❦
Pondělí 11. června 1877
Od osmi do pěti hodin není čas udělat nic pořádného — takovou tíhou člověka drtí vedro a tolik času spolknou jídla. Včera večer, zatímco se hrály karty, jsem nakreslila jakýsi náčrt při světle dvou svíček, jež vítr příliš prudce rozkolíbal. A dnes ráno jsem na plátno načrtla naše hráče — Walitského, paní Daniloffovou, Bihovetze a Anitchkoffa. Hlava mi překypuje vzrušením, že budu malovat čtyři sedící postavy, zachycovat polohy rukou, paží, výrazy tváří. Dosud jsem dělala jen jednotlivé hlavy, větší i menší — spokojovala jsem se s tím, že jsem je rozsévala po plátně jako květiny.De huit à cinq heures on n’a le temps de rien faire de bon, tant la chaleur alourdit et tant les repas mangent de temps. Hier soir pendant qu’on jouait aux cartes j’ai fait une espèce de croquis à la lueur de deux bougies que le vent faisait vaciller beaucoup trop. Et ce matin j’ai ébauché sur toile nos joueurs, Walitsky, la Daniloff, Bihovetz et Anitchkoff. J’ai la tête montée de peindre quatre personnes assises, de faire les poses des mains, des bras, les expressions. Je n’ai jamais fait que des têtes séparées en grand et en petit, je me contentais de les semer comme des fleurs sur la toile.
Uhlem jsem si také připravila obraz, pojatý takto: pustá pláž s velkou palmou v popředí, pod níž stojím s pažemi roztaženými k obzoru a hlavou zakloněnou v zoufalství; v mracích se rýsuje kupole svatého Petra, florentská katedrála, Vesuv atd. Dina je vedle mne na kolenou v hlubokém sklíčení. Pincio stojí přede mnou a napodobuje, nakolik to pes dokáže, můj postoj vzepjatý k Přeludu. Vpravo na lavičce sedí teta, paní Kondareffová a máma, všechny tři hluboce smutné; u máminých nohou Prater, vážný a smutný jako vždy; nad hlavami dam jsou šipky namířené k nebi, v němž se rýsuje ruleta. Walitský s podobnou šipkou stojí a lomí rukama nad prázdnou peněženkou. Pratera lemují Victor a Bagatelle, kteří se na ně dívají — navyklí vidět, jak je pán hází po krysách, nechápou a jsou neklidní. Lise tam stojí a nedělá nic; a konečně dědeček v županu se ke všem otáčí zády a podává ruku Renardovi — hle, kolik postav, a každá měří pouhých deset centimetrů.
J’ai aussi préparé au fusain un tableau ainsi conçu: une plage désolée avec un grand palmier au premier plan, sous ce palmier je suis debout les bras étendus vers l’horizon et la tête renversée en détresse; dans les nuages on aperçoit la coupole de Saint-Pierre, le dôme de Florence, le Vésuve etc. Dina est à côté de moi à genoux et dans un abattement profond. Pincio est devant moi et autant qu’un chien le peut imitant mon attitude tendue vers le Mirage. A droite sur un banc sont assises ma tante, Mme Kondareff et maman, toutes trois fort tristes, aux pieds de maman, Prater grave et triste comme toujours, au-dessus des têtes de ces dames sont des petites flèches qui se dirigent vers le ciel dans lequel on aperçoit une roulette. Walitsky avec une flèche semblable est debout et se tord les bras devant une bourse vide. Prater est flanqué de Victor et de Bagatelle qui les regardent habitués qu’ils sont à le voir les lancer après des rats, ils ne comprennent rien et sont inquiets. Lise est là qui ne fait rien, et enfin grand-papa en robe de chambre tourne le dos à tout le monde et tend la main à Renard; voilà bien des gens, ils sont hauts de dix centimètres seulement.
na okraji
Nápad k tomuto obrazu patří Dině.
dans la marge L’idée de ce tableau appartient à Dina.
Kreslit pořádně neumím — je to tedy jen žert, ale domaluji ho tak nějak, protože chci, a pod štětcem mi přicházejí věci, které mě samotnou překvapují, ač jsem se učila jen velmi málo. Sami víte, kolik jich bylo: nepočítaje ty hrůzy od Bensy a jisté vměšování, které mi jen uškodilo, měla jsem v Římě dvaatřicet lekcí, a to je vše.
Je ne sais pas bien le dessin, aussi ce n’est qu’une plaisanterie mais que j’achèverai tant bien que mal parce que je le veux et sous le pinceau il me vient des choses dont je m’étonne ayant fort peu étudié. Vous le savez vous-même combien, sans compter les horreurs de Bensa et quelques tripotages qui n’ont fait que nuire, j’ai pris trente-deux leçons à Rome et c’est tout.
