❦
Sobota 14. července 1877
Jestli je něco nudného a hloupého, pak šaty, které se desetkrát po sobě nepovedou. To jest — zuřím.Samedi 14 juillet 1877 S’il y a quelque chose d’ennuyeux et de stupide, ce sont des robes dix fois de suite manquées. C’est-à-dire que je suis enragée.
Konečně jsem našla sídlo, kde bych opravdu chtěla bydlet. Je to sídlo staré kněžny Radzivill na Avenue du Bois de Boulogne. Má jen jedno patro — velmi vysoké jako italský palác — přístavby a hospodářské místnosti obdivuhodné. Nádherný dvůr, který dům obepíná ze tří stran — vjezd do dvora je z ulice rovnoběžné s avenuí. Na straně avenue je také vstup zahradou. Žádají dvacet pět tisíc franků ročně — tedy ke koupi to musí být pět set tisíc franků. Kdybychom to mohly vyměnit, zařídit, vyhandlovat za vilu nebo s vilou — bylo by to opravdové štěstí.
J’ai enfin trouvé un hôtel que j’ai réellement envie d’habiter. C’est celui de la vieille princesse Radzivill, à l’avenue du Bois de Boulogne. Il n’y a qu’un étage, très haut, comme un palais italien, les dépendances et les offices admirables. Une cour magnifique que la maison entoure de trois côtés; l’entrée de la cour est dans une rue parallèle à l’avenue. Du côté de l’avenue il y a aussi une entrée par le jardin. On demande vingt-cinq mille francs par an. Donc cela doit être cinq cent mille francs à vendre. Si on pouvait échanger, arranger, tripoter cela avec, ou contre la villa ce serait un vrai bonheur.
Jsem tak ponořena do svých snů — to jest do svého druhého života — že mě dvacetkrát popadla chuť je zapsat. Bylo by hloupé je vyprávět! To jest: jsem šťastná jen tam, a každou chvíli se usebírám, navazuji tam, kde mě přerušili, a pokračuji. Vizte: provdala jsem se ze vzdoru za hraběte Doenhoffa — Alexandre se ze vzdoru do mě zamiluje — a na rozhodné „ne“ si vystřelí z pistole do hrudi. Za několik hodin, ještě než se o tom neštěstí dovím, podlehne můj manžel aneurysmatu nebo mrtvici.
Je suis si plongée dans mes rêves, c’est-à-dire dans ma seconde vie que vingt fois l’envie m’a pris de l’écrire. Ce serait stupide à raconter ! C’est-à-dire que je ne suis heureuse que là-bas et à chaque instant je me recueille, je reprends où l’on m’a interrompue et je continue. C’est que, voyez-vous, je me suis mariée de dépit au comte de Doenhoff, Alexandre de dépit devient amoureux de moi et sur un non décisif se tire un coup de pistolet dans la poitrine, au bout de quelques heures et lorsque j’ignore encore ce malheur mon mari succombe à un anévrisme ou apoplexie.
Téměř zároveň se dovídám o Alexandrově sebevraždě a běžím tajnými dveřmi až do Palazza 19 (neboť jsme ve Florencii) — vrhnout se hraběnce k nohám.
J’apprends le suicide d’Alexandre presque en même temps et je cours par une porte secrète jusqu’au Palazzo 19 (car nous sommes à Florence) me jeter aux genoux de la comtesse.
Vstupuji uprostřed zcela přirozeného zmatku — nacházím hraběnku v pokoji na konci domu — odvaha mě opouští, padám na prahu na kolena a odhaluji tvář. Beze slova mě chytí za ruku — nechávám se odvléci do přízemí — a ocitám se před postelí, kde leží Alexandre bez vědomí — ale živý!
J’entre au milieu d’un tumulte bien naturel, je trouve la comtesse dans une chambre au fond de la maison, le courage me manque et je tombe à genoux sur le seuil de la porte en me dévoilant. Sans rien me dire elle me saisit par la main, je me laisse entraîner jusqu’au rez-de-chaussée et me trouve devant le lit où Alexandre est étendu sans connaissance mais vivant !
