Středa 3. dubna 1878

Slavnost byla velmi zábavná — ale já jsem se nebavila, přestože jsem měla senzační kostým. Byl to kus tmavé orientální látky, který jsem obdivuhodně drapírovala tak, abych se zcela skryla. Velmi dlouhá černá vlečka zdobená lemováním ze starého zlata v souladu s vrchem, špičaté černé střevíce vyšívané zlatem. Černé vlasy a černozlatá gáza — a pak škraboška.
napříč stránkou
Zapomněla jsem na záplavu žlutých, červených a tmavě modrých stuh, jež odpovídaly tisíci barvám drapérie a splývaly celou délkou vlečky od vrcholu zad
Za sebou jsem vláčela Mouzayovou s dcerou, mámu a Dinu.
Díky Mouzayové jsme dostaly lístky. Uchovám vám zprávu z „Figara“, která je velmi věrná.
K mé smůle jsem promluvila s Boydovými — a ty neměly nic lepšího na práci než nás prozradit všem. Jsem z toho dost nespokojená — pro jednou jsem byla skutečně k nepoznání. Ostatně to mi řekl každý — a nebýt těch idiotek, které nesnáším, bylo by vše rozkošné. Jde-li se tam v rodinném kruhu, nikdy to nestojí za nic. Nebyla jsem v dobré formě — ale dvořili se mi; ostatně ať jsem duchaplná, nebo ne, málokterou věc mám tak ráda jako chodit v masce. Ta svoboda říkat cokoli mě okouzluje — a co se týče svobod, jaké by si kdo chtěl dovolit se mnou, ihned v tom sjednám takový pořádek, až je to radost.
Nechala jsem Marii (mou tetu) napsat dva dopisy — nejprve tento:
Drahý Multedo, půjdeš-li k panu d’Osmondovi, požádala bych tě, abys mi nabídl rámě. Nebudu-li tam přesně o půlnoci, jsi volný:
Korsika a Vico.
A zde druhý dopis:
Drahý příteli,
Pět žen vás bude o půlnoci čekat u pana d’Osmonda.
Vyberete si, nebo přejdete dál — v tom posledním případě se pokusíme utěšit.
Poslala jsem to tak nazdařbůh — neboť ten dotyčný není v Paříži, třebaže byl uveden mezi pozvanými.
Bylo tam to nejlepší mládí Paříže — duchaplnosti se rozdalo dost, krásy se ukázalo málo. Co se týče žen — většina je velmi krásná, a není divu, že muži opouštějí dámy ze společnosti, počestné ženy, a chodí za těmito.
Do ateliéru jsem nešla ani včera celý den, ani dnes.
Alexandre odjel do Ruska. Moje teta odjela do Nice s Etiennem, jenž pojede do Ruska a pak se sem vrátí, vyzvednuv cestou tetu v Nice. Jeho žena zůstává u nás.
Konkurs mě neznepokojuje — jsem si, bohužel, až příliš jistá výsledkem. Zítra od osmi budu kreslit.
Lituji, že jsem včera nebyla v lepší náladě — bylo tam tolik slavných lidí.

Poznámky

Pozn. překl.: „Le loup“ — malá černá maska zakrývající oči, nošená na maškarních bálech. ↩