❦
Pátek 29. října 1875
Vendredi, 29 octobre 1875
Od rána se jen usmívám.
Je suis toute souriante depuis le matin.
Další župan zašpiněný barvou, v šatně v prvním patře. Maluje se tam a protože tam chodím pozorovat hrad, ušpiním se.
Encore un peignoir sali de peinture, dans ma garde-robe au premier. On peint et comme j’y vais pour regarder le château je me salis.
Nevycházím, nikdo tu nebude, Lachaud obhajuje, a já zrovna přivádím na svět obrovského Pépina na modrém pozadí.
Je ne sors pas, il n’y aura personne, Lachaud plaide et puis je suis en train de mettre au monde un Pépino immense, sur fond bleu.
Fiouloulou, Bihovetz, Gautier-Pépino přicházejí v devět.
Fiouloulou, Bihovetz, Gautier-Pépino arrivent à neuf heures.
Co se ohnivého kastelána týče, Fiouloulou mě za něj omlouvá, že přijde později — neodvažuje se ukázat v soudním úboru.
Quant au châtelain fougueux, Fiouloulou me fait ses excuses pour lui d’arriver plus tard, il n’ose pas se présenter avec sa toilette des assises.
V deset se objeví, a ve fraku. Podivný člověk — první návštěva bez fraku, první večeře bez fraku, a dnes večer ve fraku!
A dix heures il paraît, et en habit. Quel homme étrange, la première visite sans habit, le premier dîner sans habit, et ce soir en habit !
Ač Pépinova konverzace nijak neláká, mám trpělivost držet ho u sebe, takže ho kastelán zastihne vedle mě, velmi zaměstnanou, zaměstnanou do té míry, že si ho všimnu, teprve když se přiblíží a popřeje mi dobrý večer.
Malgré le peu d’attraction de la conversation de Pépino j’ai la patience de le garder auprès de moi, de sorte que le châtelain le trouve à côté de moi, très occupée, occupée au point de ne le remarquer que lorsqu’il s’approche et me dit bonsoir.
Vydržím ještě dvacet minut, pošlu všechny své plány k čertu, jsem všude, zvláště všude, kde je Bibi. Na tomhle světě se má pokud možno dělat jen to, co člověka baví.
Je tiens encore vingt minutes, j’envoie toutes mes combinaisons au diable, je suis partout, surtout partout où est Bibi. Dans ce monde il faut autant que possible ne faire que ce qui amuse.
Ten muž mě baví, chci ho; zůstávat s Pépinem je velmi užitečné, ale málo příjemné; ostatně kastelán je dnes milý, nespouští ze mě oči a je mezi námi to nevím co, takže vypadáme, jako bychom se domluvili.
L’homme m’amuse, je le veux; rester avec Pépino est très utile mais peu agréable; d’ailleurs le châtelain est gentil ce soir, il ne me quitte pas des yeux, et il y a entre nous ce je ne sais quoi qui fait que nous avons l’air de nous être entendus.
Nevím, jak ten pocit vysvětlit.
Je ne sais comment expliquer ce sentiment.
Ve všem, co si říkáme, jako by bylo něco jen pro nás.
Dans tout ce que nous nous disons, il semble être quelque chose seulement pour nous.
Sotva sedneme ke stolu, Olga na mě mrkne; jsme zvyklé rozumět si beze slov, takže chápu, beru do kapesníku kostku cukru a jdu nahoru do druhého patra, ve tmě najdu lahvičku s lektvarem — nezapomněli jste na něj, že? Kápnu pár kapek na kostku cukru a jdu zase dolů a sednu si mezi Pépina a d’Audiffreta.
A peine sommes-nous à table qu’OIga me fait de l’œil, avec cette habitude que nous avons de nous comprendre sans parler, je comprends et monte au deuxième en emportant dans mon mouchoir un morceau de sucre, dans l’obscurité je trouve le flacon avec le philtre; vous ne l’avez pas oublié n’est-ce pas ? J’en verse quelques gouttes sur le morceau de sucre et redescends me mettre entre Pépino et d’Audiffret.
„Dáte si ještě šálek čaje, pane?“
— Vous prendrez encore une tasse thé, Monsieur ?
„Ne, děkuji, slečno.“
— Non, merci Mademoiselle.
„Cože, ani maličký šálek? Připravím vám ho sama, vezmete si ho.“
— Comment, pas même une petite tasse, je vais vous la faire moi-même, vous la prendrez.