Jsem první, koho pozná! Každou noc unikám, abych u něho bděla — jeho matka je mou matkou, miluje mě, jako kdybych vzkřísila jejího syna. Vskutku — když jsem mu žertem řekla, že ho nemiluji, měl čtyřicet osm hodin horečky. Teď je mu už lépe — dnes v noci spal s hlavou opřenou o mé rameno, zatímco jsem na něj hleděla a nemohla od něho odtrhnout oči, šťastna!!
Je suis la première personne qu’il reconnaît ! Je m’échappe chaque nuit pour venir le veiller, sa mère est la mienne, elle m’aime comme si j’avais ressuscité son fils; en effet lui ayant dit par plaisanterie que je ne l’aimais pas, il eut quarante-huit heures de fièvre. Il va mieux à présent, cette nuit il a dormi la tête appuyée sur mon épaule pendant que je le regardais sans pouvoir en détacher les yeux, heureuse !!
Pláču a směji se jako šílená.
Je pleure et je ris comme une folle.
Po dvou měsících úzkostí, utrpení a rozkoše mu sloužit — vidím, že je už natolik při síle, že může vycházet s matkou. Vídám ho z okna, jak jde kolem — neboť nevycházím a mám prý truchlit nad manželem. Nikoho nepřijímám. Ale musím do Berlína — hrabětovo místo u dvora mě tam zavazuje, pak jeho statky, jeho syn — neboť zanechal syna jménem Charles na počest prince pruského, jenž mu byl kmotrem. Alexandre mě chodí navštěvovat každý večer — přijímám ho v pološeru salónu. Usedáme na divan — a tam, ruka v ruce, hovoříme nebo mlčíme celé hodiny jako dva snoubenci...
Au bout de deux mois d’inquiétudes, de souffrances et de délices de le servir, je le vois assez bien pour sortir avec sa mère. Je le vois passer de ma fenêtre car je ne sors pas et suis sensée pleurer mon mari. Je ne reçois personne. Mais je dois aller à Berlin, l’emploi du comte à la cour m’y oblige, puis ses biens, son fils, car il a laissé un fils nommé Charles en honneur du prince de Prusse qui lui a servi de parrain. Alexandre me vient voir chaque soir, je le reçois dans un salon demi éclairé. Nous nous asseyons sur un divan et là nos mains unies nous causons ou nous nous taisons des heures entières comme deux fiancés...
Zná mé názory na lásku a na čest — neřekl mi ani slovo, které by panně mohlo připadat smělé. Jen tehdy, když se po hodině zamilovaného, božského, nebeského mlčení odvážím zvednout k němu oči... vidím, že na mě upírá oči s takovou něžností, že mu vjedu rukou do vlasů a šeptám: Ano, miluji vás.
Il connaît mes idées sur l’amour et sur l’honneur, il ne m’a pas dit un mot qui pût paraître vif à une vierge. Seulement lorsqu’au bout d’une heure de silence amoureux, divin, céleste, j’ose lever les yeux sur lui... je trouve ses yeux fixés sur moi avec tant de tendresse que je lui passe la main dans les cheveux en murmurant : Oui, je vous aime.
Odloučit se na měsíc mi připadá hrozné — Blanche je tak hodná, že souhlasí jet se mnou na venkov do Pruska, aby bratrovi umožnila přijet pro ni za čtrnáct dní. Hraběnka bude tak sama!
Nous séparer pour un mois me semble affreux, Blanche est si bonne qu’elle consent à venir avec moi à la campagne en Prusse pour donner à son frère le moyen de la venir chercher au bout de quinze jours. La comtesse sera si seule !
Gaston zemřel — jeho žena se vrátila ke své rodině. Večer před odjezdem přišel jako obvykle — nepromluvili jsme spolu ani padesát slov. Kdybych promluvila, rozplynula bych se v slzách. Odbíjí jedenáctá — pohnu se.
