Sobota 4. srpna 1877

Vsadím se, že nevíte jednu zcela obyčejnou věc!! A to, že celé lidské pokolení je jen hromada idiotů!! Cožpak se můj učenec nerozhodl začít Homérem! Ale Homéra znají i vrátní!
Ostatně mám Bruneta v Nice — a ještě jeden nápad: napsat do Říma rytíři Rossimu, tomu neuvařenému rakovi couvajícímu pozpátku... zná kněze, mnichy, všelijaké ubohé ďábly, kteří mě třeba dovedou z nesnází.
Koneckonců je to směšné — vymyslet něco a nenajít nikoho, kdo by to udělal! Udělala bych to sama — ale se svými nervy bych se zbláznila při dokončování attického období.
Rémy přišel — a já navštívila lady Cartierovou. Dráždí mě, rozčilují mě!
Jsem znechucena vším!! Co bych dělala ve světě? Ztratila jsem jistotu, grácii, vtip! Byla bych neobratná, bázlivá, vystrašená.
No když je vše ztraceno — tím lépe! Nebude mě již trápit zoufalství — poddám se živočišné lenosti a shniju někde v koutě.
V jedenáct hodin pro mě přišla baronka — a šla jsem s Dinou za ní do jídelny, kde byla Američanka. Zůstaly jsme spolu do jedné hodiny. Pomlouvaly ji — je velmi milá, je to jen Američanka.
[Pět řádků škrtnuto]
Přirozeně jsem pila jen seltzskou vodu. Jsem zoufalá. A tím samým klidnější.
Vše je skončeno, vše je mrtvé, vše je zpustošeno! Zdraví, talenty, krása nebo ošklivost!
Již neexistuji. Poslední energie, projevující se rozhořčením, je mrtvá!!!