Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Sobota 15. ledna 1876

Tady je dopis Andriotovi, musím v něm zopakovat několik věcí, protože jsem si skoro jistá, že Záhadný ty své nečetl, a protože je třeba uvést do obrazu toho znamenitého Saetona, který nezapomene roztrubovat, a trochu se zasmějeme putování té duše. Andriot o tom jistě poví Prodgersové, vždyť to byla ona, kdo ji snědl.
Veledůstojný bratře, račte přečíst tento dopis pozorně, neboť se v něm jedná o zájem větší než život pro jednoho z vašich nejdražších přátel. Před několika dny nám náš důstojný a ctihodný otec představený sdělil novinu nejsladší — obrácení ubohé zbloudilé ovečky, obrácení nadmíru prostopášného a nadmíru nestoudného Emila d'Audiffreta; chystal se tedy opustit svět i Maurice Grose! Při té zprávě jsme celí u vytržení napsali budoucímu bratru Emilovi od Bídy a Provazu dopis plný láskyplných slov, nejotcovštějších napomenutí a prodchnutý nejněžnějším zájmem, vyzývajíce jej, aby následoval své šlechetné povolání a přišel si vysloužit věčnou korunu u nohou Páně. Radovali jsme se nadarmo! Sotva jsme naše poselství odeslali, dozvěděli jsme se cosi nového a strašlivého! Důvěra našich srdcí byla zrazena! Svatost slov Pokání, obrácení pošlapána! Emile chtěl vzít na sebe kutnu jen proto, že už neměl duši!! Nešťastná duše, zastavená Satanovi, jemuž nemohl zaplatit, byla právě zabavena mistrem Arnulfim, vymáhajícím advokátem, a měla být prodána v dražbě v sále nové dražební síně dne 4. ledna 1876, v úterý, o půlnoci. Vyvolávací cena tři franky. Užasli jsme, ale běda! Příliš pozdě! Duše byla již vydražena za sedm franků padesát Gagerymu z London House. Zachvěli jsme se, a nebyli jsme ještě u konce! Hanebný a nevědomý Gagery se svou hrubostí, jež je vlastní těm jeho druhu, nepochopil [Začerněná slova: ani slovo] éterickou podstatu svého nákupu! Pokládaje duši přenešťastného Emila za ústřici a nalezna v ní mnoho neznámých nestvůr, cítil se okraden, udělal z ní paštiku a prodal ji paní Prodgersové za čtyři franky, a paní Prodgersová, snědši onu paštiku ve společnosti několika svých přátel, pocítila velkou nevolnost stejně jako ti, kdo se zúčastnili oné ohavné hostiny. Naštěstí pro Emilovo tělo, jež lze přirovnat k pytli neřestí, naštěstí pro jeho mizerné tělo jeden z našich bratří, jeden z těch, jejichž kutnu chtěl zprostituovat tím, že se stane mnichem bez duše, šel kolem jedné stoky u Paillonu a spatřil jeho duši, kterou poznal podle její černoty, jeho duši, jež plula do řeky ve stavu k zděšení! Náš bratr se obětoval a vstoupil až po krk do bahna, hrdinně z něj vytáhl onu duši, jež už bratřila se svými druhy v neštěstí, a přinesl ji do našeho svatého příbytku, kde jsme ji pečlivě uzavřeli do bedny na dříví představeného. Ihned jsme napsali nešťastným pozůstatkům toho, jenž býval Emilem d'Audiffretem, abychom jim oznámili podmínky, za nichž by tuto duši mohli znovu spatřit. Emilovo tělo mělo přijít až ke klášteru, bosé, do pasu nahé, a uštědřovat si rány třmenovým řemenem na všechny masité partie. Mimoto mělo vykonat pouť do Lurd. Ale ten zatvrzelý pohan otálel s vykonáním těchto drobných formalit, zaneprázdněn tím, jak činil potěšení panu hraběti de Tournonovi a panu Georgesi Bergeraultovi, pařížskému inspektoru psů. Zatímco se zahazoval se svými dvěma dodavateli, zatímco pracoval na zničení svého těla stejně jako na zničení své nepřítomné duše, ta nešťastná duše... zkrátka v té době se přihodilo veliké neštěstí. Zpravujeme o tom nešťastného mladíka tímto dopisem, který mu vy, náš důstojný bratře a jeho příteli, doručíte, až se s ním seznámíte. Pomozte nám v našem pátrání! Bůh vás opatruj. Bratři atd.