Gaston est mort, sa femme est retournée dans sa famille. La veille de mon départ, il est venu comme de coutume; nous n’avons pas échangé cinquante mots. Si je parlais je fondrais en larmes. Onze heures sonnent, je fais un mouvement.
„To je nemožné!“ vykřikne Alexandre. „Ach! Dovolte mi odjet s vámi!“
- C’est impossible ! s’écrie Alexandre. Oh ! laissez-moi partir avec vous !!
Rychle se otočím a vidím, že pláče — tvář skrytou v saténovém polštáři divanu. Kdybych řekla slovo, neodjela bych — nebo by on zůstal se mnou celou noc.
Je me retourne vivement et je vois qu’il pleure, la figure cachée dans le coussin de satin du divan. Si je disais un mot je ne partirais pas ou bien il resterait avec moi toute la nuit.
„Viděla jste mě plakat!“ vykřikne. „Budete se smát!“
- Vous m’avez vu pleurer ! s’écrie-t-il, vous rirez !
Místo odpovědi se chopím jeho ruky a políbím ji. Nestihne ji stáhnout — utekla jsem a ukázala mu na dveře.
Au lieu de répondre je saisis sa main et la baise. Il n’a pas le temps de la retirer, je me suis enfuie en lui indiquant la porte.
Odjela jsem s Blanche — na nádraží mnoho přátel. Hraběnka doprovází dceru — Alexandre přijíždí s Marcuardem.
Je suis partie avec Blanche, beaucoup d’amis à la gare. La comtesse reconduit sa fille, Alexandre arrive avec Marcuard.
Po čtrnácti dnech oznamuji svým pruským přítelkyním — jež ke mně chodí plést punčochy, aby mě utěšily — oznamuji jim tedy a zejména jedné staré kněžně, hotové zmiji, že Blanche odjede a že pro ni přijede manžel. Druhý den přijede! Jsem překvapena, že to není pan de Mirafiore. Vysvětlí mi důvody té záměny. Odcházím brzo, nechám bratra se sestrou a loučím se se svými Němkami, které se vracejí do Berlína. Nikdo nedokáže vylíčit němé radosti těch, kteří se milují a znovu setkávají! Blanche odešla k sobě — a my zůstáváme až do svítání, ruce propleteny. V okamžiku loučení mi políbí dvacetkrát ruku, hlava mi klesne na jeho rameno — sevře mě v náručí... prudce se vytrhnu, vtisknu mu na čelo žhavý polibek a utíkám.
Au bout de deux semaines j’annonce à mes amies de Prusse qui pour me consoler viennent tricoter des bas chez moi, je leur annonce donc et en particulier à une vipère de vieille princesse que Blanche va partir et que son mari doit venir la prendre. Le lendemain il arrive ! Je suis surprise que ce ne soit pas M. de Mirafiore. On m’explique les raisons de cette substitution. Je me retire de bonne heure laissant le frère avec la sœur et disant adieu à mes Allemandes qui retournent à Berlin. Personne ne peut raconter les joies muettes de ceux qui s’aiment et se revoient ! Blanche s’est retirée et nous restons jusqu’à l’aube les mains entrelacées. Au moment de nous séparer il me baise vingt fois la main, je laisse tomber ma tête sur son épaule, il m’entoure de ses bras... je me dégage brusquement et me sauve lui imprimant sur le front un baiser brûlant.
Blanche neodejde — bylo to ostatně domluveno. Zůstane po celou dobu, co já. Hraji jí při obědě malou něžnou scénku před majordomem1, jenž je ve službách staré kněžny, která má synovce na ženění. Stěžuji si, že zůstávám sama — kněžna odjela — umřu tedy osamělostí a žalem!
Blanche ne part pas, c’était d’ailleurs convenu. Elle restera tout le temps que je resterai, je lui fais une petite scène tendre à déjeuner devant le maître d’hôtel qui est aux gages de la vieille princesse qui a un neveu à marier. Je me plains de rester seule, la princesse est partie, je vais donc mourir de solitude et de chagrin !
