Sobota 16. března 1878

Nebylo třeba se, drahá slečno, Cassagnaca bát — nepřichází. Sám se pozval a sám se odvolal. A já — jsem tak veselá, tak hezká a tak pěkně učesaná. Dnes večer jsem se podobala Madame Récamierové.
[Čtyři řádky začerněny: Ale nejprve zde je má odpověď na Cassagnacovy omluvy, zrádče! zde...]
— [Sobota 16. března 1878] Zrádče, co tomu řekne Victorine? Spěchám ji odvolat — ale pochybuji, že vydrží do příští soboty.
Šla jsem se podívat na Výstavu aux Mirlitons. Opravdu miluji své řemeslo a jsem šťastna, že se v tom mohu stále více ujišťo-
— Ibid., Marie Bashkirtseff, Journal Édition intégrale par Luricie Le Roy. L'Age d'Homme, s. 215
vat.
„Již delší dobu," řekl mi Robert-Fleury dnes ráno, „je tu hranice, kterou nemůžete překročit. To není dobré. S vašimi skutečně reálnými vlohami byste se neměla zastavovat u snadných věcí — tím spíše, že to nejtěžší máte."
Vím to, proboha! Portrét k dodělání doma — a pak Cassagnac — a pak ty hrozné domácí starosti. Ale to mě už nebude trápit — nechci to. Cassagnac mi nic nedá, zatímco malba mi dá něco. Aspoň kdyby mě trochu více sledoval — ale takhle... jako zábava jednou za měsíc, to opravdu nestojí za to. Někdy člověk přirozeně miluje ženu — jindy žena dosáhne toho, aby byla milována.
Jak to dělá????
[Slova začerněna: mám podezření, že láska] přichází vždy sama od sebe — jen se věří, že jsme ji přivedli, když přijde ve chvíli, kdy se žena snaží, aby ji milovali — když k tomu muž byl již nakloněn a zamiloval by se i bez umělosti.
Ne, musí být možné dosáhnout toho, aby byl člověk milován sám sebou — ale to není snadné u mladé dívky, u níž se vždy podezírá myšlenka na sňatek, která odpuzuje, není-li člověk zamilován šíleně.
Victorine se omluvila na dnešní večer! Připínám oba dopisy dohromady a neoddělím se od nich, dokud Popaul nepřijde na návštěvu. Byl by snad tak hrubý, aby se spokojil s takovým lanýžovým krůtětem!
Co jsme si s Boydy napovídali hloupostí dnes večer!
Páni d'Andigné a de Beaurepaire — který byl slušnější než obvykle — kromě chvíle, kdy řekl Berthe, která se prohlašovala za komunardku, že pro neprovdanou slečnu to není šťastné, neboť to může vést ke komunismu. Berthe vytřeštila oči a já říkám:
— Není Francouzka, pane, a nepochopila. Ani já taky ne.
Asi mě nemiluje.
Dnes večer bych se nebála, kdyby tu Cassagnac byl.
Ale v pondělí — jak tu hranici překročím, o níž mluví Robert-Fleury. Především musím být pevně přesvědčena, že je třeba dojít — a že se dojde.
Gloriae Cupiditas
Sešit 79. — zahájeno v neděli 17. března 1878, ukončeno v pátek 3. května 1878, avenue de l'Alma 67, Paříž

Poznámky

Pozn. překl.: Juliette Récamier (1777–1849), proslulá francouzská kráska a hostitelka salonu, symbol ženské grâce a stylu v napoleonské epoše. Srovnání s ní je nejvyšší možný společenský kompliment, jaký si Marie může vystavit.
Pozn. překl.: Exposition aux Mirlitons — pravidelná výstava pařížských atelierů (mirliton = dudácká píšťalka; název kavárny i výstavního prostoru v té době), méně prestižní než Salon, ale důležitá pro mladé umělce.
Pozn. překl.: „dinde truffée" — doslova lanýžová krůta; ironický výraz pro ženu prázdnou, přestrojenou, bez ducha — zde aplikovaný na Victorine (a nepřímo jako varování před nebezpečím, že Cassagnac dá přednost takovému typu).
Pozn. překl.: Latinsky: „Touha po slávě." Marie Bashkirtseff používala toto heslo jako osobní motto — zapisovala je na konec každého sešitu deníku.