Pondělí 7. června 1875

Kniha 34.
započato v pondělí 7. června 1875, dokončeno v pátek 25. června 1875
Promenade des Anglais 55 bis, v mé vile
Říká se, kdo se směje v pátek, v neděli bude plakat. Já se směji celý týden, včetně pátku, a nepláču.
Píšu paní de Mouzay a její dceři, aby přijely; tak jsme je tuto zimu zanedbávaly.
Ve čtyři hodiny je vše připraveno, Audiffret přijíždí s brekem taženým čtyřmi krásnými koňmi a vyrážíme. Teta, já, Dina, Marie, Olga, de Daillens, Yourkoff, Galula a Audiffret. Máma, Collignon a de Mouzay jedou za námi v landau. Jedeme k břehům řeky Loup (nevím, jak se to správně píše), cesta je stinná a příjemná. Ráda vidím, že Audiffret zná všechny venkovanky a hlavně všechny vesničanky. Říkají mu pan Emile a vypadá jako zdejší — jenže nestačí být zdejší, člověk tím musí i vypadat. Nemám náladu psát, je pozdě. Včera večer se řeklo, dovádění od šesti do sedmi, a skutečně se jde dovádět — vše je tak krásné, že když chci přeběhnout přes poražený strom, [Škrtnuto:] padám jak široká, ale ne ošklivě, a vstávám na místě se vší hbitostí a půvabem, věřím.
Pan Emile nás nechá hrát hru na papírky — to znamená, že se na papírek napíše jméno dámy, pak se papírek předá dalšímu, který aniž by se podíval na jméno dámy, musí napsat jméno pána, pak se papírek předá ještě jednou a třetí osoba, opět aniž by se dívala, musí napsat, kam spolu jdou.
Potom se stejným způsobem napíše, co si říkají, co z toho vzejde a co tomu říkají lidé. Ostatně to všichni znají. Jeden papírek byl moc legrační.
Pan Saëtone a paní Prodgersová šli k Rumpelmayerovi. „Do mé náruče, broučku," řekla Prodgersová. — „Ještě jednou!" odpověděl Saëtone. Výsledkem byla láska a svět řekl, že je to zcela přirozené.
Bylo jich ještě několik, stejně vtipných.
Audiffret zavolal malého pastýře a řekl mu, aby dal kytici té nejkrásnější dámě, a ten malý Paris ji dal mé tetě. Není-li to pravda, je to dobře vymyšleno.
Koketuji s Yourkoffem, který netuší, co to znamená, a rozesmívá mě svýma udivěnýma očima, a Girofla to bere vážně a myslí, že já a Yourkoff spolu koketujeme. To není vůbec špatné. Jíme na louce, ale naštěstí u stolu a na židlích, ne jako ve Spa. S potěšením zaznamenávám několik pozorností od Girofly během jídla, které je špatné jako vždycky za takových okolností.
Jsem bledá a nehezká.
Hrajeme ještě hru na zástavy. Audiffret se chová jako anděl. A oceňujeme jeho jemnocit — když Dina měla políbit toho, kdo drží svícen nad hlavou, šel pro svícen, a ve chvíli, kdy se všichni čekali, že si ho dá na hlavu, dal ho na hlavu Marii.
Máma to obdivovala a já si řekla: Kdyby to byl Gericke!
— Ach ano, kdyby to byl Gericke! Fuj, ten špinavý a drzý chlap!
Při zpáteční cestě jsme seděli vedle sebe, já a Girofla, a on se zas choval jako anděl. Ach! Kdybych tak měla to neštěstí sedět ve tmě vedle Gerickeho v kočáře!
Důkazem budiž polibek, který jsem dostala na pravou ruku při návratu z pikniku ve Spa. Opravdu je milý a dobře vychovaný. Yourkoff zkoušel pár poněkud pepřných vtipů, a on na nic nereagoval, ba se ani neusmál.
[Na příč stránky: Tím, že obdivuji Audiffretovo chování, dokazuji, že jsem byla dítě, nemající sebemenší ponětí o mužích a zejména o společnosti.]
Co bylo hloupé, je to, že se jim řeklo, Audiffretovi a Galulovi, že jim říkáme Girofla a Fiouloulou. Byli jsme k tomu přinuceni tím hlupákem Yourkoffem, který hrozil, že prozradí tu věc s Angličankami, kterou mu s nepochopitelnou blbostí vyzradila Nina.
