Čtvrtek 31. ledna 1878

Blanc! Nebyl jsi na maďarskou ženu hrubý?! Poslala jsem mu tři telegramy jen s těmito slovy.
Berthe stále přichází kreslit se mnou — a já se na ni čím dál víc zlobím kvůli té její hlouposti z neděle večer.
To jest: jednoduše nás připravila o to, abychom tam mohly chodit každý měsíc — a mě o to, abych šla na Operní bál napůl neznámá, dost neznámá na to, abych se náramně bavila.
Teta mu napsala o lístky a pozvala ho na sobotní večeři. Říkám, že ho nechci ani vidět, ani zvát — a možná říkám pravdu. Brání mi v práci.
Myslíte, že kdybych v týdnu soutěže spala více než tři hodiny za noc, skončila bych tam, kde jsem skončila?
Měly jsme si jména a masky ponechat napořád — kdyby nebylo té...
„Dej mi jméno, Paule.“
„To, které mám nejradši?“
„Ano.“
„Suzanne.“
„Takže ty jsi ten stařec?“ zeptala se paní de Daillens.
Nechci, aby si lidé mysleli, že se mi můj dobrý bratr dvoří — to by zahnalo všechny ostatní. Bylo by to stejné, jako kdyby pan Robert-Fleury přišel soutěžit s námi. Naštěstí o žádné takové bláznovství nejde.
Blanc! Nebyl jsi na maďarskou ženu hrubý?
To teta vymyslela, že Blanc má za úkol vodit maďarskou ženu na procházky — a po procházce se Cassagnac ptá: „Blanc! Nebyl jsi na maďarskou ženu hrubý?!“