A v náhlém záchvatu roztomilosti jdu na druhý konec stolu, sama naliji čaj, do nějž upustím řečený cukr, a sama ho přinesu Bibimu, který celý překvapený vyjadřuje přání uzavřít ten šálek čaje do medailonu a pít ho celý život.
Et prise d’une attaque subite d’amabilité je vais à l’autre bout de la table, verse moi-même le thé dans lequel je laisse tomber le susdit sucre, et l’apporte moi-même à Bibi, qui tout étonné exprime le désir de renfermer cette tasse de thé dans un médaillon, et de la boire toute sa vie.
Jsou spolu zábavní, Olga a Girofla.
Ils sont amusants ensemble Olga et Girofla.
„Co tu hledáte?“ křičí Girofla s grimasou.
— Qu’est-ce que vous venez faire ici ? crie Girofla avec une grimace.
„A vy! Jděte pryč, myslíte si, že přicházím kvůli vám?“ odpověděla Giroflé a zpražila ho pohledem.
— Et vous ! Allez-vous en, vous croyez que je viens pour vous ? répondit Giroflé avec de gros yeux.
To je cukroušek! Tentokrát cukroušek víc než kdy jindy!
C’est un sucre ! cette fois sucre plus que jamais !
Tančí se; měla jsem chuť tančit proto, proto — to slovo je tvrdé! Zkrátka! Abych se toho muže dotkla. Po prvním kole si sedne vedle mě.
On danse, j’avais envie de danser pour, pour, le mot est dur ! Enfin ! pour toucher l’homme. Après le premier tour il s’assied auprès de moi.
„Vzpomínáte na ty vesnické plesy u Domandyho?“ řekl mi.
— Vous vous souvenez de ces bals champêtres, chez Domandy ? me dit-il.
„Ano, vzpomínám,“ říkám prostým tónem, který po celý ten rozhovor nasazuji.
— Oui, je me souviens dis-je d’un ton simple que j’affecte pendant toute cette conversation.
„Na který? Mám raději ten druhý — ne, na který vlastně.“
— Duquel ? C’est le second que je préfère, non, lequel déjà.
„Oba byly moc hezké,“ říkám.
— Ils étaient tous les deux très gentils, dis-je.
„Ne, jeden mám raději, ten, na který přišel Godard.“
— Non, il y en a un que j’aime mieux, auquel est venu Godard.
„Na obou. Na jednom nebyl lustr a na druhém lustry.“
— A tous les deux. Il y en avait un sans lustre et un autre avec lustres.
„Mám raději ten druhý,“ řekl vážně a díval se přímo před sebe. Ten výraz se mi tak líbil, že z toho ještě teď cítím lehký posun srdce.
— C’est le second que je préfère, dit-il sérieux et regardant droit devant soi. Cet air m’a plu tellement que j’en ressens encore à présent un léger déplacement du cœur.
Ach! Kdybyste věděli, jak je těžké posbírat to, co říká... Och! A teď pro něj zas nemám jméno; všechna, která jsem dosud užívala, mi připadají podivná, nevím proč.
Ah ! si vous saviez comme c’est difficile de ramasser ce que dit... Oh ! voilà que je ne trouve plus de nom, tous ceux que j’ai employés jusqu’à présent me semblent étranges, je ne sais pourquoi.
Jde o to, že jsem teď v období někde mezi Girofla, Bibi, d’Audiffret, Audiffer, ten muž, krásný Nicejec atd., a... a Emile. Ještě krok a řeknu Emile! Jak je to směšné! Ne, budu mu říkat Audiffer.
C’est que je suis en ce moment dans la période qui se trouve en Girofla, Bibi, d’Audiffret, Audiffer, l’homme, le beau Niçois, etc, et... et Emile. Encore un pas et je dis Emile ! Comme c’est ridicule ! Non, je le nommerai Audiffer.
Říkala jsem tedy, že je těžké napsat, co říká Audiffer.
Je disais donc que c’était difficile d’écrire ce que dit Audiffer.
Přinesou karty, tarot, a já věštím... Audifferovi. Ale Pépino se hned přilepí ke stolu, Fiouloulou poletuje kolem, Dina a mé Grácie přicházejí! Panebože! Horácius a Molière tedy nezničili dotěry1! Předpovídám mu blízkou smrt, že někoho unese, nenaplněné touhy po lásce. Ale také, že ho někdo vášnivě miluje v tajnosti, že dlouho nebude vědět kdo, a že se to dozví v důsledku nemoci a kvůli ní. Jen ať si nemyslí, že to jsem já.