Bylo třeba se z toho nějak vyvléknout a zvolili jsme to [Škrtnuto: nejjednodušší] nejméně obtížné... Audiffret měl potíže spolknout svou přezdívku, ale to je štěstí, protože jsem se bála, aby ji nepřijal až příliš dobře. Fiouloulou se smál a pobavil nás všechny tím, jak vyslovoval to jméno tím nejsentimentálnějším způsobem na světě a díval se přitom na hvězdy.
Při návratu se zpívá. Zpívala jsem „Dormi pure" a dokonce dobře, bezpochyby s důrazem na slovo Gioia. Pak jsem zpívala serenádu z Lazebníka „Se il mio nome" a taky dobře.
Pak Yourkoff spustil Podél naší matičky Volhy a my se přidali ve sboru. A konečně jsme vjeli do města v jedenáct večer za zuřivého pokřikování, štěkání a mňoukání.
— Zítra na koupání? řekne mi Audiffret tak tiše, že musím napnout uši.
— Nevím, pane.
— Nikdy nevíte, když se vás ptám, pokračoval týmž tónem, ještě tišeji.
— Mám hodiny.
— Pošlete ty učitele k šípku, opravdu, slečno.
— Co říká? zeptal se někdo.
— Otcovské rady dceři, odpověděl muž.
— Ano, řekla jsem, abych poslala své učitele k čertu.
Vysadíme de Daillens u ní doma a Sapogenikoffovy a Parise u nich, takže se vracíme samy s oběma Niçany.
Nelíbí se mi, že se Audiffret stýká s tím židáčkem Galulou.
Když mi pomáhal sestoupit z breku, stiskl mi tak silně ruku, že jsem zrudla (naštěstí je tma) — ostatně jsem to čekala.
A při loučení totéž. Čekám to a líbí se mi to. Ten muž je mladý a hezký a dost se mi líbí.
Z okna volám Léonii.
— Aha, tak tady je to okno! volá na mě Audiffret, který je ještě uprostřed ulice.
— Ne, to je podesta, moje je tamhle.
— To poslední?
— Ale od té doby, co jste řekl, že se díváte a vidíte, teta nechala stáhnout žaluzie. Dobrou noc.
— Dobrou noc, slečno.
— Dobrou noc, pane.
Ten chlapec se líbí mámě.
Jaká škoda, že není kníže! říká, když si lehá.
Ona i teta si myslí, že jsem zamilovaná.
Bláznivé! Ne, ne bláznivé, neboť jestliže se já sama divím, jak jsem uzpůsobená, tím spíše ony nemohou nic tušit. Je snad přirozené, aby člověk v šestnácti letech neměl v srdci a v hlavě nic než kalkuly? Nestěžuji si, ba právě naopak.
Paní má matka není spokojená, protože jsem nezářila. Nebyla jsem v náladě.
Zapomínám na jednu věc.
Girofla, když zpíval všechny kupletky na světě, zazpíval ten z Loupežníků, který začíná takto:
Byl jednou jeden princ
krásný jako den.
Dále se říká, že všechny dámy po něm umíraly láskou a jedna zejména, ta nejhezčí, tak moc, že přišla ke dvoru. Jenže místo přišla ke dvoru zpívá vstoupila do věže a posílá úsměv Galulovi.
Teta už otvírala ústa, aby vykřikla, ale já ji tak silně štípla, až zmlkla.
To si představte!
Nu ne, o Angličankách neví — naráží na náš výlet bez přestrojení s tím kočím, který pro něj jezdí.
Ty hodné dívky Marie a Olga mu popsaly kočího a vyprávěly, co nám ten kočí o něm, Giroflovi, řekl ještě včera večer.
V každém případě je to špatné.
Nejsem ani spokojená, ani nespokojená. Vlažný, mdlý den. Smála jsem se, ale vracím se klidná.

Poznámky

Pozn. překl.: V originále italsky: „Se non è vero è bene trovato."
Pozn. překl.: Italsky „Spi klidně" — árie z opery.
Pozn. překl.: Italsky „Radost" — zároveň jméno Audiffretovy bývalé milenky, tedy slovo s dvojím významem.
Pozn. překl.: Italsky „Chcete-li znát mé jméno" — serenáda z Rossiniho Lazebníka sevillského.
Pozn. překl.: Ruská lidová píseň „Вниз по матушке по Волге" (Dolů po matičce Volze).