Alexandre odjíždí — loučím se s ním před všemi, abych nevyvolávala scény. Blanchin syn je s ní — hovoříme a díváme se, jak si hrají naše děti — moje je vždycky bito, neboť je mnohem mladší. Jejímu synu je pět let, mému dva.
Alexandre s’en va, je lui dis adieu devant tout le monde pour ne pas faire de scène. Le fils de Blanche est avec elle, nous causons en voyant jouer nos enfants, le mien est toujours battu étant beaucoup plus jeune. Son fils a cinq ans, le mien deux.
Jedeme do Berlína — mé záležitosti jsou vyřízeny — šla jsem pozdravit velmože tohoto světa. Císařovna byla dokonalá a řekla mi mnoho útěšných slov a naznačila myšlenky, na nichž může mít kněžna svůj podíl.
Nous allons à Berlin, mes affaires sont réglées, j’ai été saluer les grands de ce monde L’Impératrice a été parfaite et m’a dit beaucoup de consolations en insinuant des idées dans lesquelles la princesse peut bien être pour quelque chose.
Hle — jsem volna odjet! Jet do Paříže, kde budu vídat, koho se mi zlíbí, ve svém patrovém sídle, vysokém jako italský palác. Dina se právě provdala za westfálského barona. Máma a teta jsou v Nice. Slečna Collignon, provdaná a ovdovělá, přichází plnit v mém domě roli vychovatelky, přítelkyně, zástupkyně. Vše je k nejlepšímu. Mám ještě devět měsíců smutku! Alexandre přijel vyzvednout sestru — setkáváme se v Berlíně — jsem tak zahanbena svým polibkem na čelo, že ho potkávám celá zmatená. Večer zůstáváme dlouho spolu — prosila jsem Blanche, aby nám dělala společnost. Rozloučily jsme se obě v slzách.
Me voilà libre de partir ! D’aller à Paris où je verrai qui je voudrai dans mon hôtel à un étage, haut comme un palais italien. Dina vient d’épouser un baron de Westphalie. Maman et ma tante sont à Nice. Mlle Collignon a été mariée et veuve vient remplir dans ma maison le rôle de gouvernante, d’amie, de seconde. Tout est pour le mieux. J’ai encore neuf mois de deuil ! Alexandre est revenu chercher sa sœur, nous nous rencontrons à Berlin, je suis si honteuse de mon baiser au front que je le rencontre toute confuse. Le soir nous restons longtemps ensemble, j’ai prié Blanche de nous tenir compagnie. Nous nous sommes quittées en pleurant toutes les deux.
Jsem v Paříži. Co jsem s Blanche odjela do Pruska, nepřestali jsme si s Alexandrem telegrafovat.
Je suis à Paris. Nous n’avons cessé depuis mon départ pour la Prusse avec Blanche, de correspondre avec Alexandre par télégraphe.
Alexandre říká, že má raději telegraf než poštu, protože zaměstnanci opravují pravopis. Podepisuje se Violet2 a já Violette. Každý den jich dostávám celý košík. Dnes večer jsem málem omdlela radostí, když máma, která přijela teprve včera, vešla ke mně a oznámila mi, že je tu! Přišel navštívit paní Bashkirtseffovou. Nikoho nepřijímám — kněžnin synovec je v Paříži. Je to německá vášeň nebo touha pozlatit svůj erb mými ubohými sto tisíci franky ročního příjmu.
Alexandre dit qu’il aime mieux cela que la poste parce que les employés corrigent l’orthographe. Il signe Violet et moi Violette. Tous les jours j’en reçois une corbeille. Ce soir je suis presque tombée de joie lorsque ma mère arrivée depuis hier est entrée chez moi en m’annonçant qu’il est là ! Il est venu faire visite à Mme Bashkirtseff. Je ne reçois personne, le neveu de la princesse est à Paris. C’est une passion allemande ou le désir de dorer son blason avec mes malheureux cent mille francs de rente.
