozn. překl.: Fr. montrer le bout de l’oreille, „ukázat špičku ucha“ — podle La Fontainovy bajky o oslu v lví kůži, kterého prozradí uši: prozradit svou pravou, méně lichotivou povahu. ↩
Pozn. překl.: Bois de Boulogne — velký pařížský park na západním okraji města; v 19. stol. oblíbené místo odpolední společenské vycházky pařížské smetánky. ↩