Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Úterý 26. března 1878

Robert-Fleury přišel dnes večer — je se mnou rozhodně velmi spokojen; zkoušel mě z anatomie a já jsem přirozeně odpovídala bez váhání.
Ale co je rozkošné — Madame má matka je pobouřena a sype na mě hromady urážek, protože mi nepřijde samozřejmé, aby Georges zůstával v jídelně. To je vrchol hlouposti.
Za čtrnáct dní musí být vše zapomenuto — až do nových výstupů, nových hrůz, nových haneb.
– Je mi nepříjemné, říká, když je nemocný — a člověk musí být opravdu blázen, selka, monstrum, aby se zarýval do člověka, který nic nedělá.
Cassagnac mi posílá lístky s tímto vzkazem, připíchnutým ke stránce. Je v tom chlad — ne ten, co říká on, ale ten, co říkám já.
[Pondělí 25. března 1878] Zde jsou, drahá slečno, lístky, o které jste mě požádala —
— na zítřejší zasedání v úterý.
Váš hluboce uctivý a oddaný,
Paul de Cassagnac
Jsem zcela odhodlána nechat ho na pokoji — to uklidňuje všechny mé starosti. Půjdu se tedy utěšit do ateliéru, bude-li útěchy třeba; v každém případě tam jdu, abych zaměstnala neklidného ducha, který by nadělal neštěstí, kdyby nebyl pohlcen prací. Ateliér je pro mě odpovědí na všechny mé starosti, mou netrpělivost, mé nároky, mé žaly.
Řeknu vám ještě jednu věc… protože můj dopis byl vážný, je přirozené, že jeho je ve stejném tónu.
Je odporné být jako já — ale děkuji Bohu, že jsem rozumná a do nikoho zamilovaná nejsem. Kdybych byla, zabila bych se vztekem.
V půl osmé jsem vypila půl šálku mléka, pak jsem pracovala, a sotva jsem se stihla upravit (po ateliéru), bylo nejvyšší čas jít na nádraží — odjela jsem bez snídaně s Etiénnem, jeho ženou a Alexandrem.
Vrátili jsme se až v osm — já jsem se zarytě snažila
zůstat až do konce projevu pana d'Egremont, který četl z milionu roztrhaných stránek — a čím víc četl, tím více těch stránek přibývalo. Vsadím se, že nikdo nic neslyšel.
Mé dojmy se shrnují v tomto dopise:
Barbare! Kéž by vám tato každodenní psaní způsobila desetinu té únavy, jakou mi způsobilo dnešní zasedání! Co jsem vám udělala, krutý, že jste si pro zaslání lístků vybrali právě takový den!
Moje malá teta, která byla se mnou, byla tak vyčerpaná pohledem na poslance, který téměř tři hodiny nevylezl z řečniště, že ji málem popadlo šílenství a ve vagóně se málem pustila do sporu se dvěma starými senátory.
Kéž vás tato slova zastihnou uprostřed noci, naruší váš odpočinek, přimějí vás snít o těch nejstrašnějších věcech — například o dnešním poslanci — a kéž zdědíte jeho výřečnost!
Nesmím ovšem zapomenout vám poděkovat — vždyť jste mi přece mohl neposlat vůbec nic, z čehož bych byla stejně rozmrzena jako z dnešního zasedání.
Večer přijde Berthe poklábosit.