Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Sobota 11. listopadu 1876

Stačí se vrátit o několik stránek zpět, a zvláště k 6. listopadu minulé pondělí, abyste viděli sen, který se mi zdál. Zdálo se mi, že mě přivádějí před kardinála Antonelliho do dosti malého pokoje s temnými kouty. Po pravici na křesle seděl kardinál oblečený celý v červeném, přistoupila jsem a byla jsem tak rozrušena, že jsem musela odvrátit oči... a po levici jsem spatřila dalšího kardinála Antonelliho, přesně podobného prvnímu, ale oblečeného v černém, a jeho tvář se zdála ještě temnější než tvář onoho prvního.

# Samedi 11 novembre 1876 Vous n'avez qu'à retourner de quelques pages en arrière et notamment au *6 novembre lundi dernier* pour voir le rêve que j'ai fait. J'ai rêvé qu'on m'amenait devant le cardinal Antonelli dans une chambre assez petite et avec des coins obscurs. A droite sur un fauteuil était assis le cardinal habillé tout en rouge, je m'approchai et fus si troublée que je dus détourner les yeux... et à gauche je vis un autre cardinal Antonelli exactement semblable au premier, mais habillé de noir et sa figure même semblait plus foncée que celle de l'autre .

Nevěděla jsem, ke kterému jít, a probudila jsem se ve značném rozrušení. A dnes mi Pacha podsouvá Golos1 s touto depeší: „Řím, 6. listopadu. Dnes zemřel kardinál Antonelli..."

Je ne savais vers lequel aller et me réveillai dans un trouble considérable. Et aujourd'hui Pacha me met sous les yeux le "Goloss" avec cette dépêche: "Rome, 6 novembre. Aujourd' hui le cardinal Antonelli est mort"...

Pověrčivost je ovšemže věc hloupá, ale musím přiznat, že se někdy stávají podivné věci.

Certes, la superstition est une chose stupide, mais il faut avouer que parfois il arrive des choses bizarres .

Dnes ráno v osm hodin jsem opustila Gavronzi — a ne bez jistého lehkého pocitu lítosti... nikoli lítosti, ale zvyku...

Ce matin à huit heures j'ai quitté Gavronzi et non sans un tout léger sentiment de regret... non, mais d'habitude...

Všichni sluhové vyšli na dvůr, každému jsem dala peníze a hospodyni zlatý náramek. Sníh taje, ale zbývá ho dost, aby nás postříkal po cestě, a přestože jsem živě toužila jet s odkrytou tváří a provádět svá filosofická pozorování jako pan Prudhomme,1 byla jsem neúprosným větrem nucena zabalit se do šálů docela celá.

Tous les domestiques sortirent dans la cour, je donnai à chacun de l'argent et à la femme de ménage un bracelet en or. La neige fond mais il en reste bien assez pour nous éclabousser durant le chemin, et malgré mon vif désir de rester la face découverte pour faire mes observations philosophiques comme M. Prud'homme, je me vis forcée par un vent inexorable à m'emmi-touffler entièrement.

Vešla jsem přímo k Alexandrovi, jehož jméno jsem viděla na tabulce. A dal se do vyprávění této příhody:

J'entrai droit chez Alexandre dont Je vis le nom sur la planche. Et il se mit à me raconter l'anecdote suivante :

Jeden pán cestuje, vstoupí důstojník a usadí se ve stejném vagónu, tak nějak zahájí rozhovor o novém zákoně o koních.

Un monsieur voyage, entre un oficier et se place dans le même wagon, on engage tant bien que mal une conversation sur la nouvelle loi sur les chevaux.

– To jste vy, pane, kdo byl vyslán do našeho okrsku? ptá se pán vojáka. – Ano, pane. – Tak jste jistě zapsal izabelové koně našeho maršála Bashkirtseffa? – Ano, to je pravda, pane. – A co říkáte těm koním? Důstojník vyjmenoval jejich přednosti i nedostatky. – Znáte Bashkirtseffa a jeho dceru? – Ne, pane, neměl jsem tu čest, viděl jsem ji jen zdálky, ale pana Bashkirtseffa znám. Slečna Bashkirtseffová je půvabná osoba. To je skutečná kráska, ale krása „nezávislá, originální, naivní."

— C'est vous, monsieur, qui êtes envoyé dans notre district ? demande le monsieur au militaire. — Oui Monsieur. — Alors vous avez sans doute inscrit les chevaux isabelle de notre maréchal Bashkirtseff ? — Oui, c'est vrai, Monsieur. — Et comment trouvez-vous ces chevaux? L'officier en détailla les qualités et les défauts. — Connaissez-vous Bashkirtseff et sa fille ? — Non monsieur, je n'ai pas eu cet honneur, je l'ai seulement vue, mais je connais M. Bashkirtseff. Mlle Bashkirtseff est une ravissante personne . C'est une vraie beauté, mais une beauté "indépendante, originale, naïve".

