Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Středa 10. dubna 1878

Dočetla jsem Lilii v údolí. Je to velmi únavná kniha navzdory svým krásám. Dopis Nathalie de Manerville, jímž kniha končí, je rozkošný a pravdivý.
Číst Balzaca na vlastní úkor! Vždyť ten čas strávený prací by mi pomohl stát se sama sebou — Balzacem malířství.
Ve jednu hodinu, když jsem se vracela do ateliéru, potkala jsem Paula de Cassagnac na bulváru. Jela jsem v kupé a oblečena jako Švýcarka — abych řekla špatně vypadající — mě zpočátku nepoznal a vzal mě za ženu okouzlenou jeho krásným zjevem; bedlivě se díval do kočáru. Nechala jsem ho otočit s příkazem kočímu zastavit vedle „toho tlustého pána.“ Faktem je, že vypadal hodně vykrmen a vůbec ne jako krásný ideál.
Povídali jsme si pár minut — v několika slovech mi řekl to, co si přečtete v „Le Pays“ ze čtvrtku 11. dubna, který pro vás uchovávám.
– ^5^ Zde je Cassagnacův článek: Nebyl jsem včera v Paříži a bylo pro mě obtížné odpovědět na tuto otázku z listu La France.
Jaké bude stanovisko pana Paula de Cassagnac — poraženého v Auch v osobě svého kandidáta pana Peyrusse — vůči svému kolegovi panu Alphonse Gentovi, jenž zvítězil v Orange s 2 000 hlasy majority nad panem markýzem de Bilioni?
Byl jsem poražen — to je pravda — avšak po třech zneplatněních a šesti hlasováních, v nichž jsem pětkrát zvítězil.
Existuje-li čestná porážka, pak je to tato — tím spíše, že majorita pana Peyrusse byla malá a pohybovala se mezi padesáti a šesti sty hlasy nanejvýše.
Ale to nic nemění na mém postoji vůči panu Gentovi.
Stále si myslím, že je špatné být milencem vlastní sestry — a to není důvod, aby voliči z Vaucluse to považovali za zcela přirozené, pro mě měnit svůj vkus v rodinných věcech.
Voliči mohou jmenovat poslance — ale nejsou schopni změnit lidské zákony a proklamovat dokonalost cizoložství incestního.
Všechny hlasovací lístky v urně by to nepřepral — jak by řekl Musset.
Pan Gent zvolený poslancem zůstává tím panem Gentem, jejž známe — a jeho úspěch nijak nemění naše city vůči němu. Prokazuje nanejvýše, že jeho voliči mají v otázkách morálky jiné názory než my — a to je vše.
Náš přítel Albert Rogat včera odpověděl listu La France.
Jedna otázka vyvolává druhou.
Jaké bude stanovisko republikánské většiny v Sněmovně, jež podporovala a uspěla v přidružení kolegy, o němž ví — o tom nelze pochybovat — že se dopustil incestního cizoložství?
Ráno La France odpovídá: „Ačkoli pan Alphonse Gent zvítězil o více než 1 700 hlasů nad svým konkurentem markýzem de Biliotti — a všeobecné volební právo tak svrchovaně promluvilo — Le Pays si dovoluje drzost vytrvávat ve své válce beztrestnosti proti poslanci z Orange.
Dnes jsou páni Alphonse Gent a Paul de Cassagnac oba členy téhož shromáždění — Le Pays tedy nevidí, že poslanec za Gers to má tak, že poslanec za Vaucluse, střetnuv se s ním, mu říká: „Jeden z nás dvou je tu zbytečný… Máte na výběr — buď odejít, nebo si sám odporovat.“ Zaprvé — to jsme my, kdo nezačali. Jmenování pana Genta bylo použito jako argument proti nám.
Le Pays prostě odpověděl, že argument je hloupý.
Trvali na svém!
La France připomíná, že jsme panu Gentovi odmítli satisfakci zbraněmi.
K čemu by to bylo?
