Pondělí 14. ledna 1878

Odešla jsem z ateliéru v půl dvanácté, abych doprovodila Walitského tělo na Gare de Lyon — přijela jsem příliš pozdě. Pohřbí ho v Nice; tam má všechny své pacienty, všechny přátele, všechny, kteří ho znali a upřímně milovali. Každý den dostáváme telegramy a Anitchkoffovi píší dopis, z něhož mluví jeho dokonalí a nesrovnatelní přátelé.
Paní de Mouzay chytla příležitost za pačesy a přišla — ale ani při nejlepší vůli s ní nelze udržovat styky, protože by bylo třeba chodit na její večírky a vidět všechny ty lidi a vystavovat se na odiv v jejím salonu atd.
Paul musí odjet — druhý žal prostý hněvu a sobectví.
Celé ráno jsem ošetřovala dědečka; zvykl si, že ho česám já, a dnes ráno chtěl, abych mu ostříhala vlasy — což jsem ostatně udělala dost špatně.