Sobota 24. února 1877

Dina se dnes ráno pokoušela bruslit. Je tu jedna kurtizána, která se obléká do bílého.
Při pohledu na takové ženy mám pocit, jako by se ke mně blížilo rozžhavené železo. Ne nadarmo jsem je vždycky nenáviděla.
Telegrafovala jsem Caroline, aby mi poslala něco šedého. Jsem zoufalá, že si zoufám kvůli tak odporné příčině!
Je to velmi bolestné pokoření. A má fantazie letí, letí, letí.
Krásná princezna Muliterno, ta, která si nevzala prince Odescalchiho, protože se zbláznil, je v bílém. To mě trochu uklidňuje, ale ne natolik, abych svým nepřiznala, že nás berou za...
Místo aby se smáli, uklidňují mě! Aby mi namluvili, že je má bláznivá představa opodstatněná!
Altamura mi přinesl nádherný košík umělých květin — člověk by je měl za pravé.
Zdá se mi, že všichni kočí, všichni sluhové na mě hledí s pohrdáním.

Poznámky

Pozn. překl.: Cocotte — vydržovaná žena, kurtizána. ↩