Neděle 2. prosince 1877

Když jsem se probudila, měla jsem naprosto barvu Fragonardových obrazů — škoda, že tak nelze být vždy.
Složily jsme několik návštěv — u paní Kanschinové, Doubeltové, de Fayetové, Boydové.
A já jsem šla ke svým umělkyním — k Breslauové, Schaeppiové, Zellerové, Forchhammerové, Italce, která zpívá. Raději být první zde než desátá jinde. A ani to tak úplně není — prostě si tam hraji na hodnou princeznu, liberální a vše ostatní; hovoříme, zpíváme, křičíme a hlavně jsme duchaplné... občas i Italka Maria, která zpívá z povolání... a já mám krásnější hlas než ona. To není spravedlivé... A ještě nemám celý svůj hlas — rozhodně to není spravedlivé.
Jsem šťastna, že jsem obdarována ze všech stran. Bídnice!
Místo abys trávila život stěžováním, mohla jsi pěstovat ty dary, které ti dal Bůh — Bůh, jenž je k tobě příliš dobrý. Nu — jediné, co s tím můžeš dělat, je přestat se rozhazovat.
Tam jsem velkou dámou — vidí mě s aureolou, a protože si tím nezadávám... připadám dvojnásob roztomilá. Kdybyste věděli, jaká rozkoš je cítit se milovanou, obdivovanou, cítit, že se líbíte, že vás poslouchají — a přitom v tom není ani nátlak, ani faleš, ani lež!
Vracejíc se domů nacházím Blanca a vizitky od Boydů.

Poznámky

Pozn. překl.: Fragonard — Jean-Honoré Fragonard (1732–1806), francouzský rokokový malíř, jehož obrazy jsou proslulé jemnými růžovými tóny pleti.