Přikládám poslední dopis Emilovi pro případ, že by jej nečetl, Saetone si jej přečte. Teď, když je Andriot v obraze, budu v korespondenci pokračovat tak, že ji budu posílat přes jeho ruce.
Vyšly jsme se projít do vily Borghese, která je krásnější než vila Doria.
Byl tam dav lidí a roztomilá princezna Markéta se procházela pěšky jako prostá smrtelnice, následována svým kočárem s kočím a dvěma lokaji v červené livreji.
To množství kočárů s erby mě rmoutí, my nejsme nikde, neznáme nikoho! Bože, pomoz mi tady v Římě! Nemám ani útěchu toužit po Nice, v Nice jsme na tom ještě hůř! V Římě je aspoň naděje. Bože můj, jsem snad směšná se svým soužením a svými věčnými modlitbami, ale jsem tak ubohá.
Večer se mě máma ptá na datum loňského masopustu, sahám po svém deníku a nepozorovaně nad ním strávím dvě hodiny listováním. Probrala jsem celou giroflovskou éru, což mě přenáší do Nice a působí mi veliký neklid, Oliva mě nesmírně znepokojuje. Cítím, jak slábnu až k šílenství, když pomyslím, že se Záhadný může oženit a že nikdy, nikdy se nedočkám své pomsty! Hlavně mě rozzuřuje má ponižující porážka. Hrozně se sama před sebou stydím, že jsem si [škrtnutá slova] víc než jen všimla muže, který na mě naplil. Je to úděsné! Vyčerpala jsem všechny silné výrazy, teď jsem řekla úděsné a ani to mi nepřipadá dost.
Ten nezdar mi nejde z hlavy, jsem jím tak ponížena, že nikdy nezapomenu. Tohle nemůžete pochopit! Já, která jsem se měla za královnu, za vílu, já, která jsem hleděla na všechny tak, jak člověk hledí na malou chaloupku z vrcholu hory, já, která jsem si myslela, že stačí, abych si přála! A je po mně veta!
[Začerněná slova: Hlavně mě] hněte to zhroucení všech mých plánů. Připadám si jako generál, který se předem vychloubal a byl poražen. Chápete tu úděsnost mého postavení sama před sebou! Bože, Bože, Bože, Bože.
A on se ožení a já zůstanu na celý život s ohavnou vzpomínkou! Doufám, že mě Bůh tolik nezarmoutí!
A jakou budu mít tvář před domácími? Bojím se bát, neboť kdykoli se bojím nějaké podlosti, vždycky se přihodí.
Neodvažuji se modlit k Bohu, neboť stačí, abych se modlila, a to, oč žádám, se nestane.
Neodvažuji se zůstat bez modlitby, neboť potom si řeknu: Ach! Kdybych se byla k Bohu modlila!
Rozhodně se budu modlit, aspoň si nebudu mít co vyčítat.
Řekla jsem si: žiji proto, abych byla šťastná, vše se musí přede mnou sklonit. A hleďte, jak to dopadlo.
Přestože si zoufám, nemohu se ubránit tomu, abych v hloubi duše o ničem nepochybovala a neřekla si: ne-li teď, bude to později, ale bude to.
A tak je to se vším.
Počkejte, hledám větu, která by shrnula tuhle situaci, hledám ji od chvíle, kdy je situace taková, a nemohu ji najít.