On apporte les cartes, les tarots, et je fais la bonne aventure à... à Audiffer. Mais aussitôt Pépino se cramponne à la table, Fiouloulou voltige tout autour, Dina et mes Grâces arrivent ! Bon Dieu ! Horace et Molière n’ont donc pas détruit les fâcheux ! Je lui prédis une mort prochaine, qu’il enlèvera quelqu’un, des désirs d’amour non satisfaits. Mais aussi, que quelqu’un l’aime passionnément en secret, qu’il restera longtemps sans savoir qui c’est, et qu’il le saura à la suite et à cause d’une maladie. Pourvu qu’il ne pense pas que c’est moi.
Než skončíme, taroty se pomíchají a já vytáhnu obyčejné karty.
Avant la fin on brouille les tarots, et je tire de simples cartes.
„To je pro vás,“ říkám.
— C’est pour vous, dis-je.
„Ano, madam. Ach! Pardon, slečno.“
— Oui, Madame. Ah ! pardon, Mademoiselle.
„Podívejte, myslíte na dámu, ale poslyšte dobře, myslete na něco nebo na někoho, na to, co vás zaměstnává; já přirozeně nemohu nic vědět, řeknu vám a vy si to přiřadíte, přiřaďte.“
— Tenez, vous pensez à une dame, mais écoutez bien ceci, pensez à quelque chose ou à quelqu’un, à ce qui vous occupe; moi, naturellement je ne puis rien savoir, je vous dirai et vous appliquerez, appliquez.
„Myslel jsem na někoho.“
— J’ai pensé à quelqu’un.
„Dobrá, říkám tedy, že myslíte na dámu, ne na slečnu, na dámu.“
— Bien, je dis donc que vous pensez à une dame, pas à une demoiselle, à une dame.
„Ne, řekl jsem paní, ale je to slečna,“ řekl tiše.
— Non, j’ai dit Madame, mais c’est une demoiselle, fait-il doucement.
Myslím dokonce, že moji dotěrové neslyšeli. Dina, které jsem právě přečetla tyto řádky, neslyšela, ale Bibi-Olga to musela slyšet, ona, která hltá sebemenší slova, sebemenší gesta, sebemenší dech toho muže.
Je crois même que mes fâcheux n’ont pas entendu. Dina à qui je viens de lire ces lignes n’a pas entendu mais Bibi-Olga a dû l’entendre, elle qui avale les moindres paroles, les moindres gestes, le moindre souffle de l’homme.
Koneckonců je mi to jedno, když mi překazili tête-à-tête!
Enfin, ça m’est égal, puisqu’on m’a fait manquer mon tête-à-tête !
Házím pero do žita, je to příliš těžké! Zkuste posbírat, propojit, přivázat nekonečno nekonečných zlomků nekonečných věcí!
Je donne ma plume aux chiens, c’est trop difficile ! Allez donc ramasser, raccorder, rattacher une infinité d’infinis fragments d’infinies choses !
Řekněme jen, že celkově jsem byla spokojená — byla bych bývala velmi spokojená bez těch dotěrů.
Disons seulement qu’en général j’ai été contente, j’aurais été très contente sans les fâcheux.
Chápete, že se nebudu obtěžovat vyprávět všechno, a po pravdě řečeno nedokáži z těch neuchopitelných úlomků složit celek. A ostatně se nestalo nic mimořádného.
Vous comprenez que je ne vais pas m’amuser à raconter tout, et à vrai dire je ne puis pas faire un entier de ces parcelles insaisissables. Et puis il n’y avait rien d’extraordinaire.
Udělali jsme anagram Bibiho jména2 a on zachoval klid — kdybych nic nevěděla, nic bych netušila. Nevinný výraz, když se ptá, proč Amélie a ne Joséphine. Opravdový cukroušek!
On a bien fait l’anagramme du nom de Bibi, mais il a fait bonne contenance et si je ne savais rien je n’aurais rien soupçonné. Un petit air innocent en demandant pourquoi Amélie et non Joséphine. Un vrai sucre !
Mluví mi o Grand Hôtelu, o malém Gonzalèsovi. Bohužel ničemu nevěří. Je to domýšlivé zvíře.
Il me parle du Grand Hôtel, du petit Gonzalès. Malheureusement il n’en croit rien. C’est un présomptueux animal.
Tady přestávám psát, abych si promluvila s Dinou — vyprávím jí o otřesu.
