Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Středa 10. dubna 1878

Dočetla jsem Lilii v údolí. Je to velmi únavná kniha navzdory svým krásám. Dopis Nathalie de Manerville, jímž kniha končí, je rozkošný a pravdivý.
Číst Balzaca na vlastní úkor! Vždyť ten čas strávený prací by mi pomohl stát se sama sebou — Balzacem malířství.
V jednu hodinu, když jsem se vracela do ateliéru, potkala jsem na bulváru Paula de Cassagnac. Jela jsem v kupé a oblečená jako Švýcarka — abych to řekla nelichotivě. Zpočátku mě nepoznal a vzal mě za ženu okouzlenou jeho krásným zjevem; bedlivě nahlížel do kočáru. Dala jsem vůz obrátit a kočímu řekla, ať zastaví u „toho tlustého pána“. Faktem je, že vypadal hodně vykrmeně a vůbec ne jako krásný ideál.
Povídali jsme si pár minut — v několika slovech mi řekl to, co si přečtete v „Le Pays“ ze čtvrtku 11. dubna, který pro vás uchovávám.
– ^5^ Zde je Cassagnacův článek: Nebyl jsem včera v Paříži a bylo pro mě obtížné odpovědět na tuto otázku z listu La France.
Jaké bude stanovisko pana Paula de Cassagnac — poraženého v Auch v osobě svého kandidáta pana Peyrusse — vůči svému kolegovi panu Alphonse Gentovi, jenž zvítězil v Orange většinou 2 000 hlasů nad panem markýzem de Bilioni?
Byl jsem poražen — to je pravda — avšak po třech zneplatněních a šesti hlasováních, v nichž jsem pětkrát zvítězil.
Existuje-li čestná porážka, pak je to tato — tím spíše, že většina pana Peyrusse byla malá a pohybovala se mezi padesáti a šesti sty hlasy nanejvýše.
Ale to nic nemění na mém postoji vůči panu Gentovi.
Stále si myslím, že je špatné být milencem vlastní sestry — a to, že to voliči z Vaucluse považují za zcela přirozené, ještě není důvod, abych měnil svůj vkus v rodinných věcech.
Voliči mohou jmenovat poslance — ale nejsou s to změnit lidské zákony a prohlásit incestní cizoložství za znamenitost.
Mohly by tudy projít všechny lístky z urny, a tu poskvrnu by to nesmylo — jak by řekl Musset.
Pan Gent zvolený poslancem zůstává tím panem Gentem, jejž známe — a jeho úspěch nijak nemění naše city vůči němu. Prokazuje nanejvýše, že jeho voliči mají v otázkách morálky jiné názory než my — a to je vše.
Náš přítel Albert Rogat včera odpověděl listu La France.
Jedna otázka vyvolává druhou.
Jaké bude stanovisko republikánské většiny ve Sněmovně, která zaštítila kolegu a dokázala si ho přibrat do svých řad, ačkoli ví — o tom nelze pochybovat — že se dopustil incestního cizoložství?
Dnes ráno La France odpovídá: „Ačkoli pan Alphonse Gent zvítězil o více než 1 700 hlasů nad svým konkurentem markýzem de Biliotti — a všeobecné volební právo tak svrchovaně promluvilo — dopouští se Le Pays nemístnosti a drzosti, když vytrvává ve své válce beztrestnosti proti poslanci z Orange.
Dnes jsou páni Alphonse Gent a Paul de Cassagnac oba členy téhož shromáždění — Le Pays tedy nevidí, že poslanec za Gers to má tak, že poslanec za Vaucluse, střetnuv se s ním, mu říká: „Jeden z nás dvou je tu zbytečný… Máte na výběr — buď odejít, nebo si sám odporovat.“ Především — nezačali jsme my. Jmenování pana Genta bylo použito jako argument proti nám.
Le Pays prostě odpověděl, že argument je hloupý.
Trvali na svém!
La France připomíná, že jsme panu Gentovi odmítli satisfakci zbraněmi.
K čemu by to bylo?
