Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Středa 1. září 1875

Mercredi 1er septembre 1875

J[eho] M[ilost] v[évoda] z H[amiltonu]

H[is] G[race] t[he] D[uke] o[f] Hamilton]

Kniha 41.

Livre 41eme

od středy 1. září 1875 do úterý 7. září 1875

depuis le mercredi 1er septembre 1875 jusqu'au mardi 7 septembre 1875

Grand Hôtel, č. 281, Paříž

Grand Hotel, n 281, Paris

Mám oči samé kruhy! Ach! Bože můj!

J'ai les yeux tout cernes ! Ah ! mon Dieu !

Odpovídám Berthe:

Je reponds a Berthe:

Drahá Berthe,

Chere Berthe,

Váš dopis jsem dostala v Paříži, kde jsem tři dny. Má matka, která zůstala ve Schlangenbadu, mi ho posílá. Vaše matka je velmi laskavá, že na mě myslí, a já se nemohu dočkat, až ji poznám.

J'ai recu votre lettre a Paris ou je suis depuis trois jours. Ma mere qui est restee a Schlangenbad me l'envoie. Madame votre mere est bien bonne de penser a moi et je suis tout impatiente de la connaitre.

Myslím, že tu ještě nějaký čas zůstaneme. Jsem s tetičkou, paní Romanoffovou, ostatně myslím, že ji znáte.

Je pense que nous resterons ici encore quelque temps. Je suis avec ma tante, Mme Romanoff, d'ailleurs je crois que vous la connaissez.

Jak bych chtěla strávit nějaký čas ve stejném městě jako vy, mohly bychom se alespoň vídat.

Que je voudrais passer quelque temps dans la meme ville que vous, nous pourrions au moins nous voir.

Je otravné potkávat se sotva dvakrát do roka, vyměnit si pár slov a pak být znovu jedna na jednom konci světa, druhá na druhém.

C'est ennuyeux de [se] rencontrer a peine deux fois par an, d'echanger quelques mots et puis etre de nouveau l'une a un bout du monde, l'autre a l'autre.

Pišme si stále; od prvního roku mého pobytu v cizině jsem vás potkala, vždy mě to k vám táhlo a něco mi říká, že jednoho dne budeme žít spjatěji, než jsme nyní.

Ecrivons-nous toujours, depuis la premiere annee de mon sejour a l'etranger je vous ai rencontree, j'etais toujours attiree vers vous et quelque chose me dit, qu'un jour nous vivrons plus liees que nous ne sommes a present.

Bydlíme v Grand Hôtelu č. 281.

Nous logeons au Grand Hotel n 281.

Na shledanou, má drahá, myslte o mně to, co já myslím o vás.

Au revoir ma chere, pensez de moi ce que je pense de vous.

S pozdravem!

Bonjour !

Marie Bashkirtseff

Marie Bashkirseff

Dnes mi jaksi nejde psaní; Berthe bude mít před sebou ošklivý vzorek mé výmluvnosti.

Je ne sais pas bien ecrire aujourd'hui, Berthe aura la un vilain specimen de mon eloquence.

(Psáno na hlavičkovém papíře: Grand-Hôtel, Boulevard des Capucines. Paříž.)

(Ecrit sur du papier a en-tete: Grand-Hotel, Boulevard des Capucines. Paris.)

Ve tři hodiny vycházím, abychom nasedly do kočáru, stále v tmavém kostýmu, ale s dost svěží tváří.

A trois heures je sors pour nous mettre en voiture toujours avec mon costume sombre, mais une face assez fraiche.

Dole potkáváme Gonzalese s jeho synem. Otec začíná svou lyrickou chválu, syn ho následuje z poměrné dálky.

En bas nous rencontrons de Gonzales et fils. Le pere commence ses louanges lyriques, le fils le suit d'assez loin.

Po pěti minutách téhle dětinskosti „jaký půvab, jaký duch," atd. atd.

Apres cinq minutes de *cette enfance quel charme, quel esprit ,* etc. etc.

— Víte, Mário, řekl, řekli mi, že se vdáváte, a víte za koho? Za d'Audiffreta, řekl mi, aniž mi dal čas cokoliv říci, a sám si odpověděl na svou otázku.

- Savez-vous Maria, dit-il on m'a dit que vous vous mariez, et savez-vous avec qui ? Avec d'Audiffret, me dit-il, sans me donner le temps de rien dire et repondant lui-meme a sa question.

— Ale ne, to není pravda, řekla jsem co nejpřirozeněji, bez červenání a bez rozčilení. Vím, kdo vám to řekl, to slečna Durandová!

- Oh non, ce n'est pas vrai, dis-je le plus naturellement du monde, sans rougir et sans m'agiter. Je sais qui vous a dit cela, c'est Mlle Durand !

— Je to jakási slečna.

- C'est une demoiselle.

— Ano, řekla tetička, to je slečna Durandová, byla s námi onehdy v Bouloňském lesíku.

- Oui, dit ma tante, c'est Mlle Durand, elle etait avec nous l'autre jour au Bois.

— Provdám se za něj, za něj, mého přítele, řekla jsem a ukázala na Rémyho.

- C'est lui que j'epouse, lui mon ami, dis-je en montrant Remy.

— Přijímám, řekl mladík s úklonou.

- J'accepte, dit le garcon en s'inclinant.

— Ale víte, Mário, je to okouzlující mladík, d'Audiffret, okouzlující mladík, řekl Gonzales, aby ze mě vytáhl důvěrnost.

- Mais savez-vous, Maria, il est un charmant garcon, d'Audiffret, un charmant garcon, dit de Gonzales pour provoquer la confidence.

— Bezpochyby, pane, je velmi milý, ale to přece není důvod. Člověk si nemůže vzít všechny okouzlující mladíky, dodala jsem se smíchem, a já jich nacházím hodně okouzlujících.

- Sans doute, Monsieur, il est tres bien, mais ce n'est pas une raison. On ne peut pas epouser tous les charmants garcons, ajoutai-je en riant, et j'en trouve beaucoup de charmants.

Nechci už myslet na to, jak jsme se neseznámily s paní Gonzalesovou. Znám pána, znám Rémyho, jsou ke mně okouzlující; co se dam týče, ty neznám.

Je ne veux plus penser a notre connaissance manquee avec Mme de Gonzales. Je connais monsieur, je connais Remy, ils sont charmants pour moi, quant aux dames je ne les connais pas.