❦
Pátek 18. ledna 1878
A pomyslet, že jsou lidé, kteří žijí tímto životem — tím malým světáckým životem... Ne tak to míním já... Míním tím jakýsi hôtel Rambouillet,1 kde se scházejí všechny krásky, všechny slavné osobnosti — a kde jsou hlupáci zábavní, protože jsou potravou pro výsměch.Vendredi 18 janvier 1878Et dire qu’il y a des gens qui vivent de cette vie, de cette petite vie mondaine... Ce n’est pas ainsi que je l’entends... J’entends un hôtel Rambouillet quelconque où s’assemblent toutes les beautés, toutes les célébrités et où les imbéciles sont amusants parce qu’ils sont de la chair à moqueries.
Anebo Dvůr — anebo důvěrná společnost, kde se dá žertovat — ale malé plesy jako včera!!
Ou bien la Cour, ou bien l’intimité où l’on peut blaguer, mais les petits bals comme hier !!
Pokud jde o tanec, pro mě existuje jen polonéza pro obřadnost, menuet pro půvab a tarantela, když je člověk veselý a skutečně chce tančit.
En fait de danser il n’y a pour moi que la polonaise pour la cérémonie; le menuet pour la grâce, et la tarentelle quand on est gai et quand on a vraiment envie de danser.
V devět hodin jsem byla už v ateliéru.
A neuf heures j’étais déjà à l’atelier.
Včera pohřbili Krále. Škoda, že jsem na to dříve nemyslela. Je to podívaná, která se naskytne jednou za století — možná ani ne.
C’est hier que l’on a enterré le Roi. C’est dommage de ne pas y avoir pensé plus tôt. C’est un spectacle qui se présente une fois par siècle peut-être et pas même.
Mám jediné přání: vrátit se do Itálie; kdo tam byl, nemůže žít jinde — a je lepší zemřít tam než tančit zde. Pracujme tedy — a snad tam pojedeme.
Je n’ai qu’un désir, c’est de retourner en Italie, tous ceux qui y ont été ne peuvent pas vivre ailleurs et il vaut mieux mourir là-bas que danser ici. Travaillons donc et on poura y aller peut-être.
Desetkrát denně se mi stane, že mám v pokoji tři svíce — zemřu snad já? Možná proto jsem tak... nevím jak říct... pohrdám vším a všemi a chtěla bych utéct před celým světem; trampoty mě unavily — už bych jich víc nesnesla. To by bylo to nejlepší, co bych mohla udělat.
Il m’arrive dix fois par jour d’avoir trois bougies dans la chambre, est-ce moi qui vais mourir ? C’est peut-être pour cela que je suis si... je ne sais comment dire... que je méprise tout et tous et que je voudrais fuir tout le monde, les ennuis m’ont fatiguée, je ne pourrais plus en supporter. C’est ce que je ferais de mieux.
A přece — jak šťastný věk: člověk je silný, doufá v třicet šest tisíc okouzlujících věcí nebo spíše po nich touží, chodí do divadla nebo do společnosti, stačí si umýt tvář studenou vodou a je mu dobře. Tvrdí se, že si člověk neváží toho, co má. To není pravda.
Quel heureux âge, pourtant, on est fort, on espère trente-six mille choses charmantes ou plutôt on les désire, on va au théâtre ou dans le monde, on n’a qu’à se laver la figure avec de l’eau fraîche et l’on est bien. On prétend que l’on n’apprécie pas ce qu’on a. Ce n’est pas vrai.
Tato jediná věta napsaná na Pantheonu vám vykreslí italský národ v celém jeho nadšení a vznešené prostotě.
Cette seule phrase écrite sur le Panthéon vous peint la nation italienne par son enthousiasme et sa simplicité sublime.
„S hrdostí matky, se žalem dcery, Itálie se modlí za velkého krále, jenž byl velkým občanem – nesmrtelnost spravedlivých a hrdinů.2“
— Con orgoglio di madre, con dolore di figlia, l’Italia prego pel gran re che fu un gran cittadino, immortalità degli ginusti e degli eroi.
[Zrušeno 6 řádků]
[Six lignes cancellées]
Opsaný dopis · Billet de Marie à Paul de Cassagnac, 18 janvier 1878Panu de CassagnacoviA Monsieur de CassagnacMáma mě pověřuje, abych vás v sobotu v půl sedmé pozvala na večeři.Maman me charge de vous inviter à diner samedi à six heures et demie.Marie BashkirtseffMarie Bashkirtseff
Poznámky
Pozn. překl.: Hôtel Rambouillet — slavný literární salon 17. století v Paříži, který vedla Catherine de Vivonne, markýza de Rambouillet; pro Marii symbol dokonalé intelektuální společnosti. ↩
Pozn. překl.: Nápis na Pantheonu při pohřbu Viktora Emanuela II. (17. ledna 1878). V originále italsky: „Con orgoglio di madre, con dolore di figlia, l’Italia prego pel gran re che fu un gran cittadino, immortalità degli ginusti e degli eroi.“ (prego a ginusti tak v textu; zřejmě prega a giusti.) ↩