Ohlásí ho — utíkám — v hlavním salónu najde jen mámu a pana de Larderel. Přicházím a zdravím toho druhého, jako bych ho ještě neviděla — princ odchází spokojený do Café Riche,3 kde vypije osm půllitrů piva.
On l’annonce, je me sauve, il ne trouve au grand salon que ma mère et M. de Larderel. J’arrive et salue ce dernier comme si je ne l’avais pas vu, le prince s’en va satisfait au café Riche où il boira huit bocks de bière.
Alexandre přichází každý večer — prochází zahradou, já mu otevírám dveře.
Alexandre vient tous le soirs, il passe par le jardin, je lui ouvre la porte.
Hodně maluji — dokončuji portrét Blanche jako Madony s našimi dvěma dětmi — otřepané téma, ale ty tři postavy byly ideální a nemohla jsem odolat. Ostatně jsem vystavovala — a ujišťují mě, že mám talent. Jeden Angličan mi nabídl dvacet tisíc franků za hlavu starce plačícího před portrétem své ženy. Také zpívám a doprovázím se na harfu. Nosím rozkošný smutek. Teď, když je teplo, jsou to dlouhé krepové šaty, které mě celou obtahují — za prvních mrazů si obléknu šaty z černého sametu à la Robespierre.4
Je peins beaucoup, je finis le portrait de Blanche en madone avec nos deux enfants, sujet battu mais ces trois figures étaient idéales je n’ai pas pu résister. D’ailleurs j’ai exposé et on assure que j’ai du talent. Un Anglais m’a offert vingt mille francs [pour] une tête de vieillard pleurant devant le portrait de sa femme. Je chante aussi en m’accompagnant de la harpe. Je porte un deuil ravissant. Maintenant qu’il fait chaud ce sont de longs habits de crêpe qui me moulent toute entière, aux premiers froids je prendrai des robes de velours noir à la Robespierre.
Dnes večer jsme dlouho hovořili — z mé ruky jeho polibky stoupaly až po loket; odevzdaná, zamilovaná, malátná — přenechávám mu čelo, vlasy. Hledal mé rty — prudce couvám.
Ce soir nous avons longtemps causé, de ma main ses baisers montèrent jusqu’au coude; endormie, amoureuse, languissante je lui abandonne mon front, mes cheveux. Il cherchait mes lèvres je me recule brusquement.
„Odpusťte,“ říká tiše, „odpusťte, Marie — ale proč... neberte to jako výčitku, jste toho schopna — proč se vyhýbáte mým rtům... vy... vy mě tedy nemilujete... nebo... nechápu proč čelo, oči, ruce — a nikdy rty?“
- Pardon, dit-il doucement, pardon, Marie; mais pourquoi... ne le prenez pas comme un reproche, vous en êtes capable, pourquoi vous évitez mes lèvres... vous... vous ne m’aimez donc pas... ou bien... je ne comprends pas pourquoi le front, les yeux, les mains et jamais les lèvres ?
Když to říkal, zdál se velmi zmatený — měl hromadu obav, rozpaků. Tato slova by se zdála směšná jinde a mezi jinými milenci — ale ne mezi námi, kteří jsme mysleli nahlas a dospěli k oné vznešenosti lásky, kam směšnost již nedosáhne.
Il semblait très embarrassé en disant cela, il avait un tas de peurs, de confusions. Ces paroles sembleraient ridicules ailleurs et entre d’autres amoureux que nous qui pensions tout haut et étions arrivés à cette sublimité de l’amour où le ridicule n’atteint plus.