Nemohu ji najít, inu, k čertu s ní. Byla jsem si vším tak jistá, nikdy mě nenapadlo, že by mi něco mohlo chybět, zpoždění ano, ale úplné selhání, to snad ne! A vidím s hrůzou a ponížením, že jsem se mýlila, že mi nic nevychází tak, jak chci!
Všechny nervy mi povolují a cítím se zemdlená a hloupá, a udivená a zarmoucená, když pomyslím, že s Audiffretem by to byla zase jen podlost!
Není to proto, že ho miluji; nedokážu nikoho doopravdy milovat, miluji korunu a peníze. Ale je strašné pomyslet, že vše uniká!
Znovu jsem všechno nachystala pro druhou část příběhu, a hle, padá to vniveč!
Ach! U sta hromů!
Zatracená práce! Bída nad bídy!
Není-li už Audiffret, není už Nice! Nikdy se tam už nechci vrátit, chtěla jsem se tam vrátit jen kvůli němu, protože to bylo milé, zábavné, čisté! Ale bez něho!... ne, to je nemožné.
Zámek obývaný panem a paní d'Audiffretovými!
Ale na co se budu dívat každé ráno a každý večer!
Je to nemožné. Ne, nechci říkat je to nemožné, neboť aby mi dokázali opak, učiní to možným. Kdo? Bůh. Opravdu by od něho bylo zlé, kdyby se zaměstnával tím, že mě bude soužit. Ach, jak jsem neklidná, ach, kdyby už mohlo být jaro! Ach, kdybych vše nalezla ve stejném stavu!
Každým okamžikem mám chuť modlit se k Bohu a každým okamžikem se zarazím, neboť jsem se tolik modlila za vévodu, a přesto...
Fuj, ten ohavný stav!
Budu se modlit dál, ať se děje, co se děje. Bože můj a svatá Panno, neposmívejte se mi, vezměte mě pod svou ochranu a ušetřete mě toho žalu, kterého se tolik bojím!

Poznámky

„Brebis égarée" — zbloudilá ovce z podobenství (Lukáš 15,4–7); Marie biblický obrat užívá s předstíranou vážností. ↩
„Prendre le froc" — vzít na sebe kutnu: stát se mnichem. ↩
„Avoué poursuivant" — právní termín: advokát vymáhající pohledávku v civilním řízení. ↩
„Folle enchère" — „šílená dražba", právní termín pro nucený opětovný prodej v dražbě. ↩
„Vente à la criée" — prodej veřejným vyvoláváním: dražba na základě veřejného oznámení. ↩
„Sac de turpitudes" — pytel hanebností: posměšně právnická charakteristika Emilova mravního obsahu. ↩
„Étrivière" — třmenový řemen, historicky užívaný jako nástroj tělesného trestu. ↩
Lurdy: proslulé katolické poutní místo v Pyrenejích, kde byla roku 1858 hlášena zjevení Panny Marie. ↩
Princezna Margherita Savojská (1851–1926), snacha krále Viktora Emanuela II.; roku 1878 se stala italskou královnou a je připomínána jako kmotra pizzy Margherita. ↩
Erbovní kočáry — kočáry nesoucí na panelech malované erby: znak aristokratického či knížecího postavení. ↩
„Girofla éra" — narážka na období, kdy Marie a její okruh užívali přezdívky z operety „Giroflé-Girofla" (Lecocq, 1874): Audiffret byl „Girofla", Olga Sapoženikovová „Giroflé". ↩
„Flambée": hovorově „spálená", tedy zničená či vyřízená — naprostý obrat oproti její dřívější sebejistotě. ↩
„Tomber en quenouille" — padnout na kužel (přeslici): idiom ze sálského práva znamenající přejít do ženských rukou (s podtextem selhání či zániku), obrazně užívaný pro jakýkoli zhroucený plán. ↩
„Bigre de bigre!" — mírná francouzská citoslovce, eufemismus za „bougre de bougre"; zhruba „k sakru!". ↩