Čtvrtek 10. ledna 1878

Protože Paul má odjet dnes večer, nešla jsem odpoledne do ateliéru — ostatně díky Breslau je celý týden ztracen, ačkoli mi místo vrátila.
Plakala jsem — Paul přišel rozloučit se s dědečkem a ten se dal do křiku a pláče jako dítě; nemohl mluvit, držel Paula za ruku, křičel a díval se na mámu s tak prosebným, tak nešťastným, tak zoufalým pohledem, že Paul ani my s mámou jsme nemohli zadržet slzy — a dědeček se uklidnil teprve tehdy, kdy jsme mu dali čestné slovo, že Paul dnes večer neodjede.
Tady je to, co mi napsal ten ubohý bonapartista:
^3^ Středa [9. ledna 1878]
Dostávám váš dopis o půlnoci, při návratu domů. Jak u všech ďáblů, chcete, abych sehnal lístky na zítřejší čtvrtední zasedání?
Ostatně zítra ve čtvrtek zasedání nebude. Celý čas se stráví hlasováním o volbě předsednictva.
A to nebude příliš zajímavé. Když chcete jít do sněmovny, ráčejte mě upozornit dva dny předem. Bez toho mi není možné sehnat lístky.
Na brzkou shledanou, má milá malá přítelkyně — a uctivý polibek na vaše vytetované ruce.
Paul de Cassagnac
A tady je moje odpověď:
Tak tedy hle — upozorňuji vás dva dny předem: bude to v sobotu nebo nejpozději v neděli, neboť je to stejně tak proto, abych vás obdivovala, jako i proto, aby můj bratr, který odjíždí v neděli večer, mohl jet se mnou do Versailles.
Cítíte-li se toho hodni, můžete přijít v sobotu s náměsíčnou nebo bez ní. Budou tu dvě hezké osoby.
Sbohem a kéž vás Ďábel vezme do své důstojné ochrany.
Vaše oddaná
Marie Bashkirtseff
Paní Yorke a Berthe pily u nás čaj a domluvily jsme výlet...
Ibid, p. 126