Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Úterý 15. ledna 1878

Nešla jsem včera ani na mši za odpočinutí duše Napoleona III., ani do Sněmovny. „Le Pays“ opakovaně prosil přátele, aby se vyvarovali jakékoli manifestace. Skutečně nikdo nekřičel — ale projevilo se to takové ovaci, vzdal se takový hold muži a straně způsobem tak působivým a prostým, že jsem skoro ráda, že jsem tam nebyla — bylo by to na mě příliš silné.
– V okamžiku, píše „Le Figaro“, kdy pan Paul de Cassagnac sestupoval ze stupňů chrámu, většina přítomných si sňala klobouky.
Bylo tam více než pět tisíc lidí.
Přinesli bustu, kterou mám vystavit. Rodině se nelíbí. Nespokojené pohledy — a mně je špatně vztekem.
Ubohý umělec nevěděl, co říci — a Paul, který není zasvěcen do tajemství, se ho ptal, jak se mu busta líbí, aby mi přilákal komplimenty.
Není peněz. Doprovodily jsme Paula až k vagonu.
Jsem podrážděna, zarmoucena, otrávena.
Dědeček ochrnutý, Walitský mrtvý, Paul odjel.
Naprosto mi není možné uvědomit si Walitského smrt — vůči níž jsem lhostejná: zpívám, směji se, protože tomu nevěřím.
Zítra bude třeba odpovědět Švýcarovi.
[Menton 12. ledna 1878]
^5^ Drahá slečno
Dostavši od přátel v Paříži smutnou zprávu, že mé novoroční zásilky nedorazily na místo určení, velmi se obávám, že koláče, které jsem vám poslal, rovněž zůstaly cestou. Je to velmi nepříjemné. Ráčejte mi laskavě sdělit, zda jste je dostala nebo ne, abych mohl podat souhrnnou reklamaci u železnice.
Zde je obdivuhodné počasí — jak krásné vyměnit zimu a sníh za slunce, modré nebe a květiny.
Vsázím se, že váháte mezi láskou k umění a láskou k přírodě? Kdy se vydáte do Itálie?
Jsem neustále mezi Nice, Monte-Carlem a Mentonem — ale jsem tu skoro jen na spaní. Narazil jsem na spoustu známých a velmi bych se bavil, kdybych zůstal — ale jedu na pohřeb Krále.
Zpráva o této smrti mě zastihla v Turíně; italský lid je zdrcen, vše je v smutku — ve Florencii dámy nosí černé šaty čtyřicet dní a společnost využívá záminky, aby nepořádala žádné slavnosti ani plesy. Dokonce i Pergola zůstane letos zavřena — bude to žalostné. Myslím, že tu příliš dlouho nezůstanu.
Napište mi pár řádků do Florencie (Palác d'Hooghworst), budete-li mít čas — a věřte mi, že jsem stále vám nejvěrněji oddaný sluha.
F. de Marcuard
Zdá se, že princezna Souvorová má v Nice tolik dluhů, že se tam neodváží přijet.
Mé nejlepší díky za sklenici šampaňského a piškot, který se skutečně lepil — měl jsem obrovskou práci ho odlepit a přečíst slova, která byla na něm.