Čtvrtek 10. ledna 1878

Protože Paul má odjet dnes večer, nešla jsem odpoledne do ateliéru — ostatně díky Breslau je celý týden ztracen, ačkoli mi místo vrátila.
Plakala jsem — Paul se přišel rozloučit s dědečkem a ten se dal do křiku a pláče jako dítě; nemohl mluvit, držel Paula za ruku, křičel a díval se na mámu s tak prosebným, tak nešťastným, tak zoufalým pohledem, že Paul ani my s mámou jsme nemohli zadržet slzy — a dědeček se uklidnil teprve tehdy, když jsme mu dali čestné slovo, že Paul dnes večer neodjede.
Tady je, co mi píše ten mizerný bonapartista:
^3^ Středa [9. ledna 1878]
Dostávám váš dopis o půlnoci, při návratu domů. Jak u všech ďáblů chcete, abych mohl sehnat lístky na zítřejší čtvrteční zasedání?
Ostatně zítra ve čtvrtek zasedání nebude. Celý čas padne na hlasování o volbě předsednictva.
A nebude to nic moc zábavné. Až budete chtít jít do sněmovny, ráčejte mě upozornit dva dny předem. Jinak pro mě není možné lístky sehnat.
Na brzkou shledanou, má milá malá přítelkyně — a uctivý polibek na vaše vytetované ruce.
Paul de Cassagnac
A tady je moje odpověď:
Tak tedy hle — upozorňuji vás dva dny předem: bude to v sobotu nebo nejpozději v neděli, neboť je to stejně tak proto, abych vás obdivovala, jako proto, aby můj bratr, který odjíždí v neděli večer, mohl jet se mnou do Versailles.
Cítíte-li se toho hodni, můžete přijít v sobotu s náměsíčnou nebo bez ní. Budou tu dvě hezké osoby.
Na shledanou a kéž vás Ďábel chová ve své důstojné ochraně.
Vaše oddaná
Marie Bashkirtseff
Paní Yorke a Berthe pily u nás čaj a domluvily jsme si výlet...
Ibid, p. 126