Středa 13. března 1878

Při večeři opakuji jako papoušek, že Cassagnac je zabit. U dezertu tomu věří a jsou dojati. Já bych Cassagnacův život ráda dala za to, abych znovu viděla Pinca. Uvažte přece — Pinco byl můj, byl pro mě, dělala jsem s ním, co jsem chtěla, a miloval mě zvlášť. Kdežto Cassagnac není můj — a čím je kouzelnější a pozoruhodnější, tím větší váhu má tato úvaha.
Paní de Fayetová strávila u nás nejméně hodinu po mé lekci kytary. Bavily jsme se jako dvě šílenkyně — dovedu ji přivést ke stropu. Chce se přestrojit za služebnou a jít na rue de Boulogne. Nakonec téhož večera tam běží v osm hodin zjistit, zda ten slavný Kreolan kousl do prachu — a od ní skrz dopisek se dozvídám, že je na večeři u svého otce po pistolovém souboji s poslancem panem Andrieuxem. Třicet kroků a jedna kulka na povel. To je absurdní!
Já bych se tak prala celý den. To je to, co
se nazývá riskovat život... Ah mon empereur. Koneckonců to vše mi psa nevrátí. Napsala jsem do Říma, aby mi poslali podobného.
Dina byla dojata, jako by máma omdlévala. Cassagnac je zjevně bytost tak sympatická.
Julian žertovně obdivoval můj stoicismus a Amélie poznamenala, že lidé kteří pracují chladně, nedělají než věci obyčejné. Pokud jde o ni, vkládá do toho tolik vášně, že hle — skoro čtyři roky pracuje ve dne v noci a přesto nedokáže dát dohromady ani hlavu ani akt, třebaže má vynikající schopnosti k pastózní malbě. Ale žel! To by stačilo jen v krajinomalbě. Kdybych byla muž, nechtěla bych si ji brát — produkuje jen díla vykloubená...
Fayetová přišla jen proto, aby se dozvěděla o něm. O něco později paní Yorková poslala se ptát, zda není zabit — a dnes večer u Mouzayovy, kam šla máma, jí pan d'Andigné mluvil o Cassagnacovi stejně jako ostatní Paříž.
Mouzayová se setkala s d'Andignéem v Římě před devíti lety, kde byl papežským důstojníkem — a tím, že mu připomínala ta léta, ho zrádně přilákala do svého pátého patra dopisem nejvyšší třídy.
Už ho tam nedostanou. Dnes večer se stal mamčiným druhem v neštěstí — zvláště při sestupu po klouzavém schodišti bez koberce.
Moji strýcové osobně, kteří se nevyznají v přátelství takovém, jaké se praktikuje mezi lidmi jako Cassagnac a já, předpokládají, že o něj mám láskyplný zájem. Je dobře známo, že mu příliš nerozumí.
Neboť vložit svou lásku do Cassagnaca znamená chtít si zařídit domov... na Avignonském mostě.

Poznámky

Pozn. překl.: V originále francouzsky: „Ah mon empereur" — „Ach, můj císaři." Cassagnac byl zanícený bonapartista; Marie tak žertem tituluje tohoto muže, který svůj politický život zasvětil obnově císařství.
Pozn. překl.: „empâter" — technika pastózní malby, nanášení husté barvy pro plastický efekt; vynikajíc v tomto nevylučuje schopnost kompozice.
Pozn. překl.: Avignonský most (Pont d'Avignon, oficálně Pont Saint-Bénézet) se slavnou legendou a písní — slavný také tím, že nikdy nebyl dokončen a dodnes sahá jen do poloviny řeky. Marie tím říká: milovat Cassagnaca je jako chtít bydlet na mostě, který nikam nevede.