Domnívá se snad La France, že souboj je od toho, aby chránil špinavosti a prasárny a bránil tomu, aby byly pranýřovány!
Buď Gazette des Tribunaux řekla pravdu, nebo lhala.
Řekla-li pravdu — lze mít s panem Gentem záležitost cti?
Lhala-li — ať nám to dokáží, a velmi rádi se omluvíme.
Co se týče střetu, jenž La France panu Gentovi nerozumně radí — čekáme na něj se skeptickou zvědavostí, pamětliví, že plukovník Tallandier svému švagrovi zlomil pouze ruku — takže nám zůstává vše ostatní k demolici, bude-li nám tato nutnost uložena potřebami legitimní obrany. P. de G.
Třásla jsem se jako list, když jsem ho viděla přibližovat se
Tamtéž, s. 245
ke kočáru; bylo to, jako bych měla padesát tisíc věcí, co si vůči němu vyčítat — pak jsem při mluvení trochu zapomněla na ten strach. Je tu od dnešního rána, od osmi. Jsem úplně zničený!
Faktem je, že vypadal hodně sešle. Není divu — já, jež nejsem ani muž ani Francouzka, jsem byla zvláštně překvapena volbou pana Genta. Je to špinavost i pro republikány samé. Člověk může být republikánem, ale čistěji. A pak a především — šest hlasování pro pana Peyrusse. Inu! Nic z toho nebrání tomu, aby měl můj drahý velký muž kůži na krku ve špatném stavu. Doufám, že pařížský vzduch a péče jeho drahé švédské ženy to vše napraví. Přišla jsem do ateliéru celá usměvavá — pomyslete — myslela jsem na to právě ve chvíli, kdy jsem ho potkala.
Druhá hodina anatomie. Pan Angé mě bezpochyby respektuje — oslovuje především mě a mně dává tabule, kosti atd.
Berthe, jež šla na procházku se sestrou a Dinou, uprchla s Lancasterem. Vstoupila do obchodu s prosbou, aby na ni čekaly — a proklouzla jinými dveřmi.
Předvídala jsem to — ten odpudivý člověk ji musel pošpinit.
Madame Yorke, jež byla zasvěcena a pozvala Dinu jen proto, aby měla svědka své domnělé nevinnosti, je malá žena — v jádru snad počestná, ale na povrchu zhýralá a nemá o nic víc zásad než milenců. Ona a jejich starší sestra — slečna dobře vychovaná a comme il faut, žena se srdcem — přispěchaly sem kolem šesti hodin uklidnit Dinu jménem madame Boyd a poprosit nás, abychom záležitost zamlčely.
Nepředpokládám, že je příjemné shledat to bezelstné dítě až druhý den… Jen aby teď svolil, že si ji vezme. Říkám vám — je to špatný člověk! Viděla jsem ho jen jednou — je to špatný člověk.
Ať dívka padne — ale co nesnáším, jsou její žaloby, její slzy poté. Buď se zdržte — nebo přijměte situaci upřímně a nestěžujte si. To je nízké, to je nečisté, to je odpudivé! Nemiluje vás dost na to, aby si vás vzal — a odvážíte-li se ho milovat, vědouc to, není to láska, ale bestialita. [Několik přeškrtnutých slov] Láska odolá zapomnění, zradě — ale její jemnost, její božskost nemůže odolat tomu druhu nedokončeného, žalostného, nízkého citu, jaký k vám ten muž chová.
Šla jsem navštívit Mouzaye dřív, než se jí sešli hosté — přijímá ve středu. Chovám se skutečně jako Cassagnac —
dělá pro mě vše a já jí neprokazuji ani zdvořilosti. Bylo třeba jít — šla jsem. Jaké srdečné přijetí — ty výtečné bytosti mě berou vážně, věří, že jsem skutečně něco nadřazeného. Snědla jsem u nich tabulku čokolády a přečetla jim článek z „Le Pays“.
Můj pondělní postřeh o Multedově nose je správný. Navíc musí mít hrozný charakter.