Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Úterý 15. ledna 1878

Nešla jsem včera ani na mši za odpočinutí duše Napoleona III., ani do Sněmovny. „Le Pays“ opakovaně prosil přátele, aby se vyvarovali jakékoli manifestace. Skutečně nikdo nekřičel — ale byla to taková manifestace, muži a straně se vzdal takový hold, a to způsobem tak působivým a prostým, že jsem skoro ráda, že jsem tam nebyla — byla bych z toho bez sebe.
– V okamžiku, píše „Le Figaro“, kdy pan Paul de Cassagnac sestupoval ze stupňů chrámu, většina přítomných si sňala klobouky.
Bylo tam více než pět tisíc lidí.
Přinesli bustu, kterou mám vystavit. Rodině se nelíbí. Nespokojené pohledy — a mně je špatně z rozčilení.
Ubohý umělec nevěděl, co říci — a Paul, který není zasvěcen do tajemství, se ho ptal, jak se mu busta líbí, aby mi vysloužil komplimenty.
Není peněz. Doprovodily jsme Paula až k vagonu.
Jsem podrážděna, zarmoucena, otrávena.
Dědeček ochrnutý, Walitský mrtvý, Paul pryč.
Je mi naprosto nemožné uvědomit si Walitského smrt — vůči níž jsem lhostejná: zpívám, směji se, protože tomu nevěřím.
Zítra bude třeba odpovědět Švýcarovi.
[Menton 12. ledna 1878]
^5^ Drahá slečno
Dostav od přátel v Paříži smutnou zprávu, že mé novoroční zásilky nedorazily na místo určení, velmi se obávám, že koláče, které jsem vám poslal, rovněž zůstaly cestou. Je to velmi nepříjemné. Ráčejte mi laskavě sdělit, zda jste je dostala, nebo ne, abych mohl podat souhrnnou reklamaci u železnice.
Zde je obdivuhodné počasí — jaká rozkoš vyjít z mrazu a sněhu a najít slunce, modré nebe a květiny.
Vsadím se, že váháte mezi láskou k umění a láskou k přírodě? Kdy se vydáte do Itálie?
Jsem neustále mezi Nice, Monte-Carlem a Mentonem — ale jsem tu skoro jen na spaní. Narazil jsem na spoustu známých a velmi bych se bavil, kdybych zůstal — ale jedu na pohřeb Krále.
Zpráva o této smrti mě zastihla v Turíně; italský lid je zdrcen, vše je ve smutku — ve Florencii dámy nosí černé šaty čtyřicet dní a společnost využívá záminky, aby nepořádala žádné slavnosti ani plesy. Dokonce i Pergola zůstane letos zavřena — bude to žalostné. Myslím, že tam příliš dlouho nezůstanu.
Napište mi pár řádků do Florencie (Palác d'Hooghworst), budete-li mít čas — a věřte mi, že jsem stále váš velmi oddaný služebník.
F. de Marcuard
Zdá se, že princezna Souvorová má v Nice tolik dluhů, že se tam neodváží přijet.
Mé nejsrdečnější díky za sklenici šampaňského a piškot, který se skutečně lepil — měl jsem obrovskou práci ho odlepit a přečíst slova, která na něm stála.