Středa 6. března 1878

Začala jsem malovat nos — model odešel, a pak do toho! Takhle je to nemožné.
[Dva řádky přeškrtnuty: Právě jsem se rozzlobila sama na sebe I]
Představte si, že otevřu dveře do jídelny a mám jen čas zahlédnout, jak utíká ten... Georges, který vidě otevírající se dveře, skryje se u dědečka. No a já... jsem idiotka!
Připadal mi tak ubohý a nešťastný, že jsem málem plakala.
Zlobím se sama na sebe.
A večer mě Madame má matka uvede do zuřivosti tím, že tvrdí, že Georges nic nedělá a že to vše je jen potřeba scén a hrůz, která je ve mně.
Bůh odpusť té pošetilé.