Snad La France míní, že souboj slouží k ochraně nečistostí a svinstva a k tomu, aby jim zabránil být označen stigmatem!
Buď Gazette des Tribunaux řekla pravdu, nebo lhala.
Řekla-li pravdu — lze mít čestnou záležitost s panem Gentem?
Lhala-li — ať nám to dokáží, a velmi rádi se omluvíme.
Co se týče střetu, jenž La France panu Gentovi nerozumně radí — čekáme na něj se skeptickou zvědavostí, pamětliví, že plukovník Tallandier svému švagrovi zlomil pouze ruku — takže nám zůstává vše ostatní k demolici, bude-li nám tato nutnost uložena potřebami legitimní obrany. P. de G.
Třásla jsem se jako list, když jsem ho viděla přibližovat se
Tamtéž, s. 245
ke kočáru; bylo to, jako bych měla padesát tisíc věcí, co si vůči němu vyčítat — pak jsem při mluvení trochu zapomněla na ten strach. Přijel od dnešních osmi ráno. Jsem zdrcena!
Faktem je, že vypadal hodně opotřebovaně. Je z čeho — já, jež nejsem ani muž ani Francouzka, jsem byla zvláštně překvapena volbou pana Genta. To je nečistota i pro republikány samé. Člověk může být republikánem, ale čistěji. A pak a především — šest hlasování pro pana Peyrusse. Konečně! Nic z toho nebrání tomu, aby můj drahý velký muž neměl kůži na krku ve špatném stavu. Doufám, že pařížský vzduch a péče jeho drahé švédské ženy to vše napraví. Přišla jsem do ateliéru celá usměvavá — pomyslete — myslela jsem na to právě ve chvíli, kdy jsem ho potkala.
Druhá hodina anatomie. Pan Angé mě bezpochyby respektuje — oslovuje především mě a mně dává tabule, kosti atd.
Berthe, jež šla na procházku se sestrou a Dinou, uprchla s Lancasterem. Vstoupila do obchodu s prosbou, aby na ni čekaly — a proklouzla jinými dveřmi.
Předvídala jsem to — ten odpudivý člověk ji musel pošpinit.
Madame Yorke, jež byla zasvěcena a pozvala Dinu jen proto, aby měla svědka své domnělé nevinnosti, je malá žena — v jádru snad počestná, ale na povrchu zhýralá a beze zásad, jako je bez milenců. Ona a jejich starší sestra — slečna dobře vychovaná a comme il faut, žena se srdcem — přispěchaly sem kolem šesti hodin uklidnit Dinu za madame Boyd a poprosit nás, abychom záležitost zamlčely.
Nepředpokládám, že je příjemné shledat to bezelstné dítě až druhý den… Jen aby souhlasil si ji vzít. Říkám vám — je to špatný člověk! Viděla jsem ho jen jednou — je to špatný člověk.
Ať dívka padne — ale co nesnáším, jsou její žaloby, její slzy poté. Buď se zdržte — nebo přijměte situaci upřímně a nestěžujte si. To je nízké, to je nečisté, to je odpudivé! Nemiluje vás dost na to, aby si vás vzal — a odvážíte-li se ho milovat, vědouc to, není to láska, ale bestialita. [Několik přeškrtnutých slov] Láska odolá zapomnění, zradě — ale její jemnost, její božskost nemůže odolat tomu druhu nedokončeného, žalostného, nízkého citu, jaký k vám ten muž chová.
Šla jsem navštívit Mouzaye, než přijdou hosté — přijímá ve středu. Chovám se skutečně jako Cassagnac —
dělá pro mě vše a já jí nevzdávám ani zdvořilosti. Bylo třeba jít — šla jsem. Jaké srdečné přijetí — ty výtečné bytosti mě berou vážně, věří, že jsem skutečně něco nadřazeného. Snědla jsem u nich tabulku čokolády a přečetla jim článek z „Le Pays“.
Poznámka, kterou jsem si udělala v pondělí o Multedově nose, je přesná. Navíc musí mít hrozný charakter.