Úterý 5. února 1878

Čtyři měsíce, co kreslím. Čtyři měsíce!
Berthe je upovídaná a hloupá, i když prohnaná a někdy zábavná. Hrabě d'Abzac je v salonu — spustila jsem rolete a zavřela dveře. Nestojím o tu rezavou bradu, ten tik v očích a to velké, ne zcela špatně stavěné tělo. Říkají, že má vtip — já ho nenacházím. Možná jsem to já, kdo je hloupý.
Jít na ples do Opery, nebo nejít?
Můj statečný chlapík mě baví, ale obávám se, že se příliš rozdávám. Doufám, že přijde v sobotu poslechnout zpívat paní de Fayet:
„Žít tu dole sám bez lásky, bez tajemství." To je jistě půvabná romance mládence — autor v ní líčí, jak pták v lese pronásleduje svou družku, jež prchá, vánek jemně pohupuje listovím, vlny šuměním hladí břeh, den hledá noc a noc hledá den — zkrátka vše je pronásledováno s výjimkou autora, který, zemdlen bojem, prosí dobrého Pána Boha, aby mu vzal život. Paní de Fayet má způsob, jak šeptat slovo láska, jež se vrací velmi často — jak na ně klást důraz, takže kdybych byla muž a ocitla se s ní sama a kdyby zpívala tuto romanci, naskládala bych před sebe veškerý nábytek — a pochybuji, zda by to byla dostačující barikáda.
Pan d'Abzac odchází — sbohem, drahý pane, a nevracejte se příliš často.
Dnes večer jdeme jako obvykle s Boydovými na ples pořádaný napůl šílenou irskou dámou, starou a obalenu diamanty. Jsem oblečena od Laferrièra — a tedy ne špatně. Náš příchod kolem půlnoci (kreslila jsem až do devíti) vyvolal jakýsi rozruch.
Netančila jsem — to je příliš hloupé. Jeden Angličan, s nímž jsem tančila u slečny Fishburnové, se do mě zamiloval.
Je to pravda, ujišťuji vás — neopustil mě ani na krok a pouhým pohledem na něj bylo možno uhodnout „stav jeho srdce". Vidím je všechny plynout jako ve snu a sotva znám jméno toho ubohého člověka.
Paní Yorkeová, Dina, já a pánové d'Andigné, de Beaurepaire a můj Angličan — uchýlili jsme se do jakési spíže, kde jsme strávili velkou část večera smíchem, protože pan de Beaurepaire, považovaný za jednoho z
nejzábavnějších mužů Paříže, nás bavil. Příliš jsem se nenudila, protože ti, kdo mě viděli, mě sledovali. Bereme k nám na večeři Boydovy, kteří říkají sprostoty, jež jsou odporné, ale přimějí k smíchu. Berthe nikdy neodpustím, že si sundala masku. Bylo to odporné.
Ta půvabná kráska zůstává v ateliéru do čtyř hodin a od čtyř do sedmi se prochází se svým Angličanem, který ji přichází vyzvednout a jehož domovní správa z čísla 36 nikdy neohlásí — takže lze poctivě předpokládat, že ji přichází vyzvednout její sestra. Jsem zasvěcena do tajemství, neboť anglická nymfa má být u mě až do sedmi hodin. To pro ni může špatně skončit, nebude-li opatrná — hrdina je totiž jeden z těch zkažených anglicko-francouzských typů, chladných a bez skrupulí, přičemž zastává velmi ctnostné názory. Viděla jsem ho jednou a nikdy jsem s ním nemluvila — mohu se tedy mýlit.
Dost tanečních partnerů, mimo jiné baron d'Alt.

Poznámky

Pozn. překl.: Laferrière — slavný pařížský módní krejčí té doby.