Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Středa 3. října 1877

Středa je pro mě příznivý den a dnešní navíc není čtyřkou, která je mi nepříznivá — pospíchám tedy začít co nejvíce věcí.
U Juliana jsem za deset minut tužkou načrtla hlavu z tříčtvrteční polohy a on mi řekl, že od začátečnice něco tak dobrého nečekal. Odešla jsem brzy — záleželo mi jen na tom, abych dnes začala. To vše s Dinou. Jdeme do Bois, sbírám pět dubových listů a jdu k Doucetovi, který mi za půl hodiny zhotoví rozkošný malý modrý škapulíř. Ale co si přát? Přeji si tolik věcí. Být milionářkou? Získat zpět svůj hlas? Získat Prix de Rome pod mužským jménem? Vzít si Napoleona IV.? Vstoupit do vysoké společnosti?
Dočetla jsem kapitolu z Micheletovy Histoire de France a vracím se k váčku. Když ten muž mluví o Bohu, připadá mi, že si dělá legraci — že se posmívá těm, kteří v něj nevěří.
Tak co si vlastně přeji? Když jsem sbírala listy, přála jsem si, aby se splnilo Edmondovo proroctví. Ale to nedává valný smysl — když věřím v moc listu, musím bezvýhradně věřit i Edmondovi, a přání je pak zbytečné.
Vybírám si něco, co musí přijít brzy… a přece mě Prix de Rome láká víc, než jsem schopna vyjádřit…
Ale až přijde to první, bude možné začít znovu.
Tedy — přeji si veliký návrat svého hlasu a nesmím to už měnit, neboť to není jen pomyšlené, ale i napsané.
Amen.

Poznámky

Pozn. překl.: Škapulíř — dva malé kousky látky spojené šňůrkami, nošené přes ramena jako zbožný předmět. ↩
Pozn. překl.: Prix de Rome — prestižní francouzské umělecké stipendium umožňující studium ve Villa Medici v Římě; ženám bylo tehdy udělování tohoto ocenění odepřeno. ↩
Pozn. překl.: Napoleon IV. — princ Imperial Ludvík Napoleon (1856–1879), syn Napoleona III. a Eugenie, bonapartistický pretendent na francouzský trůn. ↩
Pozn. překl.: Jules Michelet (1798–1874), francouzský historik; jeho monumentální dílo Histoire de France („Dějiny Francie“, 1833–1867) vyšlo ve 17 svazcích; Michelet byl antiklerikál, náboženské pasáže mají proto ironický podtón. ↩