Dědeček nabízí třicet franků za portrét Renarda, a odvolává se na to, že pan Wabel dělal za tuto cenu portréty psů v Badenu. Budiž, jenže já nebudu ztrácet čas takovými hloupostmi, abych vydělala třicet franků!!! Třicet franků je dost na to, co bych vytvořila já — ba i na to, co dělal Wabel — ale nestojí to za námahu. Ubohé ručky mi trpí všemi těmi barvami a je mi tak horko, dusím se.
Grand-papa offre trente francs pour lui faire Renard, se basant sur ce que M. Wabel faisait pour ce prix-là des portraits de chiens à Bade. Soit, mais moi je ne perds pas mon temps pour de pareilles bêtises et pour gagner trente francs !!! Trente francs c’est assez pour ce que je ferais, même pour ce que faisait Wabel, mais cela ne vaut pas la peine. Mes pauvres petites mains souffrent de toutes ces couleurs et j’ai si chaud, j’étouffe.
Tolik se zbožňuji, sama sebe činím tak šťastnou, že jsem u večeře bláznila — říkala věci tak fantastické, tak extravagantní... byla tam jen Marie Leontievna, Dina a Lise. Dědeček se prochází po zahradě, sám jako před deseti lety. Ukázala jsem mu portréty Alexandra a Melissana a on je vystihl jediným slovem.
Je m’adore tant, je me rends si heureuse que j’ai été comme folle à dîner, disant des choses si fantastiques, si extravagantes... il n’y avait que Marie Leontievna, Dina et Lise. Papa se promène au jardin, tout seul comme il y a dix ans. Je lui ai montré Alexandre et Melissano et ils les a définis d’un mot.
„Ten vpravo (Melissano),“ řekl, „je bytost hluboce smyslná, jeho nos v sobě uzavírá všechny vášně; ten druhý je notně vyžilý, přestože mladý.“
- Celui de droite (Melissano), dit-il, est un être profondément voluptueux, son nez renferme toutes les passions; l’autre est bien usé quoique jeune.
Napadá mě jedna úvaha: jak to, že jsem tak hlasitě křičela o ponížení kvůli ubohému Audiffretovi, o lásce a ponížení kvůli Antonellimu, kdežto Alexandrův případ jsem poměrně přešla mlčením??
Il me vient une réflexion; comment ai-je tellement crié à l’humiliation pour ce pauvre Audiffret, à l’amour et à l’humiliation pour Antonelli, tandis que j’ai comparativement passé sous silence Alexandre ??
Protože, opakuji ti, tvrdohlavé hovado — připravena proměnit Emila v Merjeewského, byla jsem překvapená a rozmrzelá jako dítě, a rozhořčena tím, že to píši, jsem přeháněla svůj hněv, abych lépe dala najevo, jak nedůstojné mi to připadalo a jak málo jsem na to byla zvyklá. Potom se Audiffret zařadil do rodiny Howardů, Pattonů atd. Antonelli... Oh! ten byl Božím trestem. Bůh mě učinil hloupou, abych urážku snášela, odpouštěla ji, říkala nesmysly, chovala se jako šílená, jako zvíře — a bez lásky, bez zájmu! Věděla jsem, že to není vytoužený manžel; žádné peníze, žádné pocty. Neteř papeže... osudná myšlenka!.. Nuže — zasypme zemí tento hrob jednoho roku mého života, zemřelého po tak smutné nemoci! Ne! Na tu špinavou příhodu bych zapomněla jen tehdy, kdybych se mohla jaksi znovu narodit, svléknout starou kůži, zcela se proměnit.
Parce que, je te répète, bête dure, m’ayant préparée à faire d’Emile un Merjeewsky, j’ai été étonnée et contrariée comme une enfant et furieuse de l’écrire j’ai exagéré mes fureurs pour mieux faire comprendre combien je trouvais cela indigne et combien peu j’en avais l’habitude. Ensuite Audiffret se rangea dans la famille des Howard, des Patton, des... etc. Antonelli... Oh ! celui-là fut une punition de Dieu. Dieu m’avait rendue stupide pour supporter l’insulte, la pardonner, dire des absurdités, me conduire comme une folle, une brute et sans amour, sans intérêt ! Je savais qu’il n’était pas le mari désiré; pas d’argent, pas d’honneurs. Nièce de pape... fatale idée !.. Enfin, jetons de la terre sur cette tombe d’une année de ma vie morte après une si triste maladie ! Non ! Je n’oublierais cette sale aventure que si je pouvais renaître en quelque sorte, faire peau neuve, changer tout à fait.
