Středa 14. července 1875

Dům je tak prázdný, tolik se nudím! Utěšuji se jedině tím, že vidím Audiffreta, a když ho nevidím, jsem velmi smutná.
Včera se mluvilo o latině, o lyceu, o zkouškách. Dostala jsem z toho šílenou chuť studovat, a když přijde Brunet, nenechávám ho čekat a vyptávám se ho na zkoušky. Podle toho, co mi řekne, se cítím schopná po roce přípravy přihlásit k maturitě z přírodních věd. Mluvíme o tom s Brunetem. Jaká škoda, že musím z Nice odjet. Jaká hloupost, že jsem o tom před rokem vážně neuvažovala! Mohla jsem se přihlásit už teď!
Nu což — budu se připravovat i tak; mohu to dělat ve Florencii a vrátit se do Nice ke zkouškám.
Latinu studuji od letošního února, a teď je červenec. Za pět měsíců jsem podle Bruneta zvládla to, co se na lyceu dělá za tři roky. Je to zázračné.
Nikdy si neodpustím, že jsem ten rok promarnila! Bude to pro mě nesmírný žal, nikdy na to nezapomenu!
Audiffret nikde a já se nudím. Ta odporná bytost nepřijde do lázní a vidíme ji v kavárně de la Victoire.
To je hanebné! Pochybuji o všem.
Poznámka editorů
[Zrušeno 6 řádků]