„Už jsem vám to vysvětlovala, Alexandre, co jsem vám dovolila, to je příliš, to je špatně... ale to nic... tyto něžnosti mě snižují ve vašich očích, ač nechtěně, ale... tolik vás miluji! Avšak polibek na ústa je úplné odevzdání se, je to ten vrcholný okamžik; je to poslední slovo lásky... a cítila bych se pošpiněna, kdybych jej dala i vám, dřív než budu vaší ženou To je to nejcennější, co mám já člověk má na světě... a cítila bych se pošpiněna, kdybych jej dala i vám, dřív než budu vaší ženou...“
- Je vous ai déjà expliqué cela, Alexandre, ce que je vous ai permis est trop, est mal... mais ce n’est rien... ces caresses me déconsidèrent dans votre esprit malgré vous, mais... je vous aime tant ! Mais le baiser sur la bouche c’est l’abandon complet, c’est l’instant suprême; c’est le dernier mot de l’amour... et je [me] sentirais flétire si je le donnais même à vous avant d’être votre femme C’est ce [Rayé que j’ai] qu’on a de plus précieux au monde... et je me sentirais flétrie si je le donnais même à vous avant d’être votre femme...
Ještě šest měsíců smutku. Zítra musí odjet! Při každém rozloučení mám pocit, jako bych umírala. A dokud není se mnou, třesu se strachy, že ho ztratím. Když mi vyčítal, že na něj zapomínám za jeho nepřítomnosti, ucítila jsem, jak se dusím štěstím — a když jsem se pohnula, spatřil mi na krku zlatý řetízek, na němž jsem nosila manželův portrét.
Encore six mois de deuil. Il doit partir demain ! A chaque séparation je me sens mourir. Et tant qu’il n’est pas près de moi je tremble de le perdre. Comme il me reprochait de l’oublier pendant ses absences, je me suis sentie étouffer de bonheur, par un mouvement que je fais il découvre sur mon cou la chaîne d’or sur laquelle je portais le portrait de mon mari.
„Ach! Vy ho máte ještě na sobě!“ vykřikne s takovým výrazem, že mi zbývá jen síla utrhnout sponu u šatů a ukázat mu ten medailon, jeho portrét, aniž si uvědomím, že si tím odhaluji hruď. Na okamžik strne překvapením, šťastný, že vidí vlastní podobiznu — a také proto, že... jsem krásná... a pak najednou pohybem plným úcty a zbožnosti mě zahalí krepovým šálem, jenž mi sjel z ramen.
- Ah ! vous l’avez encore sur vous, s’écrie-t-il ! avec une telle expression que je n’ai que la force d’arracher l’agrafe de ma robe et de lui montrer ce médaillon, son portrait, sans songer que je me découvre la poitrine. Il reste un instant immobile de surprise, joyeux de voir son propre portrait et aussi parce que... je suis bien belle... et puis tout d’un coup par un mouvement plein de respect et d’adoration il me couvre d’un châle de crêpe qui est tombé de mes épaules.
Miluji ho.
Je l’aime.
Ještě přes tři měsíce! Zastihne mě v slzách.
Plus de trois mois encore ! Il me trouve pleurant.
„Mám dluhy. Nenávidím peníze, vždy je potřebuji, to je strašné!“
- J’ai des dettes. Je hais l’argent, j’en ai toujours besoin, c’est affreux !
Vypadá tak šťastně, když mě v tom stavu vidí!
Il semble si heureux de me voir dans cet état !
Proč!
Pourquoi !
Ještě dva měsíce! Dva měsíce! Každý den se probouzím s obavou z nějaké katastrofy... jsem příliš šťastná!
Encore deux mois ! Deux mois ! chaque jour je me réveille avec la crainte d’une catastrophe quelconque... je suis trop heureuse !
Mluví se o naší svatbě. Pruský princ se dvoří nizozemské dědičce a tvrdí, že jsem byla jeho milenkou. To je Polykratův prsten.5
On parle de notre mariage. Le prince prussien courtise une héritière hollandaise et raconte que j’ai été sa maîtresse. C’est l’anneau de Polycrate.
Už tři dny jsem ve Florencii, Blanche pro mě přijela do Paříže. Hraběnka de Larderel nás přijala na nádraží. Máma a teta přijedou. Dina bude mít dítě. Walitský přijede také s dědečkem.
