Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Úterý 12. března 1878

Uvěřili byste tomu, co vám chci říci? Říkám vám to — totiž tohle: že bych nechtěla vidět Cassagnaca. Protože se bojím, že nebudu moci vést rozhovor. Víte, co se v neděli přihodilo? Bylo to počínající otupenění, které mě naplňuje panickou hrůzou! A ta Dina byla ještě tak nešikovná, že mi řekla, že vypadám smutně. To je, jako by se nervóznímu člověku říkalo uprostřed epidemie, že vypadá churavě. Ovšemže jsem vůbec nebyla smutná — ale nebyla jsem v ráži. A mám absurdní, pověrčivý strach, že se zazdím, až přijde. Hleďte, v neděli řekl padesát věcí o Suzanne, o colonelle a o jiných — a já jsem na nic nenavázala, zatímco před měsícem bychom z toho udělali ohňostroj. Také by se neměl opakovat.
Dnes večer jsem najednou vymyslela rozkošnou záležitost, která
mě osvěží — ostatně strach začíná přecházet, ale raději bych přece jen toho ctihodného papeže brzy neviděla.
Nemyslete si prosím, že by mi to mohlo ani na okamžik dát zapomenout na kresbu.
A tady je ta záležitost znovu.
Má drahá Cigale.
Potřebuji vás vidět, přijďte do ateliéru co nejdříve, Vaše kamarádka Marie.
To je jedna mladičká, která už do ateliéru nechodí — studuje a chystá se debutovat ve „Français".
Když myslím na Pincia, který je teď zcela ztracen, sevře se mi srdce. Měla jsem ho velmi ráda — a jeho ztráta mi působí možná tolik bolesti jako Walitského smrt.
Zvláště když pomyslím, že to zvíře je v cizích rukou — že se mu po mně stýská a že už neuvidím jeho malou tvářičku a ty oči a ten černý nos tak neobyčejné...
Tak, teď se dojímám k slzám.
Och! U všech rohatých, tisíc hromů, cokoliv chcete! Opravdu myslím, že bych raději viděla Cassagnaca a kohokoli zraněného, nemocného, k čertu — než abych už nikdy neviděla svého psa, který mě tak miloval.
Mám z toho opravdový žal a na vše ostatní mi nezáleží.

Poznámky

Pozn. překl.: „Français" — Théâtre-Français, slavné pařížské divadlo (dnes Comédie-Française), nejvyšší možný debut pro herečku aspirující na prestiž. ↩