Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Pondělí 4. února 1878

Provozovali jsme magnetismus, spiritismus a vše, čeho je Cassagnac schopen. Dina usnula, Berthe skoro taky.
Začali uvádět do spánku i mě, jen tak, z pouhé zvědavosti. Magnetizér mě držel za ruce, přitiskl palce do dlaní a upřeně se na mě díval. Po několika minutách jsem se trochu zachvěla — což je docela přirozené.
Odmítá mě vážně magnetizovat s odůvodněním, že by to bylo... nechutné — tak říká.
Mám tedy ještě štěstí, že nejsem žárlivá... na všechno. Nemohu ani snést, když při mně někdo chválí nějakou ženu — a v žárlivosti všeho druhu se mohu srovnat jedině s Cassagnacem, který je podle Blancových slov směšně žárlivý. Berthe je hezká, velmi hezká. Malá, trochu neforemná, ale hezká.
Víte, jak jsem zakončila večer v jednu hodinu v noci? Nu, napřed jsem se tiše zeptala, zda žena sama může bezpečně vstoupit do Opery.
– Ano. Nezvu vás k tomu, ba přímo to nedoporučuji; ale kdybyste kdy páchala takovou...
– ...extravaganci.
– ...takovou extravaganci, vždy najdete lóži a paži k dispozici, jako dobrá kamarádka.
– Nechci na to spoléhat, možná budete muset vzít tam někoho jiného.
– Neostýchejte se se mnou a využívejte mě.
A pak... Ach, upřímně řečeno, pak jsem mu začala tykat a říkala jsem nejšílenější věci přede všemi. Když tu nebyla Berthe, bylo to jen zábavné — před Berthe to bylo šílené.
Jdu spát trochu nespokojená se svým chováním. A ten Cassagnac mi říká, že jsem blázen, že ho trápím kvůli mé rodině.
Ujišťuje mě, že jsem duchaplná a nesmírně zábavná — o tom nevím nic, ale vím, že on je velice zábavný a budí ve mně takovou pošetilou důvěru, že se k němu chovám jako k ženě nebo jako k bratrovi. Ten hodný člověk neměl nic lepšího na práci, než říkat, že jsem blázen.
Náš výlet slouží k tisíci hloupých věcí [Škrtnuto: zábavných], které říkáme a které mámám vypadají, jako by je nechápaly.
Mouzay u nás večeřel.
Chci magnetizovat — jsem si jistá, že to dokážu.