Čtvrtek 1. července 1875

Na promenádním koncertě se Sapogenikoffovými ve dvou landauách. Audiffret, bledý a ve slaměném klobouku, zůstává u nás a prší — teta mu ze soucitu dává svůj deštník.
Říká, že chtěl znovu odjet, ale když jsme ještě tady, zůstane, dokud zůstaneme my — a hromadu dalších hloupostí.
Saëtone odchází první a ještě před deštěm, takže Girofla sám je pozván dnes večer k nám.
Mám na sobě matčin kazak — bělost mého krku a hrudi je něco ohromujícího; světlo trochu žloutne, ale za dne sotva rozeznáte kůži od krajky. Nejsem to já, kdo to říká — je to Marie, je to Olga, zkrátka ženy.
Nina a Walitský hrají čtyřručně, já se vznáším.
Několik minut po příchodu Nicejčana se slečny jdou smát a křičet do zelené předsíně se Smirnoffem. Zůstávám v salonu a Audiffret ráčí přisunout svou židli k mému křeslu, ale mluvíme, aniž bychom řekli cokoli.
Chválí můj kazak, jehož příběh mu vyprávím, a říká, že mi velmi sluší, že je to velmi hezké, že by se měl udělat můj portrét, jen busta. Jde se na čaj, mluví se o mé cestě do Ruska; Audiffret jako vždy říká, že nepojedu:
— Zůstaneme v Nice.
— Neodjedeme — to vše s důvěrným, ale ne drzým tónem.
Říkám mu, že má zlý pohled a zlý jazyk, že je jettatore.
Poté navrhuje, abychom šli točit stolky.
Přecházíme do salonu, jen mládež; starší lidé zůstávají u stolu.
Smějeme se a tropíme hlouposti. Jsem strašlivě šokována způsoby Sapogenikoffových a Diny, která nezůstává pozadu. Mám strašný strach, že budu zaměněna s těmito dívkami s mávajícími pažemi, roztaženýma nohama a řvoucími ústy.
Už nejsem žárlivá na Olgu — naopak se bavím tím, jak ho oslovuje Emile a on ji prostě Olga. Jsou vtipní.
Ta dívka slouží jako hromosvod. Girofla mi chtěl nutně dotknout prstu, aby přenesl fluidum a otočil stůl. Nakonec jsme ho donutili točit se a poskakovat nohama.
Pak skládáme — nebo abych řekla přesněji, já a Girofla skládáme básně na dané rýmy.
Dá mi rýmy Nice, bonjour, factice, amour a já píšu: Když se z Nice odjíždí, a řekne se jí sbohem, radost to není strojená, nezavdá k lásce mnohem.
— Tady jsou moje, říká ten hezký Nicejčan, je to trochu vážné, ale —
— To nevadí, dejte — a čte.
Když jsem vás loni spatřil v Nice, přál jsem si přát vám dobrý den, však neměl jsem to štěstí strojené a musel skrýt svůj nešťastný cit jen.
[Tři škrtnuté řádky]
— Ano, je to trochu vážné, říkám, ale to nevadí, jde to.
Marie a Dina v těch verších chtěly vidět celé vyznání; já v nich vidím jen náhodu. Jiná by si myslela spoustu věcí, já si nemyslím nic a zůstávám klidná, aniž bych cokoli předpokládala.
Píšeme ještě spoustu hloupostí. Bylo to k umření smíchy, když Girofla napsal a s gesty přednášel tyto verše pro Giroflé:
Olga přišla na věž a vlezla si do pece,
čekat na svého Emila, aby mu řekla dobrý den;
On jí řekl: Vy jste tu pořád,
abyste mi vyprávěla o své lásce!
Nechápu ten špatný slovní hříčku!
Odpovídám za ni:
Ta věž je jen barák,
co při každé bouřce praská,
člověk musí být ďurák,
aby bydlel v té zchátralině,
zpíval chudáka Jacquese
jako starý kozák.
Rýmy dal on.
Na závěr mu dávám dvanáct rýmů, nemožná slova, aby nám z nich složil poklony. Posuďte, zda to s těmito slovy bylo snadné, možné.
Tyto slečny svou grácií
a úsměvem svých hezkých tváří potěší mou ubohou kostru, takže se mi puká srdce a já se odploužím na svůj slamník, Olga mě roztříská,
je sladká jako melasa,
Marie vůbec žádná husa,
daleko od ní smutek žene atd. atd.
Nebudu opakovat všechny ty hlouposti; při čtení byl každý verš přerušen výbuchy smíchu.
Teprve v jednu odchází.
Vadí mi být s těmito dívkami, které tolik křičí; jsem z nich ohromená a stydím se za jejich způsoby.
Naštěstí ten muž chápe rozdíl a podle toho se chová.
Hleďme! Rýmuji se.

Poznámky

Pozn. překl.: V originále italsky: „jettatore" — ten, kdo přináší smůlu svým pohledem (uhranutí).
Pozn. překl.: V originále francouzsky veršováno na rýmy Nice/factice a bonjour/amour.
Pozn. překl.: V originále francouzsky rýmované verše: „Quand l'an dernier je vous ai vue à Nice / Je désirais vous souhaiter le bonjour / Mais je n'ai pas eu ce bonheur factice / Et j'ai dû cacher mon malheureux amour."
Pozn. překl.: V originále francouzsky rýmované: tour/four/bonjour/toujours/amour/calembour.
Pozn. překl.: V originále rusky „douraque" (дурак) — hlupák; Marie přepíná do ruštiny pro komický rým.