Ale Alexandre... vše, co mě může ranit, je moje vlastní chyba, a v celé té epizodě nenalézám nic, co bych mohla vytknout. Milovala jsem ho a on mne nemiloval — prostě jsem se mu dvořila zcela bez úspěchu. Také on se dvořil mně, ale jen dříve, než mě poznal... Na nic si nestěžuji, už ho nemiluji a je to škoda. Alexandre mi řekl na cestě k Masse, že se Antonelli chlubil, jak jsem ho milovala a jak mě přiměl podruhé přijet do Říma. A Alexandre dost často zdůrazňoval to zcela zvláštní dvoření, jehož se mi od Římana dostalo. Nepochybně jsem si tu nízkost zasloužila. Odkud se mi berou všechny tyto myšlenky, když jde o průvod s pochodněmi k mišpulníku, pod nímž leží nedávno uškrcená krysa — tu krysu položíme do Walitského postele tak, aby na ni jeho chodidla okamžitě narazila; a v tomtéž okamžiku ten šťastný smrtelník rozdrtí vejce pod prostěradly.
Mais Alexandre... tout ce qui peut me blesser est de ma faute, et dans tout cet épisode je ne trouve rien à reprendre. Je l’aimais et il ne m’aimait pas, enfin je lui ai fait la cour sans aucun succès. Il me l’a faite aussi mais avant de me connaître seu-llement... Je ne me plains de rien, je ne l’aime plus et c’est dommage. Alexandre m’a dit sur la route de Massa qu’Antonelli s’était vanté d’avoir été aimé de moi et de m’avoir fait venir une seconde fois à Rome. Et Alexandre a insisté assez souvent sur la cour toute particulière que m’a faite le Romain. J’ai sans doute mérité cette vilenie. D’où me viennent toutes ces idées quand il s’agit d’une procession aux flambeaux jusqu’au néflier sous lequel se trouve un rat étranglé récemment, lequel rat nous mettons dans le lit de Walitsky de façon à ce que ses pieds le rencontrent immédiatement et au même instant, ce fortuné mortel écrasera des œufs sous ses draps.
Pak vložíme talíře s vodou do Dininy postele a já píši tetě dopis, v němž jí oznamuji, že bude zítra předvolána k soudu pro dlužnou částku osm set padesát franků za formanské služby jistého Posatiho, Charlese. To je jméno Alexandrova kočího. Zítra nás čeká trocha hluku — ubohá teta bude nad tou peněžní pohledávkou div nelézt po zdech.
Puis on va mettre des assiettes d’eau dans le lit de Dina et j’écris à ma tante une lettre qui lui annonce que demain même, elle sera appelée au tribunal pour une somme de huit cent cinquante francs dùe pour services de voitures à Posati, Charles. C’est le nom du cocher d’Alexandre. Nous aurons demain un peu de vacarme, pauvre tante elle sera prête à grimper sur les murailles à cette réclamation d’argent.
Konečně, když jsem třicetkrát vyběhla nahoru a seběhla dolů a zlomila klíč, jak jsem jím otáčela, abych se dostala k zavařeninám, vrátila jsem se do svého království — ale přišla paní Kondareffová a bavíme se a smějeme až do dvanácti [hodin].
Enfin, après trente courses de haut en bas, et après avoir cassé une clef en la tournant pour avoir des confitures, je suis rentrée dans mon domaine mais Mme Kondareff vient et nous causons et rions jusqu’à douze [heures.]
Neboť, víte, musím učinit dvě věci — přestože Alexandre říkal, že na tomto světě člověk udělá vždycky jen jednu z těch dvou věcí... tedy nejprve musím jít... dozvíte se, jestli půjdu; a potom musím zařídit, aby z Ženevy — kde má paní Kondareffová byt, manžela a zavazadla — byla mému drahému příteli Marcuardovi odeslána krabice s tuctem živých myší a další krabice s párem potkanů rovněž naživu; a aby tito tvorové přijeli zdraví, budeme mít ve dřevě otvory a potravu na dva dny.
Parce que, voyez-vous, il faut que je fasse deux choses, bien qu’Alexandre eût dit qu’on ne faisait qu’une des deux choses dans ce monde... donc il faut d’abord que j’aille... vous le saurez si j’y vais, et ensuite que je fasse envoyer de Genève, où Mme Kondareff a un appartement, un mari et un bagage, une boîte contenant une douzaine de souris vivantes à mon cher ami Marcuard, et une autre boîte avec une paire de rats également en vie, et pour que tous ces animaux soient en bonne santé nous aurons des orifices dans le bois et de la nourriture pour deux jours.
Představte si tu kolonii v muzeu toho Švýcara a ty potkany v Larderelově pokoji — jsem si jistá, že má z potkanů hrůzu; aspoň tak vypadá.
Voyez-vous cette colonie dans le musée du Suisse, et ces rats dans la chambre de Larderel, je suis sûre qu’il a horreur des rats, il a l’air d’en avoir horreur.
Pokud jde o ubohého ex-Audiffreta — to vše je pro něj příliš vznešené; od té doby, co nemá zámek, se spokojí s obálkou plnou blech — ale živých, prosím!
Quant au pauvre ex-Audiffret tout cela est trop beau pour lui et depuis qu’il n’a pas de château il se contentera d’une enveloppe pleine de puces, mais vivantes s’il vous plaît.