Ici je m’interromps pour parler à Dina, je lui raconte la secousse.
„Ale víš, nikomu to nevyprávěj. Jestli to dobře dopadne, jestli budu zbavena koruny, všem to povím, ale jinak to vezmou špatně, řeknou, že je to proto, že jsem do toho muže zamilovaná. Poslouchej! Jsou dny, kdy jsem přesvědčená, že je do mě zamilovaný, a jsou jiné, kdy na mě plivá!“
— Mais tu sais, il ne faut pas le raconter. Si l’affaire s’arrange, si je suis découronnée je le raconterai à tous, mais sinon, on le prendra à mal, on dira que c’est parce que je suis amoureuse de l’homme. Ecoute ! Il y a des jours où je suis persuadée qu’il est amoureux de moi, et il y a en a d’autres où il me crache dessus !
„Nuže, má drahá, to je proto, že jsou dny, kdy je do tebe opravdu zamilovaný!“
— Eh bien, ma chère, c’est qu’il y a des jours où il est vraiment amoureux de toi !
„No vida! To si zapíšu! To vysvětluje vše! Díky!“
— Tiens ! je vais écrire cela ! Cela explique tout ! Merci !
Je to vznešeně pravdivé!
C’est sublimement vrai !
Kde jsem to skončila? Stokrát jsem se přerušila, abych mluvila s tou dívkou — právě mi vyprávěla svou historii s Lubimoffem a jak ji ten malý požádal o ruku. Vymýšlíme si ty nejbláznivější scény a smějeme se jim, jako by to byla pravda.
Où en étais-je déjà ? Je me suis cent fois interrompue pour parler à la fille, elle vient de me raconter son histoire avec Lubimoff et comment ce petit l’a demandée en mariage. Nous nous imaginons des scènes abracadabrantes et en rions comme si c’était vrai.
Kde jsem to byla, Panebože!
Où en étais-je, bon Dieu !
Byla jsem u anagramů, myslím, ano, ale právě jsem tolik mluvila a smála se, že je všechno zamotanější než kdy dříve.
J’en étais aux anagrammes je crois, oui, mais je viens de tant parler et rire que tout est plus embrouillé que jamais.
Ach! Ano, každý z nás si vytáhl jeden tarot, ten můj říkal, že dva milenci by se chtěli vzít, ale různé okolnosti tomu brání.
Ah ! oui, chacun de nous avait tiré un tarot, le mien disait que deux amants voudraient se marier mais des considérations diverses empêchent.
Velmi mě to zasáhlo, schovala jsem kartu a roztrhala papírek.
J’étais très frappée de cela, je cachai la carte et je déchirai la feuille.
Není to ta nejkrásnější pravda? Miluji — tak, řekněme to! Miluji Audiffreta, ale nevezmu si ho.
N’est-ce pas la plus belle vérité. J’aime, allons, disons-le ! j’aime Audiffret mais je ne l’épouserai pas.
Protože nechci, protože si to zakazuji, protože to nejde, protože nepatřím sama sobě, protože mám plán už pevně vytyčený. Když jsem tu kartu přečetla, podívala jsem se na něj a na okamžik jsem se zamyslela.
Parce que je ne le veux pas, parce que je me le défends, parce que cela ne se peut pas, parce que je ne m’appartiens pas, parce que mon plan est tout tracé. Je l’ai regardé après avoir lu cette carte et je devins un instant pensive.
Proč je to Emile d’Audiffret, Nicejec? Proč se mi líbí?
Pourquoi est-il un Emile d’Audiffret, un Niçois ? Pourquoi me plaît-il ?
Kdepak! Nevyvozujte žádné závěry! Vůbec si nestěžuji, už jsem řekla, že mě to baví. Lituji, ale ne bolestně — tu je všechno milé a okouzlující. Nic mi tu nerve srdce.
Point ! Ne faites pas vos conclusions ! Je ne me plains nullement, j’ai déjà dit que cela m’amusait. Je regrette mais pas douloureusement, tout est gentil et charmant ici. Il n’y a pas de déchirements.
Myslím, že jsem byla hezká, protože ze mě nespustil oči, a jednu chvíli tak upřeně, že se na něj podívala teta.
Je crois que j’étais jolie car il n’a pas cessé de me regarder, et un instant tellement, que ma tante l’a regardé.
„Ach! Madam, madam!“ řekl.
— Oh ! Madame, Madame ! a-t-il dit.
