Středa 6. února 1878

Usnula o půl čtvrté, vstala v osm, v práci v devět.
Unavena a budu muset začít ranní kresbu znovu.
Robert-Fleury přišel večer opravovat naše práce.
Máma a Dina jsou u Mouzayové.
Prý princ de Bourbon náhle odjel do Brazílie. Je mi to naprosto lhostejné — nebyl mi k ničemu.
Pan Jamin, žák ze spodního poschodí, třiadvacetiletý, který studuje tři roky a loni se zúčastnil soutěže Prix de Rome a získal na École několik medailí, včera vyhrál další medaili.
Polovina našeho ateliéru šla na výstavu této soutěže. Bylo to s těmi chlapci tak k smíchu — prohlíželi si nás, šli za námi a byli velice překvapeni, když mě viděli nastupovat do kupé se Schaeppiovou.
Ten Jamin rozhodně má talent — nikdy jsem ho neviděla, ale zajímá mě jako bytost, která za něco stojí, nikoli jako muž, to se rozumí.
Mám chuť ho prosadit.
Cassagnac si musí dát namalovat portrét — uznávaný malíř je drahý a neznámý... by ho namaloval zadarmo, ale kdyby ho pokazil, Popaul ztrácí hodnotu a zbyde mu jen špatný portrét. Jelikož doba, kdy budu moci mluvit za sebe, je vzdálená a Popaul stále tloustne, raději bych, aby to byl ten pan Jamin, než
kdokoli jiný, než Amélie, která ho o to nechala požádat... ale to — nikdy v životě.
Není to dost protivné, dost mrzuté, dost smutné, že nemohu začít právě tímto portrétem?
Doufám, tak moc toužím po tom, aby uplynul rok, rok nebo osmnáct měsíců — po té době budu, myslím, schopna malovat, co budu chtít.
Muži, kteří mají École se všemi jejími prostředky... a my! Bída!! Nu což.
Ach, Bože můj, kdybych začala jen před dvěma lety!! Šílím z toho.

Poznámky

Pozn. překl.: „Monté en loge" — vstoupil do uzavřené soutěžní klece na École des Beaux-Arts, kde studenti v izolaci pracovali na Prix de Rome.