Středa 6. února 1878

Usnula ve tři a půl, vstala v osm, v práci od devíti.
Unavena a budu muset začít kresbu z rána znova.
Robert-Fleury přišel večer opravovat naše práce.
Máma a Dina jsou u Mouzayové.
Říkají, že princ de Bourbon náhle odjel do Brazílie. Je mi to naprosto lhostejné — nepotřebovala jsem ho.
Pan Jamin, žák ze spodního poschodí, třiadvacet let starý, který studuje tři roky a loni se zúčastnil soutěže Prix de Rome a získal na École několik medailí, včera vyhrál další medaili.
Polovina našeho ateliéru šla na výstavu této soutěže. Ti chlapci nás sledovali a sledovali, a byli velice překvapeni, když mě viděli nastupovat do kupé se Schaeppiovou.
Ten Jamin rozhodně má talent — nikdy jsem ho neviděla, ale zajímá mě jako hodnotná bytost, nikoli jako muž, to se rozumí samo sebou.
Mám chuť ho prosadit.
Cassagnac si musí dát namalovat portrét — uznávaný malíř je drahý a neznámý by ho namaloval zadarmo, ale kdyby ho pokazil, Popaul ztrácí hodnotu a zbyde mu jen špatný portrét. Jelikož doba, kdy budu moci mluvit za sebe, je vzdálená a Popaul stále tloustne, raději bych, aby to byl pan Jamin, než
kdokoli jiný, než Amélie, která o to požádala... ale to — nikdy v životě.
Je to dost protivné, dost mrzuté, dost smutné, že nemohu začít právě tímto portrétem.
Doufám, tak moc toužím po tom, aby uplynul rok, rok nebo osmnáct měsíců — po té době budu schopna malovat, co chci, to doufám.
Muži mají École se všemi jejími prostředky... a my! Bída!! Tedy tak.
Ach, Bože můj, kdybych začala jen před dvěma lety!! Šílím z toho.

Poznámky

Pozn. překl.: „Monté en loge" — vstoupil do uzavřené soutěžní klece na École des Beaux-Arts, kde studenti v izolaci pracovali na Prix de Rome.