Abych neodradila Pépina, vrhnu na něj pár zamilovaných pohledů a za ně si kupuji volnost nemít ho pořád u sebe.
Pour ne pas décourager Pépino je lui lance quelques œillades moyennant lesquelles je suis libre de ne pas trop le tenir près de moi.
Chtěla jsem zapsat, jaké komplimenty mi Audiffer dělal, ale bylo by to příliš dlouhé, a ostatně neřekl nic mimořádného — všimla jsem si jich jen proto, že mi je nedělá pokaždé, a také kvůli tomu výrazu, nevím jak říct; kvůli tomu druhu porozumění, které jako by mezi námi vládlo.
Je voulais dire les compliments que m’a fait Audiffer, mais ce serait trop long, et puis il n’a rien dit d’extraordinaire, je les ai remarqués seulement parce qu’il ne m’en dit pas toujours, et aussi à cause de cet air, je ne sais comment dire; à cause de cette espèce d’intelligence qu’il me semble régner entre nous.
„Sbohem, madam,“ řekl tetě.
— Adieu, Madame, dit-il à ma tante.
„Sbohem, blázne smažený Amélií,“ odpověděla mu.
— Adieu, fou frit d’Amélie, lui répondit-elle.
„Vůbec ne smažený,“ řekl a vrátil se do salonu.
— Pas frit du tout, dit-il en retournant au salon.
„Smažený naprosto!“
— Frit tout à fait !
Co se mě týče, přiblížil se ke mně, zrovna když jsem ostatním říkala, že se v neděli zase sejdeme.
Quant à moi, il s’est approché de moi comme je venais de dire aux autres qu’on se rassemblait encore dimanche.
„Přijdete v neděli?“
— Vous venez dimanche ?
„Ano,“ odpověděl a dlouze mi tiskl ruku, a poprvé za nevím jak dlouho jsem pocítila ten otřes.
— Oui, répondit-il en me serrant longuement la main et pour la première fois depuis je ne sais plus combien de temps j’ai ressenti la secousse.
Je to jisté, přichází od něj.
C’est positif, elle vient de lui.
„Má drahá,“ říkám Dině, „myslím, že přichází od něj, protože poslyš, předpokládejme, že jsem do něj zamilovaná, předpokládat se může vše; nuže, ve dnech, kdy na mě plivá — kdyby ten otřes přicházel ode mě, ty dny bych ho měla cítit víc než kdy jindy; nuže, necítím ho vůbec. Přichází tedy od něj, protože ho cítím, jen když je Bibi, jak říkáš, a necítím ho, když na mě plivá, tedy když je Girofla, opět jak říkáš. Nuže! Vidíš, jestli to skončí, jak chci, učiním skvělý objev. Podle toho otřesu se vždycky pozná, který muž vás miluje.“
— Ma chère, dis-je à Dina, je crois qu’elle vient de lui, car écoute, supposons que je sois amoureuse de lui, on peut tout supposer, eh ! bien les jours où il me crache dessus, si la secousse venait de moi, ces jours-là j’aurais dû la sentir plus que jamais, eh ! bien je ne la sens pas du tout. Elle vient donc de lui, puisque je ne la sens que lorsqu’il est Bibi comme tu dis, et que je ne la sens pas quand il me crache dessus, c’est-à-dire quand il est Girofla, toujours comme tu dis. Eh bien ! vois-tu si cela finit comme je veux, j’aurai fait une découverte splendide. On pourra toujours savoir quel homme vous aime par cette secousse.
Vracím se domů okouzlena, nevím proč, zamilovaná do toho muže a ospalá.
Je rentre chez moi enchantée on ne sait pourquoi, amoureuse de l’homme et endormie.
Poznámky
Pozn. překl.: V originále les fâcheux. Marie naráží na Horáciovu satiru o dotěrovi, který se od něj nedá odbýt (Satiry I, 9), a na Molièrovu komedii Les Fâcheux (Dotěrové, 1661), jejímuž hrdinovi brání v setkání s milovanou jeden dotěra za druhým. ↩
Pozn. překl.: Anagram zní fou frit d’Amélie (doslova „Améliin smažený blázen“) a vznikl ze jména „Émile Audiffret“ záměnou jednoho písmene (o místo e). Amélie je křestní jméno paní Amélie Gioia, Audiffretovy milenky – odtud jeho nevinná otázka, proč Amélie, a ne Joséphine. Mariina teta mu to týž večer při odchodu řekne do očí. ↩