Čtvrtek 21. března 1878

Hm…! hm. Víte přece, že už nepíšu všechny své myšlenky?
Žádala jsem o lístky do Versailles jinde a protože se s jejich zasláním otálelo, požádala jsem dnes Cassagnace — a jaká byla má rozmrzelost, když dvě hodiny po odeslání své prosby dostávám zprávu odjinud, že mi lístky pošlou.
Berthe přišla, aby mi řekla, že ji hrabě Multedo znovu požádal o ruku a když ho opět odmítla, řekl jí, že půjde dvořit se „té ruské slečně“. Chudinka! Aby mi to věřila, musela by zakrýt svou mrzutost onoho večera a nemít ten výraz, jaký měla, když mi to dnes říkala. Takže — to je mrzuté. Pomyslete jen: v neděli mi vypráví, jak je Multedo celý její, a v úterý… ach, fuj.
Bože, jak se na tu dívku zlobím! Nesnáším ji samotnou, protože ať mi někdo způsobí dobro nebo zlo, mé sympatie nebo antipatie jsou bezprostřední a neodvolatelné. Ale zlobím se na ni. To její idiotský a zlomyslný skutek byl příčinou a počátkem toho, čím je Cassagnac ztracen… není-li zázraku.
Uvrhla mě do tak falešného, tak napjatého, tak bolestivého postavení, že na to myslím jen s hněvem — a ten hněv roste a myslím na to čím dál častěji.