Středa 25. dubna 1877

Kroužím kolem něčeho... nevím čeho, na co jsem měla myslet — a to mě činí nešťastnou. Něco mi chybí, vše mi chybí, všude prázdno.
Co jsem zapomněla?
Marcuard přišel se rozloučit. Pak Zunica a Porcinari a Fabbricatoreovi a konzul — a večer Melito a Caracciolo.
Jsem smutná — tak často jsem říkala „smutná" místo „znuděná", že... ostatně si sama dobře nerozumím; co vím, je, že nemohu hovořit, nesměji se, po ničem netoužím, nic mě nezajímá. Vše mi je lhostejné — ne-li přímo odporné.
Udělala jsem ze sebe ošklivku! Larderei mě viděl jen jako hloupou, nemotoru, špatně oblečenou, ubohou. Ach! Kdybych bývala zářivá, elegantní jako dřív, obdivovaná... bylo by to jinak — třeba jen z ješitnosti. Ubohé ženy se nemilují — ostatně má se pravdu, je to hloupé.
Mama mi k tomu říká velmi rozumné věci, které bych sama řekla, kdyby nebylo té lenosti, toho ochrnutí, té otupenosti.
A zde je dopis, který má uklidnit mou tetu:
„Píšu vám, protože jsem si jistá, že vám mama vylíčila dramata a nesmysly. Já nic neberu tragicky — přísahám vám před Bohem, že z celého toho dobrodružství jsem měla jen zábavu; proto mi Bijou je tak blízký. Žádné mrzení, žádné ponížení — soukromé záležitosti se týkají jen mě... a ještě! Pokud jde o záležitosti vnější, jsou všechny na mou výhodu.
Nemyslete si, že by tu byly jako dřív ty hloupé a odporné příběhy se špinavými lidmi. Zde je vše jiné a nepodobá se ani v nejmenším hanebnostem minulým, do nichž jsem byla zapletena. Bůh ví proč — bez nejmenší známky lásky; jeden muž mi nebyl proti mysli, a vy jste křičela, že ho zbožňuji; plakala jsem z ješitnosti, vy jste si představovala, že pláči ze zoufalství. Bylo by mi nesmírně nepříjemné myslet, že lze — i na dálku — srovnávat nynější záležitosti se špínou minulou.
Svlékla jsem starou kůži a nepřeji si žádnou analogii s minulými hrůzami. Velmi se bavím — a baví-li mě z rozmaru zbožňovat Bijou, dělejte jako já: neberte to tragicky a především to neponižujte absurdními obavami, příšernými vzdechy a pokořujícími srovnáními. Nic není hloupějšího než milostné žaly, jimiž mě vždy zahrnujete — přísahám vám: neprávem."
Dubium, illusio, deceptio, oppressio
Gloriae Cupiditate

Poznámky

Pozn. překl.: Bijou — Mariino kódové jméno pro Larderei v těchto dopisech.
Pozn. překl.: Latinsky: „Pochybnost, iluze, klam, útlak" — první část Mariina vlastního latinského motta uzavírajícího zápisník.
Pozn. překl.: Latinsky: „Touhou po Slávě" — dokončení motta: celý text zní: Pochybnost, iluze, klam, útlak — touhou po Slávě. Hořké Mariino sebehodnocení uzavírající neapolské zápisky.