Depuis trois jours je suis à Florence, Blanche est venue me prendre à Paris. La comtesse de Larderel nous a reçues à la gare. Maman et ma tante vont arriver. Dina va avoir un enfant. Walitsky va aussi venir avec grand-papa.
Stále více mě děsí mé štěstí, zdá se mi, že sním, a mám smrtelný strach, že se probudím!
Je suis de plus en plus épouvantée de mon bonheur, il me semble que je rêve et j’ai une peur bleue de me réveiller !
Dnes Alexandre upadl s koněm do příkopu... Opravdu, naše štěstí je příliš neobyčejné! Ani se nezranil.
Aujourd’hui Alexandre est tombé avec son cheval dans un fossé... Décidément notre bonheur est trop extraordinaire ! il n’est pas même blessé.
Je to vůbec možné! Za čtyři dny!! Teď už ani nemohu uvěřit, že jsme čekali tak dlouho!
Est-ce possible ! C’est dans quatre jours !! A présent je ne puis croire que nous ayons attendu tant de temps !
Alexandre říká, že mu dlužím mnoho štěstí za to, co vytrpěl. Vytrpěl! Copak nebyl šťastný!... A co teprve já?
Alexandre dit que je lui dois beaucoup de bonheur pour ce qu’il a souffert. Souffert ! Est-ce qu’il n’a pas été heureux !... et moi donc ?
„Kdybyste nebyla vznešená, byla byste směšná,“ říká mi.
- Si vous n’étiez sublime, vous seriez ridicule, me dit-il.
„Proč?“
- Pourquoi ?
„Kterým koutkem se vůbec dotýkáte země?“
- Par quel coin touchez-vous donc à la terre ?
„Nebyl jste jako já?“
- N’avez-vous pas été comme moi ?
„Protože jste mě donutila, ano, můj císaři6!“
- Forcé par vous, oui mon empereur !
A smějeme se jako dva blázni.
Et nous rions comme deux fous.
Marcuard se odhodlal věnovat mi kytici. Kolik vzpomínek na naši korespondenci, na mladou harfistku.
Marcuard s’est décidé à m’offrir un bouquet. Que de souvenirs de notre correspondance, de la jeune harpiste.
Rosalie mě budí v devět hodin, oblékají mě do šatů z bílého damašku s živůtkem vyšívaným perlami a ve vlasech nic než závoj z benátské krajky, jenž mi dodává vzhled středověké Benátčanky — šaty z látky, kterou Worth vyhrabal z kdovíjakého pokladu. Jsem jako ve snu, z něhož mě vytrhuje nedůstojný článek smlouvy!
Rosalie me réveille à neuf heures, on me met une robe de damas blanc avec un corset brodé de perles et rien dans les cheveux qu’un voile de point de Venise qui me donne un air de Vénitienne moyen-âge avec ma robe dont l’étoffe a été déterrée par Worth je ne sais dans quel trésor. Je suis comme dans un rêve dont je suis tirée par une clause de contrat indigne !
Alexandre mi přiznává pět set tisíc franků renty a nechává si jen sto tisíc. Protestuji a s překvapením zjišťuji, že hraběnka se mnou nesouhlasí. Notář je ohromen, čtení je přerušeno.
Alexandre me reconnaît cinq cent mille francs de rente et ne s’en réserve que cent mille. Je proteste et je vois avec surprise que la comtesse ne m’approuve pas. Le notaire est abasourdi, la lecture est interrompue.
Alexandre žádá, aby mi směl říci dvě slova.
Alexandre demande à me dire deux mots.
„Poslyšte, drahá přítelkyně...,“ říká úsečně — to „drahá přítelkyně“ mě překvapí a zraní.
- Ecoutez chère amie..., dit-il sèchement, - ce chère amie me surprend et me blesse.