Setkal jsem se s ní ve vagónu blízko Petrohradu a doslova nás ohromila, mě i mé kamarády!

Je l'ai rencontrée dans un wagon près de Pétersbourg et elle nous a positivement frappé, moi et mes camarades I!

– Tím příjemnější je mi to slyšet, říká pán vstávaje, protože jsem jejím strýcem. – Ach! A já, pane, jmenuji se Somorokoff. Ale vy? – Babanin. – Těší mě. – Mně taktéž.

— Cela m'est d'autant plus agréable à entendre, dit le monsieur en se levant, que je suis son oncle. — Ah ! Et moi Monsieur, je me nomme Somorokoff. Mais votre nom ? — Babanine. — Charmé — Enchanté.

Atd. atd. atd.

Etc. etc. etc.

Hrabě nepřestal opakovat, že mé místo je v Petrohradě a že je odporné mě držet v Poltavě.

Le comte ne cessait de répéter que ma place est à Pétersbourg et qu'il est odieux de me garder à Poltava.

Ach, pane otče!

Ah ! Monsieur mon père !

– Ale strýčku, říkám Alexandrovi, to jste jistě všechno vymyslel. – Ať nikdy nespatřím svou ženu a děti, kdybych vymyslel jediné slovo — a blesk ať mě rozdrtí!

— Mais mon oncle, dis-je, à Alexandre, vous avez sans doute inventé tout cela. — Que je ne revoie jamais ma femme et mes enfants si j'ai inventé une seule parole, et que la foudre m'écrase !

Otec zuří — tomu nevěnuji ani tu nejmenší pozornost.

Mon père rage, ce à quoi je ne fais pas la moindre attention.

V sedm hodin jsem šla s Alexandrem naproti jeho ženě a strávila jsem večer s nimi.

A sept heures j'allai avec Alexandre à la rencontre de sa femme et je passai la soirée avec eux.

Jelikož Alexandre stále tvrdil, že Pacha strávil noc střežením Zlatého rouna,1 a odvolával se přitom na svědectví Čokolády, porovnala jsem Čokoládu s Pachou; ten malý čertík tvrdí, že slyšel, jak Polák zval Pachu, ale neviděl ho odcházet.

Comme Alexandre continuait à dire que Pacha avait passé une nuit à garder la Toison d'Or, et s'en rapportait au témoignage de Chocolat, je confrontai Chocolat et Pacha, le petit diable prétend avoir entendu comment le Polonais invitait Pacha, mais il ne l'a pas vu allant.

Jelikož jsem před Babaninovými mluvila o zeleném muži1 dobře, chtěla jsem ho před nimi rehabilitovat; poslala jsem tedy Nadinu za paraván a Alexandra do vedlejšího pokoje a znovu jsem Pachovi vyčítala — a on mi celý rudý a celý zmatený zopakoval tutéž přísahu, dodávaje, že tato nedůvěřivost ho velmi ponižuje.

Comme j'avais bien parlé de l'homme vert aux Babanine, je tenais à le réhabiliter devant eux et faisant passer Nadine derrière le paravent et Alexandre dans la chambre suivante je fis de nouveaux reproches à Pacha qui me répéta tout rouge et tout confus le même serment en ajoutant qu'il était très humilié de cette incrédulité.

Spokojená, že jsem zazářila před svými, propustila jsem toho pána a strávila zbytek času posloucháním příběhů o Somorokoffovi, o to ochotněji, že Alexandre ujišťoval, že ten důstojník po mně šílí.

Satisfaite d'avoir brillé devant les miens, je renvoyai le monsieur et passai le reste du temps à écouter des choses de Somorokoff d'autant plus qu'Alexandre assurait que l'officier est fou de moi.

– Je tak mladý, dodává Alexandre, že ještě nic nedovede skrýt.

— Il est si jeune, ajoute Alexandre, qu'il ne peut encore rien cacher.

Poznámky

Pozn. překl.: Rus. Голос (Golos = Hlas) — liberální petrohradský deník. ↩
Pozn. překl.: Joseph Prudhomme — sebeuspokojený maloměšťák, literární figura Henriho Monniera (1830. léta), proslulý svými nabubřelými filosofickými výroky. ↩
Pozn. překl.: „La Toison d'Or" — Zlaté rouno, název herny nebo hostince. ↩
Pozn. překl.: Marie přezdívá Pachovi „zelený muž" — přesný původ přezdívky není z deníku jasný; může odkazovat na barvu jeho mundúru nebo na jinou záhadnou vlastnost. ↩