Středa 5. září 1877

Opakovali jsme procházku do Schwalbachů, tentokrát kočárem, a viděli jsme totéž co včera. Necítila jsem se dobře a vrátili jsme se brzy domů.
Měly jsme jet do Wiesbadenu, kde na nás čeká Lautrec, jenž vynaložil výdaje (je velmi skoupý) na naše vstupenky na ples umělců, vědců atd., který se koná dnes večer. Mama je nemocná a jsem ráda, že nejedu.
Dostala jsem fotografie od Waléryho. Jsem v kostýmu ideální Mignon, sedím na skalách.
Panu de Marcuardovi:
„Tato fotografie je tak hezká, že nemohu odolat touze ukázat vám, vůči jak rozkošné osobě postrádáte zdvořilost. A já, která jsem vám v Pekle vyhradila místo mezi sospesi — tam, kde přebývá Virgil a všichni ti, kdo nemohou jít do ráje navzdory svým ctnostem, ale nelze je ani poslat do pekla, a tak jsou pozastaveni mezi oběma. Zasloužíte si být přímo u samého Lucifera, na samém dně. Snad se nebudete zlobit pro Trojici? Nikoliv, že ne.
Marie Bashkirtseff
P.S. Znáte-li nějaké nervově nemocné, pošlete je sem — mamince velmi prospívají schlangenbadské vody.“
Přikládám fotografii s těmito nápisy: — Portrét mé jediné lásky — a pak Mignon oplakávající Itálii na skalách Schlangenbadu, jež jsou tvrdé jako kameny.
Tenhle nový žert jsem ještě neposlala.

Poznámky

Pozn. překl.: Italsky: „sospesi“ — pozastavení, zavěšení. Dante, Peklo, zpěv IV: ctnostní pohané přebývající v Limbu, ani v ráji, ani v pekle.