„Jestliže nesouhlasíte,“ pokračuje, „jsem nucen vám říci, že nepodepíši. Moje matka tuto smlouvu schvaluje, nepokoušejte se odmítnout. Znáte mě a moje rodina mě zná také. Chcete tedy naši zkázu!“
- Si vous ne consentez pas, continue-t-il, je suis obligé de vous dire que je ne signerai pas. Ma mère approuve ce contrat, n’essayez pas de refuser. Vous me connaissez et ma famille me connaît aussi. Vous voulez donc notre ruine !
Je to tak neobyčejné, že nevím, co si myslit.
C’est si extraordinaire que je ne sais que penser.
Po hodinovém dohadování, jež všichni hosté obdivují, se mi podaří snížit svou rentu o sto tisíc franků. Bude mít tedy dvě stě tisíc. Hraběnka mě objímá a opakuje, že se mýlím; ujišťuje mě, že musím dbát o tento majetek a o jeho jediného vlastníka a posledního představitele rodiny.
Au bout d’une heure de discussions, que tous les invités admirent je parviens à diminuer de cent mille francs mes rentes. Il en aura deux cent mille ainsi. La comtesse m’embrasse et me répète que j’ai tort, elle assure que je dois veiller sur cette fortune et sur son unique propriétaire et dernier représentant de la famille.
Tato Alexandrova příkrost je jen svrchovaný jemnocit — a přiznávám ke své hanbě, že jsem ho toho nepokládala za schopného.
Cette brusquerie d’Alexandre n’est qu’une délicatesse suprême et dont je l’avoue à ma honte je ne le croyais pas capable.
Podepsali jsme! Bože můj, smiluj se nade mnou — dals mi zahlédnout nadpozemské blaho, netrestej mě za to, že chci dobýt nebe!
Nous avons signé ! Mon Dieu, ayez pitié de moi et m’ayant fait entrevoir une félicité surhumaine ne me punissez pas de vouloir escalader le ciel !
Poznámka editorů · note of the Cercle edition’s editors on the manuscript
[Dolní část stránky odtržena]
[Bas de page enlevé]
Ano, to vše tam, na měsíci. Ano, tam bych z lásky umírala pro Alexandra a nacházím bláznivá zoufalství kvůli jeho zranění, nebeské radosti, mdloby lásky, přerývaná slova... to už nejsem já. A tady se mám výtečně.
Oui, tout cela là-bas, dans la lune. Oui, là-bas je mourrais d’amour pour Alexandre et je trouve des désespoirs insensés pour sa blessure, des joies célestes, des pâmoisons d’amour, des mots entrecoupés... ce n’est plus moi. Et ici je me porte parfaitement bien.
To je ale žert!
En voilà une blague !
Vyprávím špatně, ale vymýšlím dobře. Ostatně jak bych mohla dobře vyprávět věci, které se mě netýkají.
Je raconte mal, mais j’invente bien. D’ailleurs comment puis-je raconter bien des choses qui ne me regardent pas.
Poznámky
Pozn. překl.: V originále francouzsky: „maître d’hôtel“. ↩
Pozn. překl.: „Violet“ (anglicky) — Alexandre podepisuje telegramy anglickým jménem fialky; Marie odpovídá francouzsky „Violette.“ Hravá telegrafická krycí jména. ↩
Pozn. překl.: Café Riche — slavná pařížská restaurace na Bulváru Italiens; oblíbené místo elegantní společnosti. ↩
Pozn. red.: „À la Robespierre“ — módní střih s vysokým límcem evokující oděv z doby Francouzské revoluce; Marie pro sebe volí dramatickou historickou estetiku. ↩
Pozn. překl.: Polykratův prsten: samijský tyran Polykratés se bál svého nepřetržitého štěstí, a tak hodil do moře vzácný prsten, aby usmířil bohy; ryba mu ho však vrátila (Hérodotos III, 40–43). ↩
Pozn. překl.: V originále francouzsky: „mon empereur“ — Alexandrovo